Sankce za porušení účetních a daňových předpisů

Vydáno: 32 minut čtení

Účetní a daňové předpisy určují fyzickým a právnickým osobám řadu povinností, které musí být stanoveným způsobem a ve stanovených lhůtách splněny. V opačném případě hrozí sankce, příp. další postihy, jejichž hlavním cílem je vynutit si splnění dané povinnosti. Ukládání peněžitých sankcí za nesplnění účetních a daňových povinností je také nemalým doplňkovým zdrojem příjmů státního rozpočtu. V daňové oblasti nejsou sankce ukládány vždy jen při nesplnění stanovených povinností, ale daňový subjekt je správcem daně postihován často i v důsledku rozdílného pohledu na konkrétní postup nebo při rozdílném výkladu příslušného ustanovení právního předpisu. Pokud se fyzická nebo právnická osoba cítí být postihována nesprávně, může využít zákonem stanovené opravné prostředky, příp. se může domáhat zrušení uložené sankce u soudu. Ve stanovených případech lze žádat o prominutí sankce.

Sankce za porušení účetních a daňových předpisů
Ing.
Jiří
Vychopeň
Kontrolu dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími účetnictví vykonávají podle § 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, finanční úřady, které v rámci této působnosti také ukládají účetním jednotkám pokuty za přestupky podle § 37 a 37a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V § 37ab ZÚ je stanoveno, že přestupky podle tohoto zákona projednává finanční úřad, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Obecně upravuje podmínky odpovědnosti za přestupek, druhy správních trestů a ochranných opatření a zásady pro jejich ukládání, postup před zahájením řízení o přestupku a postup v řízení o přestupku zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“).
Podle § 37 odst. 2 ZÚ lze
účetní jednotce, která není podnikatelem,
uložit pokutu:
a)
do výše 6 % hodnoty aktiv celkem,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 1 písm. a) až d), např.:
-
nevede účetnictví podle § 4 odst. 2 až 6,
-
nesestaví účetní závěrku podle § 6 odst. 4,
-
nevyhotoví výroční zprávu podle § 21 odst. 1 až 6,
b)
do výše 3 % hodnoty aktiv celkem,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 1 písm. e) až k), např.:
-
vede účetnictví v rozporu s § 7 odst. 1 a 2 nebo s § 8 odst. 2,
-
jí sestavená účetní závěrka neobsahuje všechny povinné součásti uvedené v § 18 odst. 1 nebo 2,
-
v rozporu s § 20 odst. 1 nemá účetní závěrku ověřenou auditorem,
-
nezveřejní účetní závěrku nebo výroční zprávu podle § 21a.
Podle § 37a odst. 4 písm. a) a b) ZÚ lze
účetní jednotce, která je podnikatelem,
uložit pokutu:
a)
do výše 6 % hodnoty aktiv celkem,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 1 písm. a) až d) nebo i), např.:
-
nevede účetnictví podle § 4 odst. 1,
-
nesestaví účetní závěrku podle § 6 odst. 4,
-
nevyhotoví výroční zprávu podle § 21 odst. 1 až 6,
-
v rozporu s § 19a odst. 1 nepoužije pro účtování a sestavení účetní závěrky mezinárodní účetní standardy,
b)
do výše 3 % hodnoty aktiv celkem,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 1 písm. e) až h) nebo j) až q), např.:
-
nesestaví zprávu o platbách podle § 32b,
-
vede účetnictví v rozporu s § 7 odst. 1 a 2,
-
vede účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2,
-
nezajistí, aby jí sestavená účetní závěrka obsahovala veškeré povinné součásti podle § 18 odst. 1 nebo 2,
-
v rozporu s § 20 odst. 1 nemá účetní závěrku ověřenou auditorem,
-
nezveřejní účetní závěrku nebo výroční zprávu podle § 21a,
-
nezveřejní zprávu o platbách podle § 32d,
-
neuvede nefinanční informace ve výroční zprávě nebo samostatné zprávě podle § 32g,
-
v rozporu s § 31 neuschová účetní záznamy.
Příklad 1
Podle veřejně přístupných záznamů v obchodním rejstříku neuložila společnost s ručením omezeným do Sbírky listin účetní závěrku za účetní období roku 2016, čímž nesplnila svou povinnost zveřejnění účetní závěrky podle § 21a ZÚ. Za tento přestupek může místně příslušný finanční úřad společnosti uložit pokutu až do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.
Příklad 2
Společnost s ručením omezeným dosáhla za rok 2017 záporný výsledek hospodaření a v přiznání k dani z příjmů vykázala daňovou ztrátu. Z toho důvodu společnost v uvedeném roce v souladu se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), přerušila daňové odpisování hmotného majetku, avšak v rozporu s účetními předpisy přerušila také účetní odpisování dlouhodobého hmotného majetku. Z účetního hlediska se jedná o porušení § 28 ZÚ a § 56 prováděcí účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, podle kterých je účetní jednotka povinna odpisovat majetek postupně v průběhu jeho používání. Za tento přestupek může místně příslušný finanční úřad společnosti uložit pokutu až do výše 3 % hodnoty aktiv celkem.
Podle § 37a odst. 4 písm. c) ZÚ lze
konsolidující účetní jednotce
uložit pokutu
do výše 3 % hodnoty konsolidovaných aktiv celkem,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odstavce 2, např.:
nesestaví konsolidovanou účetní závěrku podle § 6 odst. 4,
nevyhotoví konsolidovanou výroční zprávu podle § 22b odst. 2,
nesestaví konsolidovanou zprávu o platbách podle § 32c.
Podle § 37a odst. 4 písm. d) ZÚ lze
účetní jednotce, která sestavuje účetní výkazy za Českou republiku,
uložit pokutu
do výše 5 000 Kč,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 1 písm. r) nebo s), tj. pokud:
nezajistí podmínky pro předávání účetních záznamů do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 4 odst. 8 a § 23b odst. 5, nebo
nepředá účetní záznam do centrálního systému účetních informací státu způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem vydaným podle § 4 odst. 8 a § 23b odst. 5,
Podle § 37a odst. 4 písm. e) a f) ZÚ lze
účetní jednotce, která vede jednoduché účetnictví,
uložit pokutu:
a)
do výše 100 000 Kč,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 3 písm. a) až d), tj. pokud:
-
nevede jednoduché účetnictví podle § 4 odst. 1,
-
nesestaví přehledy v rozsahu a ve lhůtě podle § 13b odst. 3,
-
nezajistí, aby jí zpracované přehledy obsahovaly veškeré údaje podle § 18 odst. 3,
-
nesestaví přehledy ke dni stanovenému v § 19 odst. 1 a 2,
b)
do výše 50 000 Kč,
jestliže se účetní jednotka dopustí přestupku podle odst. 3 písm. e) až g), tj. pokud:
-
vede jednoduché účetnictví v rozporu s § 8 odst. 2,
-
v rozporu s § 31 neuschová účetní záznamy,
-
nezveřejní přehled o majetku a závazcích, výroční zprávu nebo obdobný dokument podle § 21a odst. 1.
Podle § 37aa ZÚ se hodnota aktiv celkem uvedená v § 37 odst. 2 a v § 37a odst. 4 zjistí z účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky účetní jednotky sestavené za účetní období, ve kterém nebo za které k porušení povinnosti došlo. V § 1d odst. 1 ZÚ je stanoveno, že pro účely tohoto zákona se aktivy celkem rozumí úhrn aktiv zjištěný z rozvahy. Podle Sdělení Ministerstva financí ze dne 3. 12. 2015 k aplikaci některých nových ustanovení zákona o účetnictví od 1. 1. 2016 jsou v § 1d odst. 1 ZÚ aktiva celkem definována jako aktiva „netto“ (v dřívějším znění § 1d odst. 1 byla aktiva celkem definována jako úhrn aktiv zjištěný z rozvahy v ocenění neupraveném o položky podle § 26 odst. 3, tj. aktiva „brutto“).
V případě, že hodnota aktiv celkem zjištěná z účetní závěrky nebo z konsolidované účetní závěrky sestavené účetní jednotkou neodpovídá aktivům celkem zjištěným v řízení o přestupku, použije se pro stanovení výše pokuty výše aktiv zjištěná v řízení o přestupku. Obdobně se postupuje také v případě, že účetní závěrka nebo konsolidovaná účetní závěrka nebyla za dané účetní období sestavena. Nelze-li skutečnou výši aktiv zjistit uvedeným postupem, stanoví hodnotu aktiv celkem orgán, který porušení právních povinností projednává, kvalifikovaným odhadem (je-li rozsah a obsah účetních případů v účetním období, ve kterém nebo za které k porušení povinnosti došlo, srovnatelný s rozsahem a obsahem účetních případů bezprostředně předcházejícího účetního období; kvalifikovaným odhadem se pro daný účel rozumí hodnota aktiv celkem zjištěná z účetní závěrky sestavené za toto předcházející účetní období).
Při určení konkrétní výše pokuty by měl finanční úřad přihlédnout zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem (přitěžující okolností může být například spáchání více přestupků nebo opakované spáchání přestupku). Pokud se účetní jednotka dopustí zároveň dvou a více přestupků, může jí být uložena pokuta podle ustanovení vztahujícího se na přestupek, který je postihován přísněji; jsou-li však horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se pokuta podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.
Příklad 3
Při kontrole vedení účetnictví obchodní společnosti za účetní období roku 2016 zjistil finanční úřad, že obsah některých položek účetní závěrky za kontrolované účetní období neodpovídá skutečnému stavu a že účetní jednotka za toto účetní období nezveřejnila účetní závěrku. Tím se účetní jednotka dopustila zároveň dvou přestupků, přičemž za prvně uvedený přestupek lze podle § 37a odst. 4 písm. a) ZÚ uložit pokutu do výše 6 % hodnoty aktiv celkem, zatímco za druhý uvedený přestupek lze podle § 37a odst. 4 písm. b) ZÚ uložit pokutu do výše 3 % hodnoty aktiv celkem. Finanční úřad může v tomto případě účetní jednotce uložit pokutu až do výše 6 % hodnoty aktiv celkem.
Z § 46 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky vyplývá, že pokuta uložená účetní jednotce za přestupek podle § 37 nebo 37a ZÚ je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci, pokud správní orgán nestanoví lhůtu jinou.
Podle § 15 zákona o odpovědnosti za přestupky obecně platí, že k odpovědnosti za přestupek se vyžaduje zavinění, přičemž postačí i zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
Zákon o daních z příjmů obsahuje speciální právní úpravu pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu a penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem.
Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu (§ 38w ZDP)
Poplatníkovi daně z příjmů fyzických osob, který nepodá oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob, vzniká povinnost uhradit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu ve výši:
a)
0,1 % z částky neoznámeného příjmu, pokud tuto povinnost splní, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník tuto povinnost splní v náhradní lhůtě poté, co byl k tomu vyzván, nebo
c)
15 % z částky neoznámeného příjmu, pokud poplatník nesplní tuto povinnost ani v náhradní lhůtě.
O povinnosti platit pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta za neoznámení osvobozeného příjmu je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.
Správce daně může zcela nebo zčásti prominout pokutu za neoznámení osvobozeného příjmu, pokud k nesplnění povinnosti oznámit osvobozený příjem došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.
 
Penále při stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem
Podle § 38zb ZDP poplatníkovi vzniká povinnost uhradit penále z částky daně stanovené podle pomůcek zvláštním způsobem ve výši:
a)
50 %, nebo
b)
100 %, pokud neposkytnutí součinnosti poplatníka závažně ztížilo nebo bránilo stanovení daně.
Podle § 38z ZDP správce daně přistoupí ke stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem, pokud:
a)
nedošlo k prokázání skutečností požadovaných ve výzvě k prokázání příjmů,
b)
daň nelze stanovit na základě dokazování a
c)
správce daně dojde po předběžném posouzení k závěru, že daň stanovená podle pomůcek zvláštním způsobem přesáhne 2 000 000 Kč.
Podle § 38x odst. 1 ZDP správce daně vyzve poplatníka k prokázání vzniku a původu příjmů a dalších skutečností souvisejících s nárůstem jeho jmění, spotřebou nebo jiným vydáním v případě, že:
a)
má důvodné pochybnosti, zda příjmy poplatníka oznámené nebo tvrzené správci daně odpovídají nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání, a nejsou mu známy skutečnosti, které by nárůst jmění, spotřebu nebo jiné vydání ozřejmovaly, a
b)
po předběžném posouzení dojde k závěru, že rozdíl mezi těmito příjmy a nárůstem jmění, spotřebou nebo jiným vydáním poplatníka přesahuje 5 000 000 Kč.
Podle § 38zc odst. 3 ZDP správce daně bez dalšího přistoupí ke stanovení daně podle pomůcek zvláštním způsobem v případě, že poplatník nepodá na výzvu správce daně prohlášení o majetku, nebo v něm uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje.
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), obsahuje pro účely tohoto zákona několik speciálních ustanovení, týkajících se sankcí.
Sankce při neoprávněném dosažení vrácení daně (§ 82b odst. 10 ZDPH)
Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě dosáhne vrácení daně podle § 82a ZDPH podvodným nebo jiným neoprávněným způsobem, je povinna vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vrácené částky. Tento úrok se počítá v takové výši, jako by šlo o prodlení s úhradou daně, a vypočítává se stejně jako úrok z prodlení podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení.
Sankce při porušení povinnosti související s kontrolním hlášením (§ 101h až 101k ZDPH)
Pokud plátce nepodá kontrolní hlášení ve stanovené lhůtě, vzniká mu podle § 101h ZDPH povinnost uhradit pokutu ve výši:
a)
1 000 Kč, pokud jej dodatečně podá, aniž by k tomu byl vyzván,
b)
10 000 Kč, pokud jej podá v náhradní lhůtě poté, co k tomu byl správcem daně vyzván,
c)
30 000 Kč, pokud jej nepodá na základě výzvy ke změně, doplnění či potvrzení údajů uvedených v podaném kontrolním hlášení, nebo
d)
50 000 Kč, pokud jej nepodá ani v náhradní lhůtě.
Podle § 101j ZDPH povinnost uhradit pokutu podle písmene a) nevzniká, pokud v daném kalendářním roce nedošlo u plátce k jinému prodlení při podání kontrolního hlášení.
Podle § 101k ZDPH je plátce oprávněn požádat správce daně o prominutí pokuty podle písmen b) až d) a správce daně může tuto pokutu zcela nebo zčásti prominout, pokud k nepodání kontrolního hlášení došlo z důvodu, který lze s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Žádost o prominutí pokuty lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu. Podání žádosti o prominutí pokuty má odkladný účinek pro vykonatelnost platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu. Postup orgánů Finanční správy při rozhodování o prominutí pokuty za nepodání kontrolního hlášení v návaznosti na příslušná ustanovení daňového řádu podrobně upravuje Pokyn GFŘ D-29.
Plátci, který na základě výzvy správce daně k odstranění pochybností nezmění nebo doplní nesprávné nebo neúplné údaje prostřednictvím následného kontrolního hlášení, uloží správce daně pokutu do 50 000 Kč, a tomu, kdo nesplněním povinnosti související s kontrolním hlášením závažně ztěžuje nebo maří správu daní, uloží správce daně zvláštní pokutu do 500 000 Kč. Při stanovení výše těchto pokut dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní. Při tom přihlédne zejména k míře součinnosti ze strany plátce.
Pokuta za porušení povinnosti související s kontrolním hlášením je splatná do 15 dnů od právní moci rozhodnutí o pokutě.
Sankce při nesprávném uvedení daňové povinnosti za jiné zdaňovací období (§ 104 odst. 2 ZDPH)
Pokud plátce nebo identifikovaná osoba uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daně v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daň, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období uplatní úrok z prodlení podle daňového řádu. Tento úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru.
Sankce při neoprávněném uplatnění odpočtu daně (§ 105 odst. 3 ZDPH)
Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle daňového řádu; úrok z prodlení se ale neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.
Uplatňování sankcí ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku (§ 110ze ZDPH)
Pro uplatňování sankcí ve zvláštním režimu jednoho správního místa v tuzemsku jsou stanovena tato zvláštní pravidla:
úroky a penále se stanovují v eurech s přesností na 2 desetinná místa bez zaokrouhlování,
za nepodání daňového přiznání nevzniká daňovému subjektu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně,
úrok z prodlení se nepředepíše, nepřesáhne-li částku 8 EUR.
Sankce podle daňového řádu
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), obsahuje samostatnou část upravující komplexně sankce za porušení povinností při správě daní včetně sankce za neoprávněné jednání správce daně.
Pokuta za porušení povinnosti mlčenlivosti (§ 246 DŘ)
Fyzická osoba, která je vázána povinností mlčenlivosti za podmínek stanovených daňovým zákonem, se dopustí přestupku tím, že tuto povinnost poruší. Za tento přestupek lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč.
Povinnost mlčenlivosti je upravena v § 52 až 55 DŘ a týká se úředních osob, jejichž prostřednictvím vykonává správce daně svou pravomoc (zejména zaměstnanci finančních úřadů), i osob zúčastněných na správě daní (tj. daňových subjektů a třetích osob).
Správním orgánem příslušným k projednání přestupku porušení povinné mlčenlivosti je správce daně nejblíže nadřízený správci daně, k jehož činnosti se povinnost mlčenlivosti vztahuje; v případě, že se povinnost mlčenlivosti vztahuje k činnosti více správců daně, projedná přestupek ten z nejblíže nadřízených správců daně, který zjistil podezření z porušení povinnosti mlčenlivosti jako první.
Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (§ 247 až 249 DŘ)
Správce daně může uložit pořádkovou pokutu do 50 000 Kč tomu, kdo při jednání vedeném správcem daně závažně ztěžuje správu daní tím, že:
a)
navzdory předchozímu napomenutí ruší pořádek,
b)
neuposlechne pokynu úřední osoby, nebo
c)
navzdory předchozímu napomenutí se chová urážlivě k úřední osobě nebo osobě zúčastněné na správě daní.
Pořádkovou pokutu do výše 50 000 Kč lze uložit i tomu, kdo učiní hrubě urážlivé podání.
Správce daně může uložit pořádkovou pokutu do výše 500 000 Kč tomu, kdo závažně ztěžuje nebo maří správu daní tím, že bez dostatečné omluvy nevyhoví ve stanovené lhůtě výzvě ke splnění procesní povinnosti nepeněžité povahy, která mu byla stanovena zákonem nebo správcem daně, nestanoví-li zákon jiný důsledek.
Pořádkovou pokutu lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne, ve kterém došlo k jednání, které je důvodem k jejímu uložení. Pořádkovou pokutu lze ukládat i opakovaně, nevedlo-li dosavadní uložení pokuty k nápravě a protiprávní stav trvá.
Správce daně může uložit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy až do výše 500 000 Kč tomu, kdo:
a)
nesplní registrační, ohlašovací nebo jinou oznamovací povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně, nebo
b)
nesplní záznamní nebo jinou evidenční povinnost stanovenou daňovým zákonem nebo správcem daně.
Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 DŘ jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej elektronicky učinit. Pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní, může mu správce daně kromě uvedené pokuty uložit další pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy do 50 000 Kč.
O povinnosti platit pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
Pokutu za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.
Při stanovení výše pořádkové pokuty nebo pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy dbá správce daně, aby pokuta nebyla v hrubém nepoměru k významu porušené povinnosti a k závažnosti následku pro správu daní.
Pořádková pokuta a pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy je splatná do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o jejím uložení.
Pokud pořádková pokuta nebo pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy nepřesahuje 5 000 Kč a pokud ten, komu je pokuta ukládána, důvody a výši ukládané pokuty uzná a současně pokutu uhradí na místě, správce daně uvede její výši a důvody do protokolu pořizovaného o jednání, při němž nastaly důvody pro uložení pořádkové pokuty nebo byly zjištěny důvody pro uložení pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
Pokuta za opožděné tvrzení daně (§ 250 DŘ)
Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo tak učiní až po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši:
a)
0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
b)
0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
c)
0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
Pokud plátce daně nepodá hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo tak učiní až po stanovené lhůtě a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, vzniká mu povinnost uhradit pokutu ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.
Pokuta za opožděné tvrzení daně vzniklá v důsledku pozdního podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení se nepředepisuje a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypočtená stanoveným způsobem částku menší než 200 Kč.
V případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení, ačkoli měl tuto povinnost, a neučiní tak ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat tato tvrzení trvá, použije se při výpočtu částky pokuty stanovená horní hranice. Výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč.
Maximální výše částky pokuty vypočtené stanoveným způsobem nesmí být vyšší než 300 000 Kč.
O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
Výše pokuty za opožděné tvrzení daně je poloviční, pokud:
a)
daňový subjekt podá řádné daňové tvrzení nebo dodatečné daňové tvrzení do 30 dnů od marného uplynutí lhůty pro jeho podání a
b)
v daném kalendářním roce nebylo správcem daně u daňového subjektu v době vydání platebního výměru zjištěno jiné prodlení při podání řádného daňového tvrzení nebo dodatečného daňového tvrzení.
 
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně u daně z příjmů fyzických osob
V § 38o ZDP je stanoveno, že je-li část dílčího základu daně z příjmů ze závislé činnosti, ze kterých plátce daně sráží zálohu na daň, vyšší než 50 % celkového základu daně, snižuje se pokuta za opožděné tvrzení daně u daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob na desetinu.
 
Zvláštní ustanovení o pokutě za opožděné tvrzení daně u daně z nemovitých věcí
V § 15a zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, je stanoveno, že má-li poplatník povinnost podat daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání na daň nižší, než je poslední známá daň, a podá-li je po lhůtě pro jejich podání, aniž by byl správcem daně k tomu vyzván, nevzniká mu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně.
Penále (§ 251 DŘ)
Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit penále z částky doměřené daně tak, jak byla stanovena oproti poslední známé dani, ve výši:
a)
20 %, je-li daň zvyšována,
b)
20 %, je-li snižován daňový odpočet, nebo
c)
1 %, je-li snižována daňová ztráta.
Penále podle písmene a) správce daně sníží o penále podle písmene c), pokud povinnost k jeho úhradě vznikla z důvodu uplatnění ztráty v rozsahu snížení daňové ztráty, které bylo penalizováno.
Příklad 4
V řádném daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce března 2018 vykázal plátce daňovou povinnost ve výši 90 000 Kč. Na základě daňové kontroly byla poplatníkovi uvedená daňová povinnost správcem daně dodatečně zvýšena na 250 000 Kč. Z tohoto zvýšení daňové povinnosti plátci vzniklo penále podle § 251 DŘ, a to ve výši 32 000 Kč (20 % ze 160 000 Kč).
Příklad 5
V řádném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 poplatník vykázal daňovou ztrátu ve výši 650 000 Kč. Na základě daňové kontroly byla poplatníkovi uvedená daňová ztráta správcem daně dodatečně snížena na 50 000 Kč. Z tohoto snížení daňové ztráty poplatníkovi vzniklo penále podle § 251 DŘ, a to ve výši 6 000 Kč (1 % z 600 000 Kč).
