Rozhodovací praxe soudů v oblasti nevýdělečných organizací

Vydáno: 14 minut čtení

Následující příspěvek přináší souhrn významných rozhodnutí z rozhodovací praxe soudů v oblasti nevýdělečných organizací. Jedná se o problematiku vztahující se k právní úpravě spolků, nadací, nadačních fondů a obecně prospěšných společností.

Rozhodovací praxe soudů v oblasti nevýdělečných organizací
JUDr.
Václav
Dobrozemský
 
Obecně prospěšná společnost jako podnikatel
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3972/2015)
            
Právní věta
Obecně prospěšné společnosti, které byly založeny v režimu zákona č. 248/1995 Sb., nejsou ve smyslu § 2 odst. 2 obch. zák. podnikateli, neboť nevyvíjí podnikatelskou činnost, a na jejich právní vztahy s územními samosprávnými celky se proto nevztahuje ustanovení § 261 odst. 2 obch. zák.
 
Posuzování platnosti rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015)
            
Právní věta
Ustanovení § 260 o. z. je použitelné ve všech řízeních, jejichž předmětem je neplatnost aktu orgánu spolku. Ustanovení § 242 o. z., jakožto případ přezkoumávání jednoho určitého rozhodnutí spolku, aplikaci zmíněného ustanovení nevylučuje. Proto i v případě posuzování platnosti rozhodnutí spolku o vyloučení jeho člena podle § 242 o. z. lze aplikovat korektiv obsažený v § 260 téhož zákona.
Snížení nadačního kapitálu postupem podle § 3049 odst. 2 o. z.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4921/2015)
            
Právní věta
I.
Změny nadační listiny, které si zakladatel nemůže vyhradit podle § 317 o. z., zásadně nelze provádět ani podle § 3049 odst. 2 o. z.
II.
Nadace může snížit nadační
kapitál
pouze způsobem a za podmínek upravených v § 344 a násl. o. z. Zakladatel si postupem podle § 317 o. z. nemůže vyhradit právo změnit nadační listinu v údaji o výši nadačního kapitálu v rozporu s úpravou snížení nadačního kapitálu podle § 344 a násl. o. z. Nelze-li takto změnit nadační listinu podle § 317 o. z., nemůže tak zakladatel učinit ani postupem podle § 3049 odst. 2 o. z.
 
Určení výše odměny ředitele obecně prospěšné společnosti
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2989/2016)
            
Právní věta
Ustanovení § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech nevyžaduje, aby zakládací listina či zakládací smlouva určovala přesnou výši odměny; jakkoliv je takové ujednání možné, postačí, určí-li způsob (postup), jak bude výše odměny stanovena. Může tak např. upravit kriteria, podle jakých se výše odměny určí (vypočítá). Přípustným způsobem stanovení výše odměny ve smyslu posledně označeného ustanovení je však i určení, že výši odměny ředitele stanoví správní rada, tedy orgán, který ředitele volí a odvolává a jehož členové jsou při určení výše odměny ředitele povinni jednat s péčí řádného hospodáře.
Termín „způsob stanovení výše odměny“ obsažený v § 4 odst. 2 písm. j) zákona o obecně prospěšných společnostech je tedy třeba vykládat tak, že zakladatelům či zakladateli obecně prospěšné společnosti umožňuje svěřit určení výše odměny ředitele správní radě. Jinými slovy, způsob stanovení výše odměny může být v zakládací listině nebo zakládací smlouvě upraven i tak, že zakladatelé či zakladatel obecně prospěšné společnosti svěří určení výše odměny ředitele správní radě.
 
Úprava disciplinárního řízení ve spolkových stanovách
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5249/2015)
            
Právní věta
Upravují-li vnitřní předpisy spolku disciplinární řízení jako řízení dvojinstanční a současně stanoví, že podmínkou projednání opravného prostředku proti rozhodnutí disciplinárního orgánu je zaplacení uložené peněžité sankce (jež se citelně dotýká poměrů sankcionovaného člena), může jít o úpravu, jež v řadě případů (např. u nepřiměřeně vysoké peněžité sankce, jejíž zaplacení přesahuje finanční možnosti sankcionovaného člena) vylučuje (může vyloučit), aby takto dotčený člen reálně splnil jednu z podmínek projednání opravného prostředku, čímž byl by fakticky vyloučen i z uplatnění práva na soudní ochranu proti disciplinárnímu rozhodnutí orgánu spolku (sdružení), byť by bylo vydáno v rozporu se zákonem či stanovami (jakož i jinými vnitřními předpisy) spolku (sdružení).
V rozporu se zákonem a obecnými právními principy tak může být i rozhodnutí vycházející z takové úpravy stanov spolku (sdružení), která sice stanoví možnost nápravy vadného disciplinárního rozhodnutí v rámci vnitřnímu předpisy upraveného přezkumu rozhodnutí jiným orgánem spolku (sdružení), ovšem fakticky některé členy (jež kupříkladu nemohou ve stanovené lhůtě uhradit uloženou peněžitou sankci) z uplatnění vnitřního prostředku nápravy vylučuje, čímž může být následně ohroženo i jinak garantované právo člena spolku (sdružení) na soudní ochranu.
 
Vedlejší hospodářská činnost spolku a její zápis do spolkového rejstříku; podnikání a jiná výdělečná činnost spolku
(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 7 Cmo 393/2016)
            
Právní věta
Spolek může podnikat či vyvíjet jinou výdělečnou činnost, než je podnikání, toliko jako vedlejší činnost a ta musí buďto sloužit k hospodárnému využití spolkového majetku nebo k podpoře hlavní činnosti či mohou být kumulativně dány obě tyto podmínky.
Nesplňuje-li určitá činnost zákonné podmínky § 420 odst. 1 ObčZ, není podnikáním; i taková činnost však může být výdělečnou činností.
Podnikatelské oprávnění na činnost předmětu podnikání nebo činnost jsoucí jinou výdělečnou činností spolku je třeba, jen stanoví-li tak zákon. Charakter každé jednotlivé činnosti vedlejší hospodářské činnosti spolku je dán jejím vymezením ve stanovách.
Ke změně účelu nadačního fondu prostřednictvím § 3049 odst. 2 a 3 o. z.
(Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016)
            
Právní věta
I.
Zakladatel nadačního fondu je v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014 oprávněn měnit zakládací listinu nadačního fondu (i co do účelu) v rozsahu a způsobem, který si pro sebe v zakládací listině výslovně vyhradil, a to za (analogicky aplikovaných) podmínek stanovených pro změnu nadačních listin nadací. Za stejných podmínek je také oprávněn vyhradit si právo vydávat a měnit statut nadačního fondu, respektive právo jmenovat a odvolávat členy správní rady a revizora.
II.
Umožňuje-li občanský zákoník (
per analogiam
k nadacím) zakladatelům nadačních fondů vzniklých v poměrech po 1. lednu 2014, aby si pro sebe v zakládací listině vyhradili právo měnit zakládací listinu (včetně účelu), jakož i právo vydávat a měnit statut nadačního fondu, respektive právo jmenovat a odvolávat členy správní rady a revizora, pak platí, že zakladatel nadačního fondu vzniklého před 1. lednem 2014 může postupem podle § 3049 odst. 2 a 3 o. z. upravit zakládací listinu tak, aby obsahovala uvedená oprávnění zakladatele.
Zakladatel si přitom může jediným projevem vůle jak vyhradit právo měnit nadační či zakládací listinu (s odkazem na § 3049 odst. 2 a 3 o. z.), tak (totožným právním jednáním) realizovat změnu nadační či zakládací listiny (a to i změnu účelu
fundace
).
 
Předpoklady pro užití analogie („právní úprava nadačního fondu“)
(Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3225/2016)
            
Právní věta
I.
Vedle tzv. otevřené mezery v zákoně je dalším předpokladem pro užití analogie podobnost s jiným - právem
výslovně upraveným – případem; použití analogie se přitom nesmí příčit smyslu a účelu právní úpravy.
II.
Z teleologického hlediska není důvodu, aby zakladatel nadace měl oprávnění vyhradit si pro sebe právo měnit nadační listinu (včetně účelu nadace) – jakož i právo vydávat a měnit statut nadace, respektive právo jmenovat a odvolávat členy správní rady a revizora – a zakladateli nadačního fondu takové právo ve vztahu k zakládací listině, statutu nadačního fondu a jmenování či odvolání členů správní rady a revizora nadačního fondu nesvědčilo. Takový stav se neslučuje s principem hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Ve vztahu k nadačním fondům tedy existuje v zákoně tzv. otevřená nepravá (teleologická) mezera, kterou je třeba uzavřít pomocí analogie.
 
Vznik členství v občanském sdružení na základě právní události
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2721/2016)
            
Právní věta
K členství v občanském sdružení ani k účasti na jeho činnosti nesmí být nikdo nucen. Nevyhnutelnou podmínkou vzniku členství v občanském sdružení podle zák. č. 83/1990 Sb. tak bylo, aby uchazeč projevil vůli, která směřuje ke vzniku jeho členství ve sdružení, a to způsobem předvídaným zákonem či stanovami.
Je pojmově vyloučeno, aby ujednání stanov spojovalo vznik členství pouze s mimovolní právní skutečností (právní událostí), či aby ujednání stanov určovalo, že členství v občanském sdružení sice vzniká v důsledku volního projevu domnělého uchazeče, avšak projevu, kterým jednající nesměřoval ke vzniku členství. Taková ujednání by svým obsahem odporovala zákonu, resp. jeho účelu, a byla by absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.).
Spojují-li posuzované stanovy vznik členství (bez dalšího) již jen s tím, že určitá osoba se stane zaměstnancem, výzkumným pracovníkem či (jen) spolupracovníkem sdružení a že bude zapsána do aktuálního seznamu členů, který je uložen v sekretariátu sdružení, jsou v rozsahu tohoto ustanovení absolutně neplatné. Je tomu tak proto, že vznik členství spojují výlučně s projevem vůle, který ke vzniku členství sám o sobě nesměřuje.
 
Výkon funkce člena statutárního orgánu v pracovněprávním poměru od 1. 1. 2014
(Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3478/2016)
            
