Daň silniční - stručné připomenutí

Vydáno: 15 minut čtení

Daň silniční je uvalena obecně na využívání silnic v Česku automobily pro účely podnikání. Platí však řada výjimek rozšiřujících i omezujících věcný rozsah. Sazby daně osobních vozidel obvykle vycházejí z objemu motoru, u nákladních z počtu náprav a největší povolené hmotnosti, což ale modifikují různé úpravy sazeb daně i slev na dani. Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, přičemž daňové přiznání se podává a daň platí (doplácí) do konce ledna následujícího roku, takže aktuálně se kvapem blíží den „D“ pro vypořádání daně silniční za rok 2018.

Daň silniční – stručné připomenutí
Ing.
Martin
Děrgel
Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDS“) je nezvykle, ale příjemně stručný, má pouhých 18 kratších paragrafů (bez prázdných, resp. zrušených § 1 a 7, včetně vloženého § 17a). Ve srovnání s jinými českými daňovými zákony navíc nebývá často, natožpak významně, novelizován. Tak krátkou normu nebylo ani třeba členit do částí, hlav a dílů, a jelikož neprošel zásadní modernizací, nemá každý paragraf svůj název, orientaci v něm tak pomáhají nadpisy uvozující tradičně řešenou dílčí problematiku:
Předmět daně (§ 2)
Osvobození od daně (§ 3)
Poplatníci daně (§ 4)
Základ daně (§ 5)
Sazby daně (§ 6)
Vznik a zánik daňové povinnosti, placení a zaokrouhlování daně a záloh na daň (§ 8 až 11)
Sleva na dani (§ 12)
Zdaňovací období (§ 13)
Ustanovení zmocňovací, závěrečná a zrušovací (§ 14 až 19)
Daňové přiznání (§ 15)
Tato „malá“ daň potěší ty, kdo nemají rádi úředníky a volají po účelovém průkazném využívání daní na konkrétní veřejné účely. Jako jediná z českých daní totiž neplyne do státních, obecních ani krajských rozpočtů, ale pouze
do Státního fondu dopravní infrastruktury, jehož účelem je financování výstavby, modernizace, oprav a údržby silnic a dálnic,
celostátních a regionálních drah a dopravně významných vodních cest v Česku. Takže zjednodušeně můžeme říci, že čím více budou naše dopravní cesty zatěžovány – a tím pádem bude vyšší výnos daně silniční – tím více peněz bude skrze zmíněný státní fond vynaloženo na jejich budování a opravy. Účelovost podporuje i struktura sazeb daně, jelikož podstatně více jsou zdaňována těžká vozidla, která citelněji poškozují pozemní komunikace. Tato daň má proto blízko k paušálnímu poplatku za užívání dopravních cest.
 
Předmět daně silniční
Předmětem daně
jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která jsou (zjednodušeno):
registrovaná a provozovaná v České republice, a
používaná
poplatníkem daně z příjmů právnických osob
s výjimkou činnosti veřejně prospěšného poplatníka, pokud příjmy z této jeho činnosti nejsou předmětem daně z příjmů, nebo
poplatníkem daně z příjmů fyzických osob
k samostatné činnosti (tj.
pro podnikání
).
Předmětem daně silniční jsou ovšem vždy (tedy bez ohledu na souvislost s „podnikáním“)
nákladní automobily a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností
nad 3,5 tuny registrovaná v ČR.
Příklad 1
Silniční daň stojí na úředním formalismu
I když je obecně v daních rozhodující skutečný stav (viz § 8 daňového řádu – zákon č. 280/2009 Sb.), tak naopak u daně silniční je určující formální stav uvedený v příslušné úřední evidenci, i když neodpovídá reálné situaci, jak opakovaně stanovil Nejvyšší správní soud („NSS“). Proto nelze brát doslova podmínku „provozování a používání“ vozidla v Česku, jelikož podle NSS pro účely daně silniční není podstatné, zda vozidlo bylo fakticky používáno – viz např. rozsudek NSS čj. 9 Afs 128/2014-38. Jestliže vozidlo nebude firma delší dobu využívat pro podnikání, pak unikne této dani, pouze když uloží jeho registrační značku tzv. do depozita obecního úřadu s rozšířenou působností, čímž dle § 12 zákona č. 56/2001 Sb., o provozu vozidel na pozemních komunikacích, dojde k jeho vyřazení z provozu.
