Legislativní novinky s komentářem - Novinky v zákoně o dluhopisech

Vydáno: 5 minut čtení

Dne 4. 1. 2019 nabyla účinnosti novela zákona č. 190/2004 Sb. , o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoDluh“). Dle důvodové zprávy byly důvodem této novelizace závažné nedostatky předchozí úpravy, které mohly mít důsledky pro bankovní a finanční sektor. Došlo tedy k rozšíření pojmového a definičního aparátu a k úpravě institutů, které v předchozí úpravě chyběly. Toto má za cíl zvýšení konkurenceschopnosti České republiky na mezinárodním trhu a zvýšení její atraktivity v očích investorů.

Legislativní novinky s komentářem - Novinky v zákoně o dluhopisech
Veronika
Falešníková,
Správní asistentka
První změnou je výslovná úprava institutu agenta pro zajištění. Splacení dluhopisu, vyplacení výnosu a jiné dluhy související s dluhopisem lze zajistit pomocí zřízení zástavního práva, nebo jiného zajištění. A to uzavřením písemné smlouvy mezi agentem pro zajištění jako zástavním věřitelem nebo příjemcem jiného zajištění a emitentem nebo jiným poskytovatelem zajištění. Agent pro zajištění vykonává práva věřitele, zástavního věřitele nebo jiného příjemce zajištění vlastním jménem ve prospěch oprávněných osob. Jeho práva a povinnosti jsou upraveny v § 20a ZoDluh.
Dále došlo ke změně podmínek, za kterých je emitent povinen bez zbytečného odkladu svolat schůzi vlastníků. Konkrétně je povinen ji svolat v případě návrhu změn emisních podmínek, požaduje-li se k této změně souhlas schůze, dále v případě ukončení činnosti agenta pro zajištění, požadavku na změnu v osobě agenta pro zajištění ze strany vlastníků dluhopisů, jejichž jmenovitá hodnota je alespoň 5 % celkové jmenovité hodnoty dané
emise
, a v dalších situacích dle emisních podmínek.
Změny nastaly také v úpravě společného zástupce vlastníků dluhopisů. Pokud není sjednán agent pro zajištění a ve smlouvě mezi společným zástupcem a emitentem není sjednáno jinak, pak vykonává společný zástupce také veškerá práva agenta pro zajištění.
K nejrozsáhlejším změnám došlo v úpravě krytých dluhopisů. ZoDluh nově rozlišuje vedle hypotečních zástavních listů také veřejnoprávní zástavní listy a smíšené zástavní listy. Hypoteční zástavní listy jsou dluhopisy, jejichž krycími aktivy jsou pohledávky z hypotečních úvěrů nebo aktiva dle čl. 129 odst. 1 písm. d) až f) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Veřejnoprávní zástavní listy jsou dluhopisy, jejichž krycími aktivy jsou pohledávky vůči členskému státu OECD, centrální bance takového státu, mnohostranné rozvojové bance nebo mezinárodní organizaci, jejímž členem je členský stát OECD. Dále jsou to dluhopisy, jejichž krycími aktivy jsou pohledávky, za které ručí takovýto stát, banka nebo organizace a aktiva dle čl. 129 odst. 1 písm. b) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013. Smíšené zástavní listy jsou kryté dluhopisy, které nejsou hypotečním zástavním listem ani veřejnoprávním zástavním listem.
Krycími aktivy se rozumí věci uvedené v § 31 odst. 1 a 2 ZoDluh a zapsané v rejstříku krycích aktiv. Takovéto věci nelze převést, zastavit ani jinak použít jako zajištění. Každá věc zapsaná v rejstříku krycích aktiv musí být zapsaná jako součást právě jednoho krycího portfolia. Krycí portfolio je evidenčně oddělená část majetku emitenta krytých dluhopisů tvořená věcmi zapsanými do rejstříku krycích aktiv a věcmi uvedenými v § 31 odst. 4 ZoDluh. Slouží ke krytí dluhů podle § 31a ZoDluh.
Dalším nově upraveným institutem je krycí blok. Krycí blok je evidenčně oddělená část jmění emitenta krytých dluhopisů tvořená krycím portfoliem a dluhy, k jejichž krytí toto portfolio slouží. Náležitosti a způsob vedení evidence krytých bloků stanoví vyhláška č. 2/2019 Sb., o evidenci krytých bloků. Kontrolou krytého bloku a související části evidence krytých bloků může emitent pověřit jinou osobu, jakožto monitora krytého bloku.
Další novinkou v tomto zákoně je nucený správce krytých bloků. Česká národní banka jmenuje nuceného správce v případě, že ČNB podala návrh na zahájení insolvenčního řízení vůči emitentovi, bylo zahájeno insolvenční řízení vůči emitentovi, emitent vstoupil do likvidace, byla mu odňata bankovní licence nebo emitent není z důvodů přímo souvisejících s jeho finanční situací schopen plnit své dluhy a nemá vyhlídky, že tak bude moci učinit. Nuceným správcem může být banka, nebo zahraniční banka sídlící v jiném členském státě, která vydává cenné papíry srovnatelné s krytými dluhopisy, nebo která spravuje věci srovnatelné s krycími dluhopisy. Funkci nuceného správce krycích bloků nesmí vykonávat insolvenční správce, dočasný správce, likvidátor emitenta ani jiná osoba, u níž by mohlo dojít ke střetu zájmů.
Změnou prošla také úprava přestupků dle tohoto zákona. Vedle přestupků ve vztahu ke komunálním dluhopisům, je nově zaveden také pojem přestupku ve vztahu ke krytým dluhopisům. Tyto přestupky jsou upraveny v nově vzniklém § 40 ZoDluh a jejich projednávání má na starosti ČNB.
Poslední změnou je zrušení institutu promlčení práv spojených s dluhopisy a s kupóny k nim vydanými.

Související dokumenty

Zákony

190/2004 Sb., o dluhopisech

Vyhlášky

2/2019 Sb., o evidenci krytých bloků