Právní věta
I.
Závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia sp. zn. 31 Cdo 4831/2017 ohledně možnosti podřízení vztahu mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou režimu zákoníku práce se prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, a to nejen pro vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní
korporace
a touto obchodní korporací, ale (neurčuje-li zvláštní právní úprava jinak) taktéž pro vztah mezi členem statutárního orgánu ostatních právnických osob a těmito právnickými osobami.
II.
Brání-li smysl a účel právních norem regulujících vztah mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou tomu, aby se od nich strany svým ujednáním odchýlily, prosadí se tyto právní normy při regulaci tohoto vztahu bez ohledu na to, zda si strany sjednaly pro svůj vztah režim zákoníku práce a zda případně některá ustanovení zákoníku práce upravují danou otázku odchylně.
Jinak řečeno, ujednáním, podle něhož se jejich vztah má řídit zákoníkem práce, učiní právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu pravidla obsažená v zákoníku práce (jež by bez takového ujednání vztah mezi nimi neregulovala) součástí jejich smlouvy o výkonu funkce. Tato pravidla se stávají pravidly smluvními, přičemž u každého z těchto pravidel je nutné zvažovat, zda je lze na vztah mezi právnickou osobou a členem statutárního orgánu (při výkonu jeho funkce) pojmově aplikovat a zda jeho aplikaci (jakožto smluvního ujednání) nebrání
kogentní
právní norma upravující tento vztah.
III.
Zákonná úprava neomezuje obecně prospěšnou společnost a jejího ředitele v tom, jaký právní režim si pro svůj vztah zvolí, mohou si tudíž pro svůj vztah sjednat i režim zákoníku práce. Takové ujednání z jejich vztahu však neučiní vztah pracovněprávní, ředitel se nestane zaměstnancem a společnost zaměstnavatelem.
Pravidla obsažená v zákoníku práce neregulují vztah mezi členem statutárního orgánu a právnickou osobou jakožto pravidla zákonná, ale jakožto pravidla smluvní (na vztah se vztahují nikoliv
ex lege
, ale jen proto, že si to strany ujednaly). To, zda jejich aplikaci nebrání
kogentní
právní normy regulující vztah člena statutárního orgánu a právnické osoby, je nutné posuzovat stejně, jako kdyby si strany tato pravidla ujednaly výslovně (tedy jako kdyby do své smlouvy o výkonu funkce „opsaly“ text zákoníku práce).
Ustanovení § 9a odst. 4
in fine
a § 10 odst. 5 věty třetí zákona o obecně prospěšných společnostech se prosadí vždy bez ohledu na to, zda si ředitel a společnost sjednali pro svůj vztah režim zákoníku práce, neboť ujednání o podřízení zákoníku práce bude v rozsahu, v němž odkazuje na § 257 odst. 2 zákoníku práce, neplatné pro rozpor s těmito ustanoveními zákona o obecně prospěšných společnostech.
 
Soudní přezkum platnosti odvolání člena správní rady nadačního fondu
(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. 7 Cmo 507/2016)
            
Právní věta
Tím, že zákon neupravuje subsidiaritu ustanovení o spolku pro
fundace
, tím spíše pak pro nadační fond, není tato subsidiarita dána. Nelze tudíž pro
fundace
subsidiárně použít ustanovení o korporacích a nelze tak ani pro nadační fond subsidiárně použít ustanovení o spolku. Tato ustanovení však nelze použít ani analogicky potud, pokud jde o možnost přezkumu platnosti rozhodnutí vnitřního orgánu nadačního fondu, neboť analogie pro vytvoření pravomoci soudu tam, kde ji soudu nedává přímo zákon, není možná. Analogie není možná zároveň ani ve směru, jenž by připustil zásah moci veřejné do vnitřního režimu právnické osoby za situace, že zákon tento zásah výslovně nepřipouští.
 
Řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku
(Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016)
            
Právní věta
I.
Soud v řízení o návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku musí nejprve posoudit soulad napadeného rozhodnutí orgánu spolku se zákonem a stanovami; teprve poté, kdy dospěje k závěru, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon či stanovy, zvažuje, zda je na místě vyslovit jeho neplatnost, či zda je – s ohledem na konkrétní okolnosti – naplněn některý z důvodů upravených v § 260 o. z., pro které nelze neplatnost rozhodnutí orgánu spolku vyslovit.
Závěrem soudu o tom, že napadeným rozhodnutím orgánu spolku byl porušen zákon či stanovy (a to bez ohledu na to, zda soud vyslovil neplatnost tohoto rozhodnutí či zda návrh zamítl podle § 260 o. z.), je pak vázán i soud rozhodující o případném nároku člena spolku na přiměřené zadostiučinění podle § 261 o. z.
II.
Předpokladem vzniku práva na přiměřené zadostiučinění podle § 261 o. z. je – vedle porušení základního členského práva člena spolku závažným způsobem – rozhodnutí soudu v řízení o návrhu podle § 258 o. z. o tom, že rozhodnutí orgánu spolku je neplatné, popřípadě zamítnutí takového návrhu z důvodů uvedených v § 260 o. z.
III.
S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 3 odst. 2 písm. a) z. ř. s.].