Vydáno: 12. 4. 2019
Daňové judikáty v oblasti reklamy Ing. Zdeněk Morávek, daňový poradce Před nějakou dobou jsme se na stránkách tohoto periodika zabývali problematikou daňových aspektů výdajů na reklamu. Protože se v poslední době touto oblastí zabýval opakovaně ve svých rozsudcích Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS ČR“), ještě bychom se k této problematice vrátili právě se zaměřením na tyto rozsudky. Uplatnění daňových výdajů za reklamu od různých dodavatelů Nejdříve bychom se věnovali rozhodnutí sp. zn. 5 Afs 132/2017-29 ze dne 4. 7. 2018. V případu šlo o to, že daňový subjekt jako žalobce uplatnil výdaje za reklamu podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), kterou pro něj měli zajišťovat různí dodavatelé. Správní orgány dovodily, že nebylo prokázáno uskutečnění reklamy deklarovanými dodavateli, neboť ve skutečnosti byly tyto reklamní služby podle jejich názoru dodány jiným subjektem, nadto byly ceny reklamy sjednány bez ohledu na rozsah poskytnutého plnění; výdaje stěžovatele tedy měly být vynaloženy v rozporu s § 24 odst. 1 ZDP.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 5/2019.