A pozor na to, že tento formalismus se týká rovněž změny vlastníka, resp. provozovatele, vozidla. Podle rozsudku NSS čj. 1 Afs 54/2012-40 je pro účely daně silniční rozhodující zápis, resp. příslušná změna, v úřední evidenci registru silničních vozidel. Teprve uskutečněním tohoto deklaratorního zápisu se změní poplatník této daně, bez ohledu na skutečný právní převod (přechod) vlastnických práv k danému silničnímu vozidlu. Doslova soud uvádí: „Pokud stěžovatel nebyl dostatečně bdělý, musí plně snášet negativní důsledky, které pro něj z toho plynou…“. A rozhodně zde nejde o jeden „úlet“, jelikož obdobných soudních rozhodnutí je více, např. rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Af 45/2012, rozsudek NSS čj. 1 Afs 79/2012-42, který lze dohledat na www.nssoud.cz.
Především stavební a zemědělští podnikatelé ocení, že předmětem daně silniční nejsou:
speciální pásové automobily,
ostatní silniční vozidla (např. jízdní kolo, jednonápravový traktor s přívěsem, motorový vozík pro invalidy),
zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla,
další zvláštní vozidla (např.
pracovní stroje samojízdné nebo přípojné,
nemotorové pracovní stroje),
vozidla se zvláštní registrační značkou (pro: jízdu z místa prodeje do místa registrace, manipulační provoz, zkušební účely, historická nebo sportovní vozidla podle § 23 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel).
Vozidla mimo předmět daně se
neuvádějí ani do přiznání.
Na rozdíl od vozidel „jen“
osvobozených
od daně (s výjimkou motocyklů a vozidel diplomatů), z nichž pro podnikatelskou praxi jsou nejvýznamnější:
vozidla kategorie L (moped, motocykl a motorová tříkolka) a jejich přípojná vozidla,
vozidla zabezpečující linkovou osobní vnitrostátní přepravu z více než 80 % ujetých kilometrů,
vozidla pro dopravu osob nebo nákladů s největší povolenou hmotností méně než 12 tun, která:
mají elektrický nebo hybridní pohon (kombinace spalovacího motoru a elektromotoru),
používají jako palivo zkapalněný ropný plyn nebo stlačený zemní plyn (LPG nebo CNG),
jsou vybavena motorem určeným ke spalování směsi benzínu a („bio“) ethanolu 85 (E85).
 
Poplatník daně silniční
Poplatníkem daně silniční
je obvykle ten, kdo je jako
provozovatel vozidla
zapsán v jeho technickém průkazu. Stává se jím ovšem
také zaměstnavatel,
jestliže vyplácí cestovní náhrady zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.
Příklad 2
Poplatníkem zaměstnavatel
versus
zaměstnanec
Použije-li zaměstnanec na žádost zaměstnavatele (např. s. r. o.) na pracovní cestě osobní automobil nebo jeho přípojné vozidlo, které nebylo poskytnuto zaměstnavatelem, bude poplatníkem zaměstnavatel, přestože není provozovatelem. Podmínkou ale je, že provozovateli vozidla (nemusí přitom jít vždy o zaměstnance, ale např. o jeho otce, syna, známého atp.) nevznikla povinnost k dani silniční již z jiného důvodu. Zejména proto, že dotyčný zaměstnanec nebo jiný provozovatel předmětné vozidlo využívá i pro své vlastní „podnikání“ coby OSVČ apod.