O povinnosti uhradit penále rozhodne správce daně platebním výměrem a současně předepíše penále do evidence daní. Penále je splatné do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru, nejdříve však ke stejnému dni jako stanovená daň, ze které se toto penále vypočte.
V případě, že je daň doměřována podle dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, povinnost uhradit penále z částky, která je v dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování uvedena, nevzniká.
 
Zvláštní ustanovení o penále u daní z příjmů
Podle § 38p ZDP se pro účely výpočtu penále vychází z částky daně tak, jak by byla stanovena oproti poslední známé dani, pokud by nebyly v rámci postupu vedoucího k doměření této daně z moci úřední dodatečně uplatněny vyšší částky odčitatelných položek podle § 34 ZDP.
 
Zvláštní ustanovení o penále u daně z nabytí nemovitých věcí
V § 51 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákonné opatření o dani z nabytí nemovitých věcí“), je stanoveno, že v případě, kdy v rámci doměření daně dojde ke zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou a k tomuto zvýšení nedojde v důsledku porušení povinností ze strany poplatníka, poplatníkovi nevzniká povinnost uhradit penále u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou.
Úrok z prodlení (§ 252 a 253 DŘ)
Pokud daňový subjekt neuhradí splatnou daň nejpozději v den její splatnosti, je v prodlení a vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, a to počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. V případě, že je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti.
Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí (pro první den prvního pololetí 2018 platila repo sazba ve výši 0,50 %, pro první den druhého pololetí 2018 platila repo sazba ve výši 1,00 %).
Příklad 6
V prosinci 2018 plátce DPH zjistí, že za zdaňovací období měsíce srpna 2018 přiznal a zaplatil DPH v nesprávné výši. Namísto daňové povinnosti ve výši 150 000 Kč měl v přiznání k DPH za uvedené zdaňovací období správně vykázat daňovou povinnost ve výši 450 000 Kč. Dne 20. 12. 2018 plátce podá dodatečné daňové přiznání za měsíc srpen 2018, ve kterém přizná rozdíl v daňové povinnosti ve výši 300 000 Kč a tuto částku v ten samý den správci daně zaplatí. Za 79 dnů prodlení, tj. za dobu od 3. 10. 2018 do 20. 12. 2018, plátce zaplatí úrok z prodlení ve výši 9 740 Kč (15,00 % z 300 000 Kč × 79 / 365). Penále v tomto případě plátci nevznikne.
Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně.
Příklad 7
Poplatník daně z příjmů fyzických osob byl povinen zaplatit ve lhůtě do 15. 12. 2017 zálohu na daň z příjmů ve výši 100 000 Kč. Tuto zálohu ale nezaplatil a daň z příjmů fyzických osob za rok 2017 zaplatil současně s podáním daňového přiznání dne 3. 4. 2018. U nezaplacené zálohy poplatníkovi vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 252 DŘ za 103 dnů prodlení, tj. od 22. 12. 2017 do 3. 4. 2018.
Úrok z prodlení je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik, a na osobním daňovém účtu se předepisuje nejpozději do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den jeho splatnosti.
Úrok z prodlení se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových daní částku 200 Kč.
 
Zvláštní ustanovení o úroku z prodlení u daně z nabytí nemovitých věcí
Podle § 51 zákonného opatření o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů, se úrok z prodlení v případě úročení nedoplatku na záloze uplatní i po dni splatnosti zálohované daně. V případě, kdy v rámci doměření daně dojde ke zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou a k tomuto zvýšení nedojde v důsledku porušení povinností ze strany poplatníka, poplatníkovi vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení u části doměřené daně odpovídající zvýšení rozdílu mezi daní a zálohou až od náhradního dne splatnosti doměřeného rozdílu.
