Pečovatelská služba - 3. část - nejčastější fakultativní činnosti - možnosti poskytování a tvorba kalkulace

Vydáno: 16 minut čtení

Následující článek navazuje na předchozí, které se zabývaly pečovatelskou službou z různých úhlů pohledů (poznámka redakce: první a druhý díl seriálu najdete v č. 7-8/2018 na s. 9 a č. 9/2018 s. 18). Tímto bychom chtěli čtenáři přiblížit možnost poskytovat fakultativní činnosti v rámci pečovatelské služby a také přiblížit tvorbu povinné kalkulace, jak teoreticky, tak na ukázkách konkrétních příkladů.

Pečovatelská služba – 3. část
Mgr.
Petr
Mach,
JUDr.
Eva
Janečková
Fakultativní
činnosti z legislativního pohledu
Základní legislativní charakteristika:
Sociální služba, tj. i pečovatelská služba, je považována za „sociální pomoc“ v perspektivě ustanovení § 59 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, je osvobozena od této daně z přidané hodnoty.
Sociální službu tvoří vždy:
základní činnosti,
fakultativní
činnosti.
Základní činnosti jsou činnosti upravené v konkrétním ustanovení každého druhu sociální služby – u pečovatelské služby v rámci § 40 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), a blíže specifikovány v jednotlivé úkony v rámci § 6 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí právní předpis“).
Fakultativní
činnosti jsou činnosti, které poskytovatel není povinen nabízet ani zajišťovat – jedná se o možnost, což vychází z formulace ustanovení § 35 odst. 4 zákona o sociálních službách (konkrétně:
„Fakultativně mohou být při poskytování sociálních služeb zajišťovány další činnosti.
“).
Úhrada za poskytování
fakultativní
činnosti je stanovena v rámci § 77 zákona o sociálních službách, a to ne konkrétní výší úhrady, ale principem, jehož plnění musí poskytovatel prokázat – tedy
„Úhrada za
fakultativní
činnosti může být stanovena v plné výši nákladů na tyto služby.“
Existují pravidla, za kterých je možné považovat činnost
fakultativní
a u daného druhu sociální služby ho poskytovatelem nabízet – Ministerstvo práce a sociálních věcí je metodicky specifikovalo v:1)
Doporučeném postupu č. 4/2013 Doporučený postup k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb.
Doporučeném postupu č. 4/2013 – Doplňující materiál otázky a odpovědi k nastavení fakultativních činností v sociálních službách.
Z výše uvedených metodických materiálů a další uvedené legislativní opory vychází konkrétní kritéria, která jsou důležitá pro samotné posouzení, zda může nebo nemůže být
fakultativní
činnost poskytována. K tomu, aby mohla být poskytována, musí být všechna níže uvedená kritéria splněna kumulativně.
Konkrétní kritéria, která musí být posouzena pro každou činnost individuálně i s ohledem na specifika subjektu, který zamýšlí daná kritéria posuzovat, a na konkrétní podmínky2):
souvislost dané
fakultativní
činnosti s poskytováním registrované sociální služby a cílovou skupinou/okruhem osob,
poskytována bude pouze osobám v návaznosti na poskytovanou základní činnost/základní činnosti – není možné samostatně poskytovat pouze činnost
fakultativní
,
poskytování je možné pouze osobě/osobám, s kterými má poskytovatel uzavřenou smlouvu o poskytování sociální služby na základní činnosti,
souvislost s péčí a podporou člověka v nepříznivé sociální situaci, odpovídající zjištěným potřebám a napomáhající sociálnímu začleňování či předcházející sociálnímu vyloučení,
je zajišťovaná vlastními zaměstnanci a vlastními prostředky poskytovatele,
činnost není zajišťována běžně dostupnou veřejnou službou,
činnost, za níž je klientovi účtována úhrada ve výši rovnající se nákladu na provedení činnosti, tj. bez zisku – v návaznosti na ustanovení § 77 zákona o sociálních službách.
Samozřejmostí je skutečnost, že se nejedná o základní činnost. Například není možné, aby poskytovatel poskytoval pomoc při osobní hygieně v rámci základních činností.
Fakultativní
činnosti v pečovatelské službě
V rámci přípravy tohoto článku autoři zrealizovali základní průzkum poskytovateli nabízených fakultativních činnosti, a to alespoň u vybraných poskytovatelů; 40 poskytovaných služeb bylo vybráno v rámci registru poskytovatelů sociálních služeb3) - prvních 40 poskytovatelů; informace byly čerpány z jednotlivých webových stránek těchto poskytovatelů.4) Jako jedny z nejčetnějších fakultativních činností byly vyhodnoceny následující:
Doprava uživatele automobilem poskytovatele – buď k vymezenému úkonu/zajištění vymezených potřeb uživatelů, nebo určeném území.
Pedikúra.
Kadeřnictví.
Dohled.
Připomenutí podání léků.
Půjčování kompenzačních pomůcek.
Zapůjčení jídlonosičů.
Kalkulace
fakultativní
činnosti – proč a jak o tom přemýšlet
Pokud bylo vyhodnoceno, že poskytovatelem zamýšlená
fakultativní
činnost je podle výše zmíněných kritérií legitimní, je třeba naplnit literu zákona o sociálních službách a stanovit úhradu za poskytování dané
fakultativní
činnosti. Principielní stanovení maximální úhrady rovnající se skutečným nákladům na zajištění dané činnosti dle § 77 zákona o sociálních službách je možné pouze v případě, že známe skutečné náklady a máme je v rámci kalkulace podchyceny.
Proč je důležité mít kalkulaci zpracovanou:
prokázání, že poskytovatel nepřekračuje maximální úhradu podle ustanovení § 77 zákona o sociálních službách,
poskytovatel netvoří v rámci poskytování této činnosti zisk,
vyhodnocení zdrojů financování nákladovosti dané
fakultativní
činnosti – pokud by úhrada nebyla stanovena v maximální výši (tedy příjem z úhrady by nebyl roven nákladům na zajištění dané činnosti), je třeba nalézt legitimní zdroj financování,
prokázání, že finanční prostředky poskytované na zajištění sociálních služeb v rámci dotačních titulů v návaznosti na ustanovení § 101a a násl. zákona o sociálních službách jsou využívány pouze k stanoveným účelům – tedy na zajištění základních činností (a nejsou používány na financování fakultativních činností).
Dodržování výše úhrady a způsob financování zajištění fakultativních činností může být v zájmu vícero kontrolních mechanismů. Primárně je kontrola skutečnosti, zda je dodržován princip maximální úhrady, v předmětu kontrolního orgánu inspekce poskytování sociálních služeb dle § 97 odst. 3 zákona o sociálních službách. Další z kontrol může být finanční kontrola zabývající se plněním podmínek dotačního titulu/veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dané
dotace
.
Kalkulace musí být vytvořena v každé organizaci individuálně na každou z fakultativních činností, a to s ohledem na tyto skutečnosti:5)
byť na stejnou
fakultativní
činnost může mít každá organizace jinou strukturu nákladů – náklady nemusejí být zcela stejné (např. příspěvkové organizace a organizační složky územně správních celků poskytující sociální služby mají vyšší náklady v oblasti personálních/osobních nákladů z důvodu 2 % povinného odvodu zaměstnavatele do FKSP),
každá organizace stejnou
fakultativní
činnost může zajišťovat jiným způsobem nebo rozsah/obsah dané činnosti může být u každé z nich drobně odlišný (např. co vše je činěno při poskytnutí pedikéry),
náklady na zajištění stejné činnosti u různých organizací mohou být různě vysoké (je jiný) – například vzhledem k různým mzdovým/platovým podmínkách profese, která vykonává danou činnost, rozsahu poskytování
fakultativní
činnosti/velikosti organizace vzhledem k možnosti dojednat nižší nákupní cenu/výši nákladů (například v rámci „materiálu“ na zajištění dané činnosti, který může být využit i v rámci jiných činností dané organizace).
Co je třeba logicky učinit při stanovení kalkulace na zajištění konkrétní
fakultativní
činnosti:
Vyčtení nákladů, které jsou nezbytné na zajištění dané činnosti
– jejich oblastí (personálních/mzdových/platových, materiálních...) na zajištění konkrétní činnosti v určené organizaci a zjištění, zda daný náklad je započitatelný v plné výši (máme ho například odlišený i v rámci analytického účetnictví) nebo jen v jeho poměrné části.
Stanovení výše skutečných nákladů (nebo jejich zjištění) a přepočet poměrné části nákladů
– pokud některé náklady slouží pro zajištění vícero činností, je třeba je rozpočíst; tedy je nutné poměrově rozčlenit dané náklady vzhledem ke skutečné spotřebě na zajištění kalkulované
fakultativní
činnosti; je třeba stanovit princip/důvod, jakým způsobem jsme náklad dopočetli v určité výši na zajištění
fakultativní
činnosti – například: řidič, který vykonává svou činnost 5 dní v týdnu, poskytuje dopravu jako
fakultativní
činnost pouze dva dny z těchto 5 pracovních – v ostatních dnech zajišťuje podporu při poskytování základních činností – např. svoz prádla od uživatelů; pokud by každý den byla stejná pracovní doba, znamenalo by to, že 40 % z personálních nákladů na daného řidiče jsou náklady poměrně propočtené na danou
fakultativní
činnost.
Stanovení jednotky úhrady/kalkulace
(např. za kilometr, provedení jednoho úkonu/činnosti, času nezbytného k zajištění daného úkonu)
a přepočet na danou jednotku
zákon o sociálních službách nestanovuje jednotku úhrady u fakultativních činností; ponechává toto rozhodnutí na poskytovateli; jednotka úhrady je důležitá z těchto důvodů:
je možné náklady na zajištění dané činnosti přepočítat,
bude jednotkou na základě, které bude maximálně výše nákladů uživatelům/klientům této
fakultativní
činnosti účtována – je možné danou jednotku při poskytování
fakultativní
činnosti měřit,
bude odpovídat charakteru dané
fakultativní
činnosti i s ohledem na možnost účtování za její poskytnutí a případné možnosti prokázání poskytnutí dané
fakultativní
činnosti v počtu daných jednotek (například, že v rámci dovozu byl najet konkrétní počet kilometrů),
jednotka bude co nejméně administrativně zatěžovat poskytovatele v případě, kdy daná
fakultativní
činnost bude využita dvěma nebo vícero uživateli současně (v rámci celého poskytnutí dané činnosti nebo pouze po určitou část – například v rámci dopravy) – pokud z charakteru činnosti vyplývá možnost využití dvěma uživateli zároveň (např. porovnání možnosti využití dopravy oproti pedikérským službám).
Princip úhrady u
fakultativní
činnosti je v zákoně o sociálních službách stanoven již od počátku své účinnosti, tedy od 1. 1. 2007, i když doporučený postup, který tuto oblast blíže popisuje, byl vydán o téměř 6 let později. Kalkulace na zajištění
fakultativní
činnosti/činností musela být zákonitě aktualizována; z tohoto důvodu je třeba provádět pravidelné přehodnocování výpočtu nákladovosti
fakultativní
činnosti i s ohledem na tyto skutečnosti:
změny způsobu poskytování činnosti, která má vliv na nákladovost,
změny výše nákladů na zajištění
fakultativní
činnosti – například v nedávné době u poskytovatelů sociálních služeb změna platů (mezd), změna výše odvodů v rámci fondu kulturních a sociálních potřeb z minimální výše 1,5 % na 2 % podle vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb, ve znění pozdějších předpisů,
změna jednotky (např. při přehodnocení či změny smlouvy o poskytování sociální služby – sazebníkem úhrady) – s ohledem na vhodnější a efektnější způsob účtování uživatelům služby.
 
Doprava uživatele automobilem
V návaznosti na výše uvedené podmínky je nutné zmínit, že doprava musí být poskytována na náklady a prostředky poskytovatele; konkrétně tedy automobilem poskytovatele (ať v rámci majetku, nebo leasing/pronájem), také zajištění realizace musí probíhat v rámci personálního zabezpečení poskytovatele.
Od této praxe je důležité odlišit případy, kdy se
nejedná
o
fakultativní
činnost sociální služby – konkrétně:
poskytovatel by pouze zprostředkovával danou činnost od jiné organizace (např. taxislužby nebo „senior taxi“, které poskytuje jiná organizace),
organizace (poskytovatel) by danou činnost poskytoval pro širší skupinu, do které by spadali jak uživatelé jeho sociální služby – pečovatelská služba, tak další osoby, které uživateli sociální služby nejsou; jedná se o další činnost organizace poskytovanou samostatně vedle sociální služby (organizace poskytuje pečovatelskou službu jako jednu z činností a dopravní službu pro určité osoby, jako další činnost – nezbytnost využití jedné nebo druhé ze zmíněných činností není podmíněna).
V praxi poskytovatelů je možné identifikovat určité specifikace v rámci
fakultativní
činnosti „dopravy“, například: doprava z/do určité místo/činnost – například do střediska osobní hygieny; doprava na území města/obce „…“.
Zkusme si tedy aplikovat výše načrtnutý postup:
l) Vyčtení nákladů, které jsou nezbytné na zajištění dané činnosti:
náklady (odpisy) vyplývající z pořízení automobilu vyčtené na kalkulované období, včetně dalších nákladů na zajištění (nebo jejich poměrnou část):
náklady na daný rok – odpis,
opravy automobilu a údržba,
pohonné hmoty,
garážování automobilu,
povinné pojištění,
dálniční známka (pokud je to třeba) aj.
mzdové/osobní náklady na nezbytné personální zabezpečení – především řidiče (nebo jejich poměrnou část):
hrubá mzda,
odvody na sociálním a zdravotním pojištění zaměstnavatele či další povinné odvody za zaměstnance – například odvody do fondu kulturních a sociálních potřeb,
či další konkrétní náklady organizace,
další náklady.
m) Stanovení výše skutečných nákladů (nebo jejich zjištění) a přepočet poměrné části nákladů
V návaznosti na výčet nákladů je zjištěna jejich předpokládaná výše (pokud plánujeme
fakultativní
činnost teprve zavést) nebo zjišťujeme, jaká je skutečná výše nákladů oproti kalkulovaným (zda je nutné provést aktualizaci kalkulace nákladovosti).
Výše nákladů:
Přepočet jednotlivých nákladů:
hrubá mzda na 1,0 úvazku řidiče musela být na zajištění
fakultativní
činnosti přepočtena v poměru 3/5 v návaznosti na skutečnost, že tři z pěti pracovních dní je zajišťována kalkulovaná
fakultativní
činnost a ve zbylých dvou dnech je zajišťována základní činnost,
v návaznosti na tak podrobnou neevidenci skutečně ujetých km a v návaznosti na to, zda je poskytována základní nebo
fakultativní
činnost byl využit poměr stanovený obdobným principem jako u nákladů mzdových – takto bylo postupováno také u dalších nákladů.
n) Stanovení jednotky úhrady/kalkulace a přepočet na danou jednotku
Tento krok má úzkou souvislost s krokem předchozím; je nutné stanovit jednotku, která bude zvolena na základě jejích výhod pro danou konkrétní
fakultativní
činnost:
Kilometrová jednotka – budeme měřit dané kilometry a jsme schopni dané kilometry v případě stanovení principu krácení na základě počtu osob, které danou jízdu využijí (nebo část dané jízdy), skutečně rozpočítat; jaká bude muset být vedena evidence, aby toto odpovídalo? Jak prokážeme dané účtování, pokud si bude uživatel stěžovat? Jak prokážeme rozúčtování části dané cesty? Jsou počty km účtovány také v „běžných dovozových službách“?
Trasa nebo její část (100 Kč/cesta po městě xxx a zpět; 150 Kč/cesta za město xxxx, 30 Kč/do střediska osobní hygieny a zpět) – není nutné vést tak rozsáhlou evidenci vzhledem ke kilometrové jednotce účtování, je vhodné u tras a dovážení ve specifikované oblasti (např. dovážení ve městě xxxx).
Pokud bychom poskytovali činnost v rámci jednoho města a bylo by například stanoveno pravidlo (čekání/nečekání na vyřízení) – kdyby daná činnost byla specifikována jako dovoz z/do střediska osobní hygieny, jako jednotka pro stanovení a prokázání úhrady se jeví nejvhodnější z/do (tedy za cestu tam a zpět).
Pokud bychom tedy měli již zkušenost s
fakultativní
činností, bylo by možné prostřednictvím podělení celkových nákladů na její zajištění počtem poskytnutí této
fakultativní
činnosti získat průměrný náklad na zajištění jednoho dovozu z/do.
Aplikace:
Celkové náklady na zajištění
fakultativní
činnosti na rok: 197 011
Počet dovozů za rok: 996
Přepočet na jedno zajištění: 197 011 / 996 = 198
Maximální výše úhrady za poskytnutí
fakultativní
činnosti „doprava z/do a zpět…“ může činit 198 Kč. Výše úhrady může být ze strany poskytovatele stanovena níže, není možné však úhradu stanovit ve vyšší výši než 198 Kč, aby nedocházelo k porušení ustanovení § 77 zákona o sociálních službách a dalších právních norem.
Pečovatelská služba – 1. část – úhrada, její specifika a úprava ve smlouvě o poskytování sociální služby
Pečovatelská služba – 2. část – zajištění stravování a náklady na něj
Pečovatelská služba – 3. část – nejčastější fakultativní činnosti – možnosti poskytování a tvorba kalkulace
Pečovatelská služba - 4. část - nejčastější fakultativní činnosti – průzkum běžně dostupných a kalkulace nákladovosti
Pečovatelská služba - 5. část - nejčastější fakultativní činnosti – průzkum běžně dostupných činností a jejich kalkulace – pokračování
1) Doporučené postupy jsou zveřejněny zde: https://www.mpsv.cz/cs/13916.
2) Doporučený postup č. 4/2013 Doporučený postup k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb; dostupné zde: https://www.mpsv.cz/cs/13916.
4) U 40 poskytovatelů druhu sociální služby pečovatelská služba byly shlédnuty informace uvedené na webových stránkách k poskytovaným fakultativním činnostem; poskytovatelé byli vybráni z veřejného registru poskytovatelů sociálních služeb v návaznosti na vyhledání tohoto druhu sociálních služeb v celé ČR (ke dni 20. 8. 2018) a u těchto bylo provedeno šetření.
5) Mach. P., Janečková, E. , dosud nepublikováno.