Jestliže však zaměstnanec použije na pracovní cestě jiný druh vozidla (např. „malý či velký“ nákladní automobil, jeho přípojné vozidlo, autobus), zůstává poplatníkem daně silniční vždy provozovatel vozidla, i když zaměstnavatel bude za jeho použití zaměstnanci vyplácet cestovní náhrady! Takže pokud daň zaplatí v těchto případech zaměstnavatel, tak pro něj nebude daňově účinným výdajem, protože není poplatníkem silniční daně.
 
Výše daně silniční
Silniční daň zná dva možné režimy výpočtu:
roční sazba daně
ze základu daně a
denní sazba daně ve výši 25 Kč. Denní sazbu mohou využít pouze poplatníci z řad zaměstnavatelů
(ad výše)
u osobních aut a jejich
přívěsů, pokud vyplácejí cestovní náhrady zaměstnanci za jejich použití a nevznikla-li daňová povinnost již provozovateli vozidla. Změnu z denní na roční sazbu daně nebo naopak lze učinit zpětně v daňovém přiznání.
Roční sazba daně silniční a její
modifikace
Roční sazba
Osobní auta
Daň podle objemu motoru (do 800, do 1 250, do 1 500, do 2 000, do 3 000 a nad 3 000) cm3
1 200 Kč, 1 800 Kč, 2 400 Kč, 3 000 Kč, 3 600 Kč a 4 200 Kč
Návěsy
Daň podle součtu největších povolených hmotností v tunách na nápravy a počtu náprav
1 náprava 1 800 Kč až 9 600 Kč
2 nápravy 1 800 Kč až 46 200 Kč
3 nápravy 1 800 Kč až 50 400 Kč
4 a více náprav 8 400 Kč až 44 100 Kč
Ostatní
Daň podle největší povolené hmotnosti („NPH“) v tunách a počtu náprav
Snížení o
25 %
Vozidla používaná pro účely rostlinné výroby
Jen registrovaní zemědělci
48 %
Od 1. do 36. měsíce od 1. registrace vozidla
Nelze použít u vozidla, u něhož je již snížena sazba daně u zemědělců v rostlinné výrobě.
40 %
Od 37. do 72. měsíce od 1. registrace vozidla
25 %
Od 73. do 108. měsíce od 1. registrace vozidla
100 %
Nákladní automobily a jejich přípojná vozidla s NPH od 3,5 t do 12 t:
- nepodnikatelské využití tzv. neziskovkami,
- nepodnikatelské využití občany,
- výcviková vozidla autoškoly
Počínaje rokem 2009. Pokud poplatník neprovozuje jiná vozidla než takováto, pak nemusí ani podávat daňové přiznání, viz dále.
48 %
Nákladní automobily a jejich přípojná vozidla s NPH 12 t a více:
- nepodnikatelské využití neziskovkami,
- nepodnikatelské využití občany,
- výcviková vozidla autoškoly
Počínaje rokem 2009. U vozidla pak již nelze použít snížení sazby daně z důvodu první registrace méně než před 108 měsíci ad výše. V těchto případech se navíc platí jen jedna záloha na daň do 15. 12.
Zvýšení o
25 %
Vozidlo poprvé registrované do konce roku 1989.
Registrace v ČR nebo v zahraničí.
 
Zálohy na daň silniční
Silniční daň je
povinně zálohovanou daní.
Přičemž čtvrtletní zálohy se platí
podle daňové povinnosti za právě uplynulé čtvrtletí
(s výjimkou prosince), a to v následujících termínech splatnosti:
15. duben
za rozhodné období I. kalendářní čtvrtletí,
15. červenec
za rozhodné období II. kalendářní čtvrtletí,
15. říjen
za rozhodné období III. kalendářní čtvrtletí, a
15. prosinec
za rozhodné období měsíce říjen a listopad.
Jednotlivé „čtvrtletní“ zálohy se vypočtou ve výši
1/12 příslušné roční sazby daně, resp. podle denní sazby daně za každý kalendářní měsíc, ve kterém u vozidla trvala, vznikla nebo zanikla daňová povinnost.
Přičemž daňová povinnost vzniká počínaje kalendářním měsícem, kdy se vozidlo stalo předmětem daně (splnilo podmínky ad výše), a zaniká v kalendářním měsíci, kdy přestalo dani podléhat. Dojde-li však ke změně v osobě poplatníka (např. prodej jiné firmě), zaniká daňová povinnost původnímu poplatníkovi uplynutím kalendářního měsíce, který předchází před kalendářním měsícem vzniku daňové povinnosti novému poplatníkovi.
Nový poplatník
daně silniční (obvykle z důvodu koupě prvého vozidla) je povinen podat
přihlášku k registraci
k dani silniční u svého správce daně ve lhůtě splatnosti nejbližší následující zálohy na daň.
Příklad 3
Placení daně silniční
Pan Pepa je od ledna 2018 živnostníkem (OSVČ), přičemž pro své podnikání využíval rodinný osobní automobil (prokazatelně) pouze v těchto měsících roku 2018: leden, únor, březen, červen, říjen a prosinec.
Roční sazba silniční daně tohoto vozidla po případných úpravách ad výše je například 3 000 Kč. Z čehož pan Pepa vypočte měsíční zálohu na daň = 3 000 Kč / 12 = 250 Kč, přičemž není podstatné, kolik dnů v příslušném kalendářním měsíci vozidlo pro svou samostatnou
alias
podnikatelskou činnosti využíval.
Proto pan Pepa musel v roce 2018 hradit zálohy na daň silniční následovně:
do 15. dubna za I. čtvrtletí = 750 Kč (předmětem daně bylo vozidlo ve 3 měsících) a nejpozději k tomuto dni musel rovněž u svého správce daně podat přihlášku k registraci k dani silniční,
do 15. července za II. čtvrtletí = 250 Kč (daňová povinnost trvala pouze v měsíci červen),
do 15. října za III. čtvrtletí = 0 Kč (ve III. kvartálu vůbec nepoužil vozidlo pro podnikání) a
do 15. prosince za období říjen a listopad = 250 Kč (auto bylo předmětem daně jenom v říjnu).
Do 31. 1. 2019 musí pan Pepa podat přiznání k dani silniční za rok 2018 a dorovnat daň (viz dále), která kvůli použití vozidla jen v 6 měsících je 6 x 3 000 Kč / 12 = 1 500 Kč. Takže po snížení o zaplacené zálohy (750 Kč + 250 Kč + 250 Kč = 1 250 Kč) zbývá doplatek 250 Kč odpovídající „chybějící“ záloze za prosinec.
Příklad 4
Daňová povinnost zaměstnavatele
Zaměstnavatel využíval osobní auto zaměstnance s roční sazbou daně 1 800 Kč (Jelikož je starší než 9 let, resp. má více než 108 měsíců od první registrace, tak již nemá nárok na snížení sazby daně.) následovně:
v lednu 5 dní,
v březnu 5 dní,
v červnu 20 dní,
v říjnu 6 dní a
v prosinci 9 dní.
Měsíční záloha vypočtená z roční sazby = 1 800 Kč / 12 = 150 Kč, což odpovídá denní sazbě za 6 dnů použití vozidla (25 Kč x 6 = 150 Kč). Bylo-li vozidlo v měsíci využito méně než 6 dnů, je výhodnější denní sazba daně, naproti tomu při použití auta po 7 a více dnů v měsíci vychází daňově úspornější roční sazba daně.
