Důkaz internetovým odkazem

Stěžovatelka jistě mohla ověřit údaje na internetových stránkách v době, kdy byly tyto stránky funkční. Nejvyšší správní soud se však v minulosti opakovaně vyjádřil k tomu, jak mají správní orgány postupovat při provádění důkazů obsahem internetových stránek a při zachycení jejich obsahu. Obsah jedné a té samé internetové stránky vzhledem k povaze internetu může být – a obvykle též je – proměnlivý v čase. Pokud správní orgán nezachytí stav internetové stránky, kterou vzal v potaz pro své rozhodování, ať již tiskem nebo uložením na elektronický nosič dat, znemožní tím v podstatě při následném soudním přezkumu správnímu soudu vycházet ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Není totiž žádná záruka, že informace na určité internetové stránce budou v okamžik soudního přezkumu odpovídat informacím, které na určité internetové stránce byly v okamžik správního rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. dubna 2011, č. j. 1 As 33/2011-58, nebo ze dne 24. srpna 2016, č. j. 1 As 80/2016-30). Z prostého odkazu na internetové stránky ve zprávě o daňové kontrole tedy nelze žádným způsobem vycházet, neboť ani krajský soud ani nyní Nejvyšší správní soud nemůže obsah těchto stránek ke dni vydání platebního výměru či ke dni vydání napadeného rozhodnutí jakkoliv přezkoumat.