Vydáno: 20. 2. 2019
Schváleno redakční radou
Vybrané otázky při aplikaci úroku z neoprávněného jednání správce daně – dokončení Mgr. Tomáš Rozehnal, Ph.D., Mgr. Michael Feldek, Odvolací finanční ředitelství Ve druhé části příspěvku se autoři zaměřují na další dva okruhy, u kterých nalézají nevyjasněné otázky. Jedná se o procesní aspekty uplatňování úroku a navýsost aktuální problematiku vzniku úroku v situaci, kterou způsobí primárně daňový subjekt svým vlastním jednáním, tj. podáním daňového tvrzení s chybnými údaji, jež správce daně akceptuje. 1) V. Úrok a „konkludentní“ stanovení daně V souvislosti s právní úpravou úroku z neoprávněného jednání správce daně je aktuální otázka, zda a případně za jakých podmínek nárok na tento úrok vzniká za situace, kdy je rozhodnutí o stanovení daně vydáno plně v souladu s podaným daňovým přiznáním. Jedná se o situaci, kterou upravuje § 140 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), kdy je výsledná daň stanovena na základě akceptace údajů vyčíslených daňovým subjektem v jeho daňovém přiznání, a to aniž by správce daně za účelem jejího prověření prováděl postup k odstranění pochybností či daňovou kontrolu.2) Samotná skutečnost, že daň byla stanovena tímto způsobem, však nutně nemusí znamenat, že byla stanovena ve správné výši. Přichází tak v úvahu možnost, že daňový subjekt v daňovém přiznání nezohlední některé skutečnosti nebo nesprávně aplikuje příslušná ustanovení daňového zákona, následkem čehož na dani uhradí více, než je jeho zákonná povinnost. Pokud pak následně dojde k doměření rozdílu oproti poslední známé dani, jehož výsledkem je snížení poslední známé daně,3) vznikne na osobním daňovém účtu daňového subjektu přeplatek ve smyslu § 154 odst. 1 daňového řádu. Pro účely následujících úvah je pak podstatné, že ke vzniku předmětného přeplatku by nedošlo, pokud by byla daň původně stanovena ve správné výši.