Reklama a živnostenské podnikání v dotazech a odpovědích

Vydáno: 25 minut čtení

Reklama a živnostenské podnikání v dotazech a odpovědích
JUDr.
Irena
Fleischmanová
 
Rozdílnost v čase reklamních spotů
V praxi dochází k tomu, že délka reklamního času uvedeného ve spotech na webových stránkách obchodních společností je rozdílná se skutečnou délkou reklamy (např. jdou po sobě dvě reklamy, které by podle časového údaje měly celkem trvat 12 vteřin, trvají však 18 vteřin). Jedná se zde o porušení platné právní úpravy reklamní činnosti?
V daném případě může jít o stav, kdy na internetovém serveru obchodní společnosti jsou u všech reklam ve formě reklamních spotů (audiovizuálních děl) uváděny vždy jenom stopáže spotů (tj. délka spotu v sekundách), které nelze tzv. přeskočit. Poté, co zmíněná délka spotu uplyne, není v rámci reklamy uvedena celková délka spotu a informace o „nepřeskočitelné stopáži“ je nahrazena informací “přeskočit reklamu“, která po odkliknutí ukončí přehrávání aktuálního spotu. Aktuální nastavení na internetových serverech obchodní společnosti může činit 6 sekund tzv. nepřeskočitelné stopáže reklamního spotu.
Pokud byla délka celkového trvání reklamy 18 vteřin, mohlo jít o případ, kdy před video byly nasazeny celkem tři reklamní spoty. Přesto, že tento případ je posuzován pouze akademicky, uvedený postup je obvyklý na internetovém trhu a lze proto usuzovat, že zde nedošlo k pochybění v reklamní oblasti. Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“) v § 4 odst. 1 stanoví, že obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě.
V daném případě takový protiprávní stav není prokázán, neboť ve vazbě na uvedenou definici nekalé obchodní praktiky, údaj o stopáži spotu není způsobilý podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, jemuž je určen, nebo který je jeho působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě.
 
Inzerce stejného automobilu s rozdílným stavem tachometru
Spotřebitel upozornil, že na webových stránkách je nabízen ve dvojí reklamní inzerci totožný automobil s tím, že každá reklamní nabídka uvádí rozdílný počet najetých kilometrů; tuto skutečnost potvrzuje údaj o stavu tachometru. Jedná se zde o porušení právního předpisu a došlo zde ke spáchání přestupku, lze k této problematice vysvětlit příslušné pojmy ve vazbě na právní předpisy?
Z dotazu není zřejmé, zda zmíněné reklamní nabídky prodejce (obchodní společnost) zadal ke zpracování, nebo přímo zpracoval. V případě, že společnost reklamní nabídky zadala – objednala ke zpracování, je v postavení „zadavatele“ této reklamy a dopustila se spáchání přestupku podle zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o regulaci reklamy"), a to v ustanovení § 8a odst. 2 písm. b) citovaného zákona o regulaci reklamy. Je-li obchodník „zpracovatelem“ této reklamní nabídky, došlo ke spáchání přestupku podle ustanovení § 8a odst. 3 písm. b) zákona o regulaci reklamy.
„Zadavatel“ i „zpracovatel“ reklamy se porušení uvedené právní úpravy dopustili tím, že v rozporu s ustanovením § 2 odst. 1 písm. b) zákona o regulaci reklamy porušili zákaz reklamy, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 a 3 v návaznosti na § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele). Podle zákona o ochraně spotřebitele se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá.
Podle § 1 odst. 2 zákona o regulaci reklamy se „reklamou“ rozumí oznámení, předvedení či jiná prezentace šířené zejména komunikačními médii, mající za cíl podporu podnikatelské činnosti (obor č. 47 „Zprostředkování obchodu a služeb“ a obor č. 48 „Velkoobchod a maloobchod“). Má-li společnost živnostenské oprávnění, posuzované reklamní nabídky byly zadány a zpracovány za účelem podpory podnikatelské činnosti, resp. k podpoře prodeje automobilů, který je reklamou zprostředkováván. Zákon o regulaci reklamy zakazuje v § 2 odst. 1 písm. b) reklamu, která je nekalou obchodní praktikou podle zvláštního právního předpisu, jímž je zákon o ochraně spotřebitele. Podle tohoto zákona o ochraně spotřebitele (§ 4 odst. 1) je obchodní praktika nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.
Obchodní společnost prokazatelně porušila výše uvedenou právní úpravu regulace reklamy při zadání (zpracování) reklamních nabídek, jež nabízely ojetý automobil s věcně nesprávnou a nepravdivou informací o stavu tachometru.
 
Posuzování bezúhonnosti podnikatele a osoby „odpovědného zástupce“
Podnikateli bylo zrušeno živnostenské oprávnění, neboť ztratil bezúhonnost. Hodlá nově ohlásit živnost a podat žádost o koncesi v jiných oborech, než v jakých dříve původně podnikal. Jakým způsobem se tento stav posuzuje?
„Bezúhonnost“ je jednou ze všeobecných podmínek provozování živnosti, a to jak ohlašovací, tak koncesované. Existenci nebo neexistenci splnění této všeobecné podmínky provozování živnosti fyzickými osobami, kterou je bezúhonnost [§ 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „živnostenský zákon“] je nutné posuzovat individuálně při každém ohlášení živnosti či při každé žádosti o koncesi. Toto individuální posuzování splnění podmínky bezúhonnosti platí rovněž při každém ustanovování odpovědného zástupce.
Každé ohlášení živnosti, každá žádost o koncesi a každé ustanovení odpovědného zástupce je specifickým individuálním procesem, kdy je třeba ve vazbě na uvedené úkony (tzn. nové hlášení živnosti, nová žádost o koncesi, nové ustanovení do funkce odpovědného zástupce) zjišťovat a posuzovat rozhodné skutečnosti, resp. zda je příslušná fyzická osoba splňuje nebo nesplňuje, což se vždy opakuje. Není tak postačující pro jakékoli nové posouzení existence či neexistence splnění uvedené všeobecné podmínky, pokud správní orgán pouze konstatuje, že takové fyzické osobě (podnikateli, odpovědnému zástupci) bylo již v minulosti její živnostenské oprávnění zrušeno, a to z důvodu ztráty bezúhonnosti.
 
Oblast cestovního ruchu v právní úpravě
V roce 2018 nabyla účinnosti nová právní úprava v oblasti cestovního ruchu. Dotýkají se změny také živnostenského zákona a dalších právních předpisů; o jaké právní předpisy se konkrétně jedná?
Dnem 1. 7. 2018 nabyl účinnosti zákon č. 111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Citovaný zákon obsahuje také změnu živnostenského zákona, zákona o státním fondu rozvoje bydlení a občanského zákoníku. Uvedenou novou právní úpravou je do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS.
Některé pojmy a změny v oblasti právní úpravy cestovního ruchu ve vazbě na novou úpravu této problematiky v živnostenském zákoně
Jakým způsobem se dotýká živnostenského podnikání změna právní úpravy služeb cestovního ruchu v oblasti provozování cestovní kanceláře; jaké činnosti může vykonávat cestovní kancelář a cestovní agentura?
Novým způsobem se v zákoně upravuje pojem „zájezd“ a je zaveden nový pojem „spojené cestovní služby“. Provozování živnosti v oblasti nabízení a prodeje zájezdů a zprostředkování spojených cestovních služeb je možné pouze na základě živnostenského oprávnění ke koncesované živnosti „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů – zprostředkování spojených cestovních služeb“.
Je nezbytné, že jak u zájezdu, tak u spojených cestovních služeb, se jedná vždy o poskytnutí alespoň dvou typů služeb cestovního ruchu, které jsou zakoupeny pro účely téže cesty nebo pobytu. V případě, že cesta nebo pobyt má trvání menší než 24 hodin, ale nezahrnuje nocleh, nejedná se o zájezd nebo spojené cestovní služby.
Úprava se nevztahuje na služby, jejichž nabízení, prodej nebo zprostředkování není činností vykonávanou podnikatelským způsobem (tzn., nenaplňuje znaky živnosti podle § 2 živnostenského zákona). Tato úprava se nově nevztahuje ani na služby zakoupené osobou na základě rámcové smlouvy o pořádání pracovních cest souvisejících s její obchodní činností, podnikáním nebo povoláním.
Oprávnění k provozování cestovní kanceláře zahrnuje sestavování služeb cestovního ruchu pro účely zájezdu, nabízení a prodej zájezdu a zprostředkování spojených služeb cestovního ruchu. Rozsah oprávnění se posuzuje podle rozsahu předmětu podnikání uvedeného ve výpisu ze živnostenského rejstříku. Předmět podnikání, který nově zní „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů – zprostředkování spojených cestovních služeb“, lze provozovat na základě
koncese
, jež může být udělena v úplném nebo částečném rozsahu předmětu podnikání.
V rámci oprávnění k provozování cestovní kanceláře, a to bez ohledu na to, zda je
koncese
udělena pro úplný či částečný rozsah předmětu podnikání, podnikatel může vykonávat činnosti uvedené v § 2 odst. 3 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cestovním ruchu“): nabízet a prodávat jednotlivé služby cestovního ruchu, organizovat kombinace služeb cestovního ruchu a nabízet je a prodávat jiné cestovní kanceláři za účelem jejího dalšího podnikání, zprostředkovávat prodej jednotlivých služeb cestovního ruchu pro jinou cestovní kancelář nebo cestovní agenturu, případně pro jiné osoby (dopravce, pořadatele kulturních, společenských a sportovních akcí apod.), zprostředkovávat prodej zájezdu pro jinou cestovní kancelář (smlouva o zájezdu v těchto případech musí být uzavřena jménem cestovní kanceláře, pro kterou je zájezd zprostředkováván), prodávat věci související s cestovním ruchem (zejména vstupenky, mapy, plány, jízdní řády, tištěné průvodce, upomínkové předměty).
Cestovní agentura po novele může provozovat činnosti, jež byla oprávněna provozovat podle dřívější právní úpravy, nově však nesmí zprostředkovávat činnosti, které jsou spojeny s cestovními službami (§ 1c zákona o cestovním ruchu). Obdobně jako před novelou cestovní agentura není oprávněna nabízet a prodávat zájezdy.
Cestovní agentura je nově povinna [zejména podle § 3 odst. 4 písm. e) zákona o cestovním ruchu] při zprostředkovávání prodeje zájezdu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, poskytnout zájemci s dostatečným předstihem informace podle § 9a zákona o cestovním ruchu. Informace se poskytují na příslušném formuláři (vzory formulářů včetně informací v nich uvedených podle jednotlivých typů zájezdů stanoví Ministerstvo pro místní rozvoj vyhláškou). Cestovní agentura je povinna poskytnou také další informace, a to podle § 9a odst. 2 zákona o cestovním ruchu.
Podle nového doplněného ustanovení [§ 3 odst. 4 písm. f) zákona o cestovním ruchu] je cestovní agentura povinna při zprostředkování prodeje zájezdu přijmout zprávy, požadavky nebo stížnosti zákazníka, které se týkají zájezdu, jehož prodej zákazníkovi zprostředkovala. Bez zbytečného odkladu je povinna je předat cestovní kanceláři, která je pořadatelem zájezdu.
Uvedené změny se promítají do živnostenského zákona tak, že v příloze 3 „Koncesované živnosti“ u živnosti s předmětem podnikání „Provozování cestovní kanceláře“ se vkládají slova „pořádání zájezdů“ a „Zprostředkování spojených cestovních služeb“. V téže příloze 3 (v pátém sloupci) u živnosti s předmětem podnikání „Provozování cestovní kanceláře“ se slova „zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů“ nahrazují slovy „zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů“.
Předmět podnikání koncesované živnosti „Provozování cestovní kanceláře“ se nově mění na „Provozování cestovní kanceláře – pořádání zájezdů – zprostředkování spojených cestovních služeb“. Odborná způsobilost zůstává zachována, resp. je upravena shodným způsobem jak pro pořádání zájezdů, tak také pro zprostředkování spojených cestovních služeb. Ke koncesi je vyjadřuje Ministerstvo pro místní rozvoj, které vede seznam cestovních kanceláří, jež je veřejně přístupný na internetových stránkách tohoto ministerstva. Podmínky pro udělení
koncese
, k jejichž splnění se vyjadřuje jmenované ministerstvo, jsou upraveny v § 5 zákona o cestovním ruchu a jsou stanoveny pro provozování cestovní kanceláře jak v rozsahu pořádání zájezdů, tak pro zprostředkování spojených cestovních služeb.
 
Problematika dopékání hluboce zmrazeného pečiva v prodejnách
V prodejnách obchodních řetězců lze koupit pečivo, které je zde tzv. dopékáno. Lze k této činnosti uvést nějaké základní vysvětlení, lze tuto činnost provozovat v právním režimu živnostenského zákona?
K dopékání hluboce zmrazeného pečiva na prodejnách lze obecně konstatovat, že také u této činnosti musí být splněny všechny podmínky živnostenského podnikání. Důležitým požadavkem kladeným na provozování živností je určení rozsahu činností, které lze vykonávat v rámci jednotlivých živností. Specifikace činností, které spadají do rámce jednotlivých živností je obsažena v nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění pozdějších předpisů.
Živnostenské oprávnění k ohlašovací řemeslné živnosti s předmětem podnikání „Pekařství, cukrářství“ umožňuje výkon těchto činností: „Přejímka, skladování a příprava surovin, výroba těst a hmot, jejich zpracování (například vyvalováním, lisováním, stříkáním, dělením, šleháním, modelováním, řezáním), tepelná úprava (například pečením, sušením, smažením, vařením, pražením, mikrovlnným ohřevem), plnění (před nebo po tepelné úpravě), povrchová úprava (například sypáním, poléváním, glazováním, potahováním, zdobením, mazáním) pekařských a cukrářských výrobků, „Výroba zmrzlin“.
Například, dojde-li v prodejně odběratele k přeměně polotovaru (nebo zmrazené potraviny) prostřednictvím tepelné úpravy, a to na pekařský výrobek, tuto činnost je třeba považovat za výrobu, resp. další úpravu potravin. Při posuzování toho, jedná-li se o „živnost“, musí být naplněny všechny její pojmové znaky, kterými jsou soustavnost, samostatnost, provozování činnosti vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Všechny uvedené znaky musí být splněny současně, v opačném případě se nejedná o živnostenské podnikání, resp. nejedná se o činnost vyžadující živnostenské oprávnění. Při posuzování jedná-li se o konkrétní živnost, je nezbytné zkoumat také to, zda je výkonem činnosti, která je obsahem konkrétní živnosti, dosahováno zisku, tzn., zda příjmy z činnosti překročily náklady vynaložené na tuto činnost.
Jde-li o již hotové pekařské (či cukrářské) výrobky, které lze konzumovat před jejich další úpravou, není třeba, aby tuto dodatečnou úpravu vykonávala jenom ta osoba, jež má živnostenské oprávnění pro živnost „Pekařství, cukrářství“. Činnost zaměřená na zlepšení chuti, vůně a zbarvení přímo na prodejně před uvedením potraviny na trh, může být vykonávána také v rámci živnosti ohlašovací volné s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. Činnost charakterově odpovídá obchodní činnosti, neboť v daném případě je zisku dosahováno zejména z prodeje zboží. Možnost provádět na zboží jako takovém změny, jimiž podnikatel přizpůsobuje toto zboží potřebám kupujícího na jeho žádost, je dána živnostenským zákonem (§ 34), který upravuje rozsah oprávnění pro provozování obchodní činnosti.
 
Náklady řízení
Zahraniční fyzická osoba nesplňuje podmínku povolení k pobytu na území České republiky. Je v souladu s platnou právní úpravou, aby ve vedeném řízení o zrušení živnostenského oprávněné této osobě, jí byly uloženy náklady řízení?
Pokud správní orgán vede řízení (§ 58 odst. 4 živnostenského zákona) se zahraniční fyzickou osobou, ve věci zrušení živnostenského oprávnění této osobě proto, že již nesplňuje podmínku povolení k pobytu na území České republiky (jedná se o osobu, která má podle zvláštního zákona povinnost mít pro pobyt na území v České republice povolení), tato osoba řízení vyvolala porušením povinnosti mít povolení k pobytu. Z této skutečnosti lze odvodit, že správní orgán náklady řízení uloží. Tento závěr příslušného ústředního správního orgánu je podpořen tím, že podle § 79 odst. 5 správního řádu, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti.
Správní orgán náklady řízení uloží také tehdy, když vede řízení s podnikatelem o zrušení nebo pozastavení živnostenského oprávnění podle živnostenského zákona (§ 59) , a tento podnikatel porušil uložený zákaz protiprávního jednání. Rovněž zde je podkladem pro uvedený postup správní řád (§ 79 odst. 5).
V praxi dochází také k situaci, kdy je zřejmé, že osoba obviněná z přestupku bude uznána vinnou, ale bude upuštěno od potrestání. Zde je nezbytné, aby bylo pečlivě zváženo, zda vůbec má dojít k zahájení řízení. Ve vazbě na tuto skutečnost lze zmínit, že správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem, jímž je možné uložit mj. správní trest napomenutí nebo pokuty (§ 90 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich“).
Podle správního řádu (§ 150 odst. 4) je platné, že tam, kde je v řízení prvním úkonem příkaz, povinnost nahradit náklady řízení, nelze uložit.
V obecné rovině platí, že správní orgán uloží obviněné osobě, která byla uznána vinnou, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou (§ 95 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich). Náklady řízení tedy zmíněná osoba hradí také v případě, že v řízení o přestupku správní orgán uzná obviněného vinným a uloží mu trest napomenutí, popř. od uložení trestu za podmínek obsažených v zákoně o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (§ 43 odst. 2), upustí.
 
Odstraňování tetování ve vazbě na živnostenské podnikání
Mnoho mladých lidí má tetování, o které nemají zájem; lze používat laserové přístroje k odstraňování tetování ve vztahu k živnostenskému podnikání, resp. je možné takovou činnost vykonávat v právním režimu živnostenského zákona?
Zde se jedná o velmi odbornou problematiku, proto je nezbytné vycházet z odborného posouzení a stanovisek kompetentních orgánů (ústředního orgánu státní správy v oblasti zdravotnictví, odborných společností pro estetiku a laserovou medicínu).
Například laserový přístroj (YAG laser Q-switch KTP Nd: YAG laser) nelze využívat v rámci ohlašovací vázané živnosti „Činnosti, při kterých je porušována integrita lidské kůže“ k odstraňování tetování. Uvedený přístroj je výhradně určen pro poskytovatele zdravotních služeb ve smyslu příslušné právní úpravy [(zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)]. Provádět zákrok může pouze lékař se specializací v oboru chirurgie, plastické chirurgie, dermatologie nebo korektivní dermatologie.
Uvedené stanovisko je v souladu s evropskou normou EprEN 16844 Aesthetic medicine services –
Non
-surgical medical treatments (ČN 16844 o Nechirurgické estetické medicíně).
Zde je třeba poznamenat, že použitím laseru dochází k ireverzibilním změnám v kůži se značným rizikem trvalých následků, z toho důvodu jsou ošetření uvedeným přístrojem klasifikována na podkladě výše zmíněné normy, a to do druhé nejrizikovější kategorie. Zde je třeba preferovat zejména prevenci poškození a bezpečnost pacientů.
 
Výklad některých pojmů v oblasti cestovního ruchu
Po novele právní úpravy v oblasti cestovního ruchu, jsou upraveny dřívější pojmy a zavedeny nové; jakým způsobem je nově upraven např. pojem „zájezd“ a jaký nový pojem se zavádí?
Zákon č. 159/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisu po novele v podobě zákona č. 111/2018 Sb. upravuje novým způsobem pojem „zájezd“ a zavádí nový pojem „spojené cestovní služby“. Jak u zájezdu, tak také u spojených cestovních služeb, se vždy jedná o poskytnutí alespoň dvou typů služeb cestovního ruchu zakoupených pro účely téže cesty (nebo pobytu) – pokud cesta nebo pobyt trvá méně, než 24 hodin, ale nezahrnuje nocleh – o zájezd nebo spojené cestovní služby se nejedná.
Jednotlivé typy služeb (§ 1a zákona o cestovním ruchu) jsou: doprava zákazníka, ubytování, nájem automobilu, motocyklu nebo jiného motorového vozidla, jiná služba v oblasti cestovního ruchu (zejména prodej vstupenek na kulturní nebo sportovní události, pořádání výletů, prohlídek s průvodcem, prodej skipasů nebo nájem sportovního vybavení); typy služeb je možno kombinovat.
 
Problematika povinného značení lihu
Povinné značení lihu je nezbytností, což je veřejnosti všeobecně známo, je možné se blíže zmínit o této problematice, a to ve vazbě na příslušnou právní úpravu, výklad některých pojmů (např. „spotřebitelské balení“, „neznačený líh“) a kontrolní činnost orgánů dozoru pro tuto oblast?
Zákon č. 307/2013 Sb., o povinném značení lihu (dále jen „zákon o povinném značení lihu“), nabyl účinnosti dnem 1. 12. 2013. K provedení některých ustanovení citovaného zákona o povinném značení lihu, byla vydána Ministerstvem financí vyhláška č. 334/2013 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o povinném značení lihu, která mj. stanoví vzor kontrolní pásky a způsob jejího zabezpečení.
„Lihem“ se pro účely uvedeného zákona rozumí: Nedenaturovaný líh obsažený ve výrobcích uvedených pod kódy kombinované nomenklatury 2207 a 2208, pokud celkový obsah lihu v těchto výrobcích činí nejméně 15 % objemových lihu. „Spotřebitelským balením“ se pro účely zákona o povinném značení lihu rozumí nádoba o objemu do 1 litru, nebo nádoba od 1 do 3 litrů ze skla.
Živnostenské úřady (§ 60 odst. 2 živnostenského zákona) kontrolují při výkonu své jiné působnosti dodržování povinností při značení lihu a nakládání s lihem podle zákona upravujícího povinné značení lihu. Obecní živnostenský úřad při kontrole zajistí neznačený líh, kontrolní pásky, se kterými je nakládáno v rozporu s právními předpisy a padělky kontrolních pásek (§ 58 odst. 3 zákona o povinném značení lihu). V případě, že jsou zjištěna porušení povinností při značení lihu a při nakládání s lihem, nastupuje vzájemná informační povinnost mezi živnostenskými úřady a celním úřadem.
Zákon, potažmo živnostenské úřady, zejména sledují, zda kontrolovaná osoba nakládá s neznačeným lihem, nakládá s kontrolními páskami a jejich padělky, nezajistí ochranu kontrolních pásek, neoznačí líh ve spotřebitelském balení kontrolní páskou, chybně umístí kontrolní pásku na spotřebitelské balení, prodá nebo nakoupí líh v rozporu se zákonem (§ 42 zákona o povinném značení lihu).
Povinnost značit líh má výjimky, resp. tato povinnost se nevztahuje např. na líh, který je ve spotřebitelském balení o objemu do 0,06 litru, a to včetně, na líh, který je dovezen na daňové území České republiky ze třetích zemí pod celním dohledem a následně propuštěn do celního režimu uskladnění v celním skladu. Zmíněná povinnost neplatí, pokud je líh výsledkem pěstitelského pálení ovoce podle zákona o lihu, nebo je dovážen pro osobní potřebu fyzické osoby.
„Neznačeným lihem“ se rozumí líh, který je neznačený kontrolní páskou, který je značený nesprávně umístěnou kontrolní páskou. Takovým lihem je rovněž líh značený kontrolní páskou, která nemá stanovené náležitosti, líh značený kontrolní páskou zaevidovanou na jinou osobu, než která líh označila, líh značený kontrolní páskou určenou pro jiné spotřebitelské balení lihu, líh značený kontrolní páskou, kterou lze bez jejího porušení snadno ze spotřebitelského balení odstranit.
Neznačeným lihem se dále rozumí líh značený kontrolní páskou, která je porušena; také tady však platí výjimky. Výjimky se týkají lihu na místech, kde se prodávají lihoviny pro přímou osobní spotřebu, pokud se jedná o spotřebitelské balení o objemu do 1 litru ze skla, a pokud se v těchto prostorách na jednotlivém výdejním nebo prodejním místě nachází v počtu nejvýše jednoho spotřebitelského balení jednoho druhu, nebo se nachází v počtu nejvýše tří spotřebitelských balení jednoho druhu s jednocestným uzávěrem.
V tzv. restauračních provozech mohou být pouze lahve ze skla o objemu do jednoho litru, kdy na každém výdejním místě může být otevřena pouze jedna lahev jednoho druhu (rozlišení dle názvu a výrobce) se standardním uzávěrem, nebo tři lahve jednoho druhu s jednocestným uzávěrem.
 
Právní úprava v oblasti ochrany zdraví před škodlivými účinky návykových látek
Stále se bojuje proti používání návykových látek, a to zejména mládeží; jaké právní předpisy se touto problematikou zabývají?
V dané souvislosti lze zmínit zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tzv. protikuřácký zákon, který nabyl účinnosti dnem 31. 5. 2017 (současně byl zrušen zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů).
Zákon č. 65/2017 Sb., byl okamžitě novelizován, a to zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, který je účinný od 1. 7. 2017).
Novela sladila zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek s požadavky zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (zákon č. 250/2016 Sb.), jež nabyl účinnosti rovněž dnem 1. 7. 2017.

Související dokumenty

Zákony

40/1964 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon)
468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů
61/1997 Sb., o lihu a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona České národní rady č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o lihu)
159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu
211/2000 Sb., o Státním fondu podpory investic
500/2004 Sb., správní řád
379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů
372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách)
89/2012 Sb., občanský zákoník
307/2013 Sb., o povinném značení lihu
250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek
183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích
111/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

Nařízení vlády

Zákon č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností

Vyhlášky

334/2013 Sb., k provedení některých ustanovení zákona o povinném značení lihu