Vydáno: 5. 2. 2019
Roční zúčtování záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti Ing. Martin Děrgel Zajisté nikomu nezůstalo utajeno, že příjem ze závislé činnosti alias mzdu neobdrží zaměstnanci v celé (hrubé) výši určené nebo dohodnuté se zaměstnavatelem. Vedle nemalého pojistného na sociální a zdravotní pojištění z nich totiž ukousne i daň z příjmů ze závislé činnosti, jíž se slangově a historicky říká „daň ze mzdy“. Zdaňovacím obdobím fyzických osob je sice celý kalendářní rok, ale již během roku sráží zaměstnavatel z každé měsíční mzdy „daň“, která je však jen zálohou na daň z příjmů za celý rok. Jako obecně každá záloha čeká i tato „záloha na daň“ na konečné vyúčtování a započtení. Toto tzv. roční zúčtování záloh na daň je věcně obdobou daňového přiznání, které na žádost zaměstnance pro něj musí zdarma, rychle a správně zúřadovat zaměstnavatel. Důvody zálohového zdanění mezd Příjmy ze závislé činnosti alias „mzdy“ jsou sice jen jedním z pěti možných daňových druhů příjmů fyzických osob, vedle příjmů ze samostatné činnosti (podnikání), z kapitálového majetku, z nájmu a „ostatních“. Ovšem v mnoha ohledech jde o výjimečný druh příjmů, jemuž se zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), věnuje nejvíce a provází jej jedinečné přístupy. To má tři hlavní důvody. Prvním je obrovská masa milionů poplatníků (zaměstnanců), kteří jsou vesměs daňovými laiky, takže by bylo značně náročné – pro ně samotné, ale rovněž pro kontrolující finanční úřady – nutit je platit daň běžným způsobem formou každoročního daňového přiznání. Zadruhé je pro tyto příjmy – „mzdy“ – typické, že plynou poplatníkům pravidelně každý měsíc, a navíc stále jen od jednoho plátce: zaměstnavatele. A zatřetí, nikoli však co do významu, jsou daně z mezd vydatným a stabilním zdrojem příjmů veřejných rozpočtů.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 3/2019.