Dne 27. 3. 2019 vyšel ve Sbírce předpisů ČR zákon č. 80/2019 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony. V rámci tohoto zákona byla novelizována i mnohá ustanovení zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), o nichž jsme informovali v časopisu UNES č. 12/2018 na s. 3. Účinnost těchto změn je 1. 4. 2019, mnohdy je však pro konkrétní ustanovení upravena individuálně, tj. před nebo častěji po uvedeném datu. K datu 1. 1. 2020 a 1. 1. 2021 byla posunuta účinnost tří ustanovení zákona o DPH , o nichž jsme dosud neinformovali, a na která upozorňujeme v dalším textu.
Změny zákona o DPH s odloženou účinností
Olga
Holubová
Sazba daně u tepla a chladu – příloha č. 3a zákona o DPH
K 1. 1. 2020 se změní sazba daně u tepla a chladu. Obě tyto položky nově přibydou do přílohy č. 3a zákona o DPH a budou tak podléhat druhé snížené sazbě daně, tj. 10 %.
Elektronická forma podání u identifikovaných osob – § 101a zákona o DPH
Od 1. 1. 2021 budou mít i ty identifikované osoby, které do konce roku 2020 mohou podávat některá podání týkající se DPH v listinné podobě, povinnost podávat je v podobě elektronické. Tato změna se se však dotkne jen mizivého počtu osob, které nemají datovou schránku.
Dobrovolné zdaňování nájmu nemovitostí – § 56a zákona o DPH
Nájem nemovitostí je, až na několik výjimek, osvobozen od daně. Podle § 56a odst. 3 zákona o DPH se však může plátce rozhodnout, že se u nájmu nemovité věci
jiným plátcům pro účely uskutečňování jejich ekonomických činností
uplatňuje daň. Pro zdaňování se plátce obvykle rozhoduje proto, aby mohl uplatňovat nárok na odpočet z výdajů, které v souvislosti s provozem pronajímané nemovitosti vynakládá, případně i proto, aby si zvýšil možnost odpočtu u režijních nákladů (tj. aby si „vylepšil“ krátící koeficient).Vzhledem k častému zneužívání tohoto ustanovení, které spočívá ve zdaňování nájmu i pro účely bydlení, a tedy i v čerpání souvisejícího odpočtu, bude od 1. 1. 2021 možnost zdaňování nájmu omezena u staveb určených k bydlení. Zákon uvádí jejich výčet:
a.
stavba rodinného domu podle právních předpisů upravujících katastr nemovitostí,
b.
obytný prostor,
c.
jednotka, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru,
d.
stavba, v níž je alespoň 60 % podlahové plochy této stavby nebo části stavby, je-li pronajímaná tato část, tvořeno obytným prostorem,
e.
pozemek, jehož součástí je stavba rodinného domu, obytný prostor nebo stavba podle písmene d), s níž je tento pozemek pronajímán,
f.
právo stavby, jehož součástí je stavba rodinného domu nebo stavba podle písmene d), s níž je právo stavby pronajímáno.
Zákaz zdaňování nájmu se prakticky týká nájemních smluv, kde je předmětem nájmu byt či rodinný/bytový dům jako celek. Nájmu nebytových prostor se změna nedotkne. Pronajímá-li tedy plátce nebytové prostory a byty v bytovém domě různým nájemcům (např. byty občanