Otázky a odpovědi: Zatřídění zpevněné plochy do majetku a platba daně z nemovitých věcí

Vydáno: 4 minuty čtení

Plocha byla zpevněna takto: podloží je štěrk, písek a na něj byla položena zámková dlažba, kterou lze sice kdykoliv rozebrat, ale je ohraničena obrubníky, aby se dlažba nerozjížděla. Jedná se v tomto případě jen o opravu pozemku, kdy budeme účtovat 511, nebo se jedná o majetek, kdy bychom náklady na úpravu plochy měli zařadit do majetku? Musíme platit daň z nemovitých věcí? Pokud bychom účtovali jako opravu, tak se domníváme, že nikoliv a předmětem daně z nemovitých věcí úprava pozemku není.

Otázky a odpovědi: Zatřídění zpevněné plochy do majetku a platba daně z nemovitých věcí
Jan
Kašpar
Předně je třeba uvést, že pojem „technické zhodnocení pozemku“ neexistuje. Dle § 26 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), není pozemek dlouhodobým majetkem pro účely odpisování, a proto na něm nelze provádět technické zhodnocení. Zde lze citovat např. článek Ing. Blatného s názvem Některé náklady na využití pozemku (dostupné na www.dauc.cz):
„Například kultivace, pokud bychom jí rozuměli obnovu úrodnosti zanedbané půdy nebo zúrodnění neobdělávané půdy, je provozním nákladem, ale ne opravou pozemku. A provedení meliorace je pořízením dlouhodobého hmotného majetku (účet 021-Stavby), ne technickým zhodnocením.“
Zbudované stavební úpravy tak budou z pohledu účetnictví a daní z přijmů buď běžným provozním nákladem, nebo dlouhodobým majetkem (stavbou). Protože odpověď na tuto otázku nalezneme prostřednictvím výkladu k dani z nemovitých věcí, vyjasněme nejprve tuto problematiku. Zpevněná plocha, jako jedna ze složek předmětu daně z pozemků, je definována v § 6 odst. 5 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, kde se uvádí, že se jedná o pozemek, jehož povrch je zpevněn stavbou ve smyslu stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce. Stavební zákon ve svém § 2 definuje stavbu jako veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání. K tomuto dále dodává § 8 vyhlášky č. 286/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, že jedním ze základních požadavků na vlastnosti staveb je jejich mechanická odolnost a stabilita. Právě požadavek mechanické odolnosti a stability je důvodem, proč se finanční správa v Informaci k dani z pozemků u zpevněných ploch pozemků užívaných k podnikání nebo v souvislosti s ním dle právní úpravy účinné od 1. 1. 2016 ze dne 7. 12. 2016 (dostupné z: http://www.financnisprava.cz/cs/dane/dane/dan-z-nemovitych-veci/informace-stanoviska-a-sdeleni/2016/Info-k-dani-z-pozemku-u-zpevnenych-ploch-uzivanych-k-podnikani-7714) přiklonila k výkladu, že
„za zpevněnou plochu nelze považovat plochu zpevněnou snadno rozebíratelným povrchem bez nutnosti použití speciálních technologií (např. dlažba nebo panely uložené bez podloží nebo v podloží z písku, štěrku, škváry apod.), nebo zpevnění povrchu pozemku pouhým rozprostřením materiálu (škváry, drtě) na povrchu pozemku včetně jeho případného zhutnění“.
K problematice daně z nemovitých věcí lze tedy uzavřít, že zbudování zámkové dlažby dle výkladu finanční správy nevyhovuje definici stavby dle stavebního zákona. Zmíněné ohraničení obrubníky osobně nepovažuji za natolik zásadní, aby to změnilo daňový režim věci. Navíc to stále není překážkou k tomu, aby byla dlažba poměrně snadno rozebrána a přemístěna bez ohledu na obruby.
Díky výše uvedenému již nebude obtížná klasifikace pro účely účetnictví. Vymezení jednotlivých položek rozvahy obsahuje vyhláška č. 500/2002 Sb. k provedení zákona o účetnictví. Stavby jsou zde definovány v § 8 především odkazem na stavební zákon. Tedy stejně jako v případě daně z nemovitých věcí. I pro účely účetnictví, resp. daně z příjmů, lze proto konstatovat, že zbudování zámkové dlažby není stavbou. Protože je však pravděpodobné, že zámková dlažba bude podnikateli sloužit déle než 1 rok, vynaložené prostředky by neměly být běžnými náklady období. Osobně bych klasifikoval zámkovou dlažbu včetně všech souvisejících prací jako samostatnou movitou věc – jakkoliv se to může zdát zvláštní.
Na úplný závěr si dovolím poukázat na skutečnost, že registruji také názory některých kolegů, že např. parkoviště, ač zhotovené ze zámkové dlažby, je stavbou ve smyslu stavebního zákona z toho důvodu, že:
1.
na ně může být vydáno stavební povolení, a že
2.
vyhovuje klasifikaci CZ-CC, obsahující výhradně stavební díla.
Tyto argumenty uznávám jako možné, přesto se však kloním k mnou popsanému zatřídění. Jestliže finanční správa v oblasti daně z nemovitých věcí nepovažuje zámkovou dlažbu za stavbu, nevím, proč by tomu tak mělo být v oblasti účetnictví a daní z příjmů.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.