Zaměstnavatel s ohledem na rozsah používání předmětného automobilu v prvním čtvrtletí zvolil režim placení záloh vycházející z denní sazby. Třebaže by za druhé čtvrtletí již bylo naopak výhodnější počítat zálohu na daň z roční sazby daně, musel zaměstnavatel setrvat v započatém režimu po celý zbytek daného kalendářního roku. Proto během roku hradil zálohy následovně (jak bylo výše řečeno, záloha za prosinec se neplatí):
do 15. dubna za I. čtvrtletí = 5 dnů x 25 Kč + 5 dnů x 25 Kč = 250 Kč,
do 15. července za II. čtvrtletí = 20 dnů x 25 Kč = 500 Kč,
do 15. října za II. čtvrtletí = 25 Kč x 0 dnů = 0 Kč a
do 15. prosince za říjen a listopad = 6 dnů x 25 Kč = 150 Kč.
Při výpočtu silniční daně za celý rok by vypadala daňová povinnost zaměstnavatele při zdanění sazbou:
denní = 25 Kč x (5 + 5 + 20 + 6 + 9) dnů = 25 Kč x 45 dnů = 1 125 Kč,
roční = 150 Kč x (leden, březen, červen, říjen a prosinec) = 150 Kč x 5 měsíců = 750 Kč.
Je zřejmé, že pro poplatníka (zaměstnavatele) je výhodnější v rámci daňového přiznání přejít z denní sazby silniční daně na roční sazbu daně, čímž uspoří 375 Kč. Protože během roku na zálohách zaplatil již 900 Kč (250 + 500 + 150), vznikl poplatníkovi daně (tj. zaměstnavateli) přeplatek na dani silniční ve výši 150 Kč.
Dodejme, že § 12 ZDS nabízí
slevu na dani u vozidel využívajících tzv. kombinovanou dopravu,
tedy přepravu v ČR převážně po železnici nebo po vodě, a to
až do výše 100 %.
Ovšem v praxi se tato forma ekologičtější dopravy neprosadila, hlavně kvůli časovým a technickým problémům s kombinovanou dopravou, a dílem také pro relativně nízkou výši silniční daně, takže potenciální sleva na dani firmám nestojí za tu námahu…
 
Daňové přiznání k dani silniční
Zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, přičemž pokud v jeho průběhu poplatníkovi vznikla daňová povinnost (viz výše), musí podat daňové přiznání do konce ledna následujícího roku, kdy je splatná i daň, resp. její doplatek. Konkrétně u daně silniční
za rok 2018 je třeba podat daňové přiznání a daň případně doplatit do čtvrtka 31. 1. 2019;
i když přiznání zpracovává a podává daňový poradce, nebo je poplatník v úpadku.
Daňové přiznání nepodávají poplatníci mající nárok na 100%
snížení roční sazby daně
podle § 6 odst. 9 ZDS (viz výše), nemají-li případně jiná vozidla podléhající dani silniční. Připomeňme, že se to týká nákladních aut, tahačů, přívěsů a návěsů s nejvyšší povolenou hmotností od 3,5 tuny do 12 tun nevyužívaných k podnikání.
Pozor na to, že v přiznání
se uvádějí i vozidla, která jsou osvobozena od daně
(kromě vozidel kategorie L, tedy „motorek“ a jejich přípojných vozidel, a vozidel diplomatů), daň ani zálohy na daň se z nich ale neplatí. Naproti tomu vozidla, která nejsou vůbec předmětem této daně (viz výše), se do přiznání neuvádějí.
Přiznání k silniční dani se podává místně příslušnému finančnímu úřadu, u kterého je poplatník k této dani registrován (viz výše). Tiskopis přiznání lze stáhnout z www.FinancniSprava.cz, pokud ovšem poplatník má aktivní datovou schránku, nebo jeho účetní závěrka podléhá povinnému auditu, musí jej podat elektronicky. K tomu je optimální využít Daňový portál Finanční správy ČR dostupný třeba přes www.DaneElektronicky.cz, protože provádí řadu výpočtů, má kontextovou nápovědu, upozorní na možné chyby a umožňuje přímé podání.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2018.