Úrok z neoprávněného jednání správce daně (§ 254 DŘ)
Jestliže dojde ke zrušení, změně nebo prohlášení nicotnosti rozhodnutí o stanovení daně z důvodu nezákonnosti nebo z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně, náleží daňovému subjektu úrok z částky, která byla daňovým subjektem uhrazena na základě tohoto rozhodnutí nebo v souvislosti s tímto rozhodnutím, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to ode dne následujícího po dni splatnosti nesprávně stanovené daně, nebo došlo-li k úhradě nesprávně stanovené daně později, ode dne její úhrady.
K postižení správce daně touto sankcí nedochází při každém zrušení nebo změně jeho rozhodnutí, ale jen tehdy, pokud k tomu dojde v souvislosti s nezákonností původního rozhodnutí způsobenou pochybením správce daně.
V případě, že byla proti daňovému subjektu vedena neoprávněná daňová
exekuce
, náleží mu za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení výše uvedený úrok ve dvojnásobné výši; nárok na tento úrok ale nevzniká, pokud je neoprávněnost
exekuce
způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí (viz § 48 DŘ) nebo navrácením lhůty v předešlý stav (viz § 37 DŘ).
Přiznaný úrok z neoprávněného jednání správce daně se daňovému subjektu předepíše na osobní daňový účet do 15 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí o stanovení daně zrušeno, změněno nebo prohlášeno za nicotné, anebo ode dne prohlášení neoprávněného vymáhání.
 
Sankce podle zákona o evidenci tržeb
Zákon č. 112/2016 Sb., o evidenci tržeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoET“), obsahuje také speciální ustanovení o sankcích za přestupky podle tohoto zákona.
Podle § 28 ZoET se fyzická osoba dopustí přestupku proti evidenci tržeb tím, že závažným způsobem úmyslně ztíží nebo zmaří evidenci tržeb; právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že závažným způsobem ztíží nebo zmaří evidenci tržeb.
Za
přestupek proti evidenci tržeb
lze uložit pokutu do 500 000 Kč.
Podle § 29 ZoET se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí přestupku na úseku evidence tržeb tím, že jako osoba, která eviduje tržby, poruší povinnost:
a)
zaslat datovou zprávou údaje o evidované tržbě správci daně,
b)
vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne,
c)
umístit informační oznámení, nebo
d)
zacházet s autentizačními údaji nebo certifikátem pro evidenci tržeb tak, aby nemohlo dojít k jejich zneužití.
Za
přestupek na úseku evidence tržeb
lze uložit pokutu do:
a)
50 000 Kč, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. c) nebo d),
b)
500 000 Kč, jde-li o přestupek podle odst. 1 písm. a) nebo b).
K řízení o přestupcích podle zákona o evidenci tržeb je příslušný finanční úřad a celní úřad, k řízení je místně příslušný ten orgán, který provádí nebo provedl prověřování plnění povinností podle tohoto zákona.
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSD“), upravuje v části deváté sankce za přestupky podle tohoto zákona, a to:
pokutu za přestupky na úseku správy spotřebních daní (§ 135 až 135e ZSD),
pokutu za přestupky na úseku správy daně z minerálních olejů (§ 135f až 135i ZSD),
pokutu za přestupky na úseku správy daně z lihu (§ 135j a 135k ZSD),
pokutu za přestupky proti ceně pro konečného spotřebitele (§ 135l až 135u ZSD),
pokutu za přestupky na úseku značkování a barvení vybraných minerálních olejů (§ 135v až 135y ZSD),
pokutu za přestupky na úseku značkování některých dalších minerálních olejů (§ 135z až 135zc ZSD),
pokutu za přestupky na úseku sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji (§ 135zd ZSD),
pokutu za přestupky na úseku nakládání se surovým tabákem (§ 135ze ZSD),
propadnutí a zabrání neznačených tabákových výrobků (§ 135zf až 135zh ZSD).
 
Účetní a daňové sankce ve výdajích (nákladech) daňových subjektů
Z § 25 odst. 1 písm. f) ZDP vyplývá, že sankce za porušení účetních a daňových předpisů nelze uplatnit jako výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2019.