Standardnost obchodu

Vydáno: 3 minuty čtení

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 5 Afs 60/2017 , www.nssoud.cz

Standardnost obchodu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Skutečnost, že stěžovatel mohl vědět, měl vědět či dokonce přímo věděl o veškerých popsaných objektivních okolnostech (týkajících se osob a dílčích transakcí od jeho smluvního dodavatele odlišných), které následně žalovaný zjistil, a z čeho tak žalovaný usuzuje, prokazuje zásadně vždy správce daně. Pokud stěžovatel předestře své verze podložené relevantními skutečnostmi o tom, že obchodní transakce či některé její části byly v rámci jeho běžné obchodní praxe standardní, je naopak na správci daně, aby přesvědčivě odůvodnil, že se o běžnou obchodní praxi nejednalo a na základě čeho tak usuzuje. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného v převážné míře lze seznat, že „je zarážející“, „nelogické“, „je nutno se pozastavit“, „není obvyklé“ či „je s podivem“. Správce daně si zcela jistě může učinit názor na průběh obchodní transakce, její logistiku, jakož např. i na odbornost osob či praktičnost a účelnost školení obsluhy apod., nicméně pokud stěžovatel argumentuje, a to obzvláště v oblasti odborně náročné a technicky složité, běžnou obchodní praxí v dané oblasti, nemůže žalovaný, coby laik, bez dostatečně odůvodněného tvrzení a vypořádání se s vyjádřeními a vysvětleními stěžovatele, která dle zdejšího soudu nejsou nikterak nemyslitelná,
absurdní
a mimo realitu, učinit pouze na základě svých domněnek závěr vedoucí k vědomosti stěžovatele o zapojení v podvodném řetězci s cílem vylákání daňového odpočtu, resp. neodvedení daně.
Správce daně je zpravidla laik, který nemá znalosti o tom, jak v praxi funguje podnikání. Z tohoto důvodu si nemůže činit zkratkovité úsudky ohledně toho, že něco v podnikání daňového subjektu bylo či nebylo standardní. Chce-li tento závěr vyslovit, je za tímto účelem jeho povinností vést dokazování, a zjišťovat standard nejenom v oboru podnikání daňového subjektu, ale i v rámci obchodů daňového subjektu samého. To znamená, že skutečnost nelze považovat za nestandardní, pakliže je v oboru obvyklá, případně sice v oboru obvyklá není, ale daňový subjekt ji v rámci svého celého podnikání obvykle uplatňuje.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád