Vydáno: 4. 2. 2019
Prošlo odborným dohledem
Novinky v daňovém řádu dle vládního návrhu zákona obsaženého ve sněmovním tisku 206 – stav po 3. čtení doc. Mgr. Ing. Karel Brychta, Ph.D., Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská, Ústav financí Příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s legislativními změnami v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Úvodní část příspěvku prezentuje legislativní změny obsažené ve vládním návrhu zákona. Navazující část popisuje pozměňovací návrhy vnesené v rámci legislativního procesu a výsledek hlasování o pozměňovacích změnách po 3. čtení vládního návrhu zákona.1) Platným a účinným stavem (v textu rovněž označován jako „aktuální znění“) se pro účely tohoto článku rozumí stav platný a účinný k 21. 12. 2018. 1. Vládní návrh zákona Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti daní – EU, vnesl do daňového řádu obecnou klauzuli směřující proti zneužití práva při správě daní. Do daňového řádu se doplnil § 8 odst. 4 následujícího znění: „Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.“ Na tuto změnu navazuje i úprava souvisejícího ustanovení. Jmenovitě se jedná o § 92 daňového řádu, do jehož odstavce 5 obsahujícího výčet situací, ve kterých nese důkazní břemeno správce daně, se včlenilo nové písm. f) této dikce: „skutečnosti rozhodné pro posouzení účelu právního jednání a jiných skutečností rozhodných pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.“ Důkazní břemeno ve vztahu k prokazování zneužití práva ze strany daňového subjektu tak má pochopitelně nést správce daně. Důvodová zpráva k aplikaci předmětného pravidla mj. stanoví: „V případě, že správce daně navrhované ustanovení aplikuje a k relevantním právním skutečnostem rozhodným pro správu daní nepřihlédne, bude výše daně zjištěna a stanovena tak, jak by byla zjištěna a stanovena při uskutečnění právního jednání nebo jiné právní skutečnosti rozhodných pro správu daní, které jsou přiměřené existujícím hospodářským skutečnostem a vztahům.“