Daňové judikáty v oblasti reklamy

Vydáno: 17 minut čtení

Před nějakou dobou jsme se na stránkách tohoto periodika zabývali problematikou daňových aspektů výdajů na reklamu. Protože se v poslední době touto oblastí zabýval opakovaně ve svých rozsudcích Nejvyšší správní soud ČR (dále jen „NSS ČR“), ještě bychom se k této problematice vrátili právě se zaměřením na tyto rozsudky.

Daňové judikáty v oblasti reklamy
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
 
Uplatnění daňových výdajů za reklamu od různých dodavatelů
Nejdříve bychom se věnovali rozhodnutí
sp. zn. 5 Afs 132/2017-29 ze dne 4. 7. 2018
. V případu šlo o to, že daňový subjekt jako žalobce uplatnil výdaje za reklamu podle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), kterou pro něj měli zajišťovat různí dodavatelé. Správní orgány dovodily, že nebylo prokázáno uskutečnění reklamy deklarovanými dodavateli, neboť ve skutečnosti byly tyto reklamní služby podle jejich názoru dodány jiným subjektem, nadto byly ceny reklamy sjednány bez ohledu na rozsah poskytnutého plnění; výdaje stěžovatele tedy měly být vynaloženy v rozporu s § 24 odst. 1 ZDP.
Krajský soud se neztotožnil s názorem správců daně, podle něhož žalobce neprokázal oprávněnost uplatnění daňových výdajů ve smyslu § 24 odst. 1 ZDP. Reklama byla realizována na vozidlech, konkrétně závodních speciálech, což nebylo rozporováno, správce daně byl ale toho názoru, že nebyla prokázána skutečná realizace plnění uvedenými společnostmi. Krajský soud konstatoval, že z hlediska konstrukce důkazního břemene daňového subjektu není myslitelné, aby správce daně neuznal účelně a prokazatelně vynaložené výdaje ve smyslu § 24 ZDP jakémukoliv daňovému subjektu jen z toho důvodu, že daňový sub