Vydáno: 13. 3. 2019
Doby zpracování osobních údajů podle GDPR Mgr. Marek Martinka Jedním ze základních stavebních kamenů zpracování osobních údajů podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), známého pod zkratkou GDPR, je zásada omezení uložení osobních údajů. Tento článek rozebere tuto zásadu podrobněji. Zásada omezení uložení osobních údajů vyplývá za čl. 5 odst. 1 písm. e) GDPR, které uvádí, že: „osobní údaje musí být uloženy ve formě umožňující identifikaci subjektů údajů po dobu ne delší, než je nezbytné pro účely, pro které jsou zpracovávány; osobní údaje lze uložit po delší dobu, pokud se zpracovávají výhradně pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické účely podle čl. 89 odst. 1, a to za předpokladu provedení příslušných technických a organizačních opatření požadovaných tímto nařízením s cílem zaručit práva a svobody subjektu údajů (‚omezení uložení‘).“
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 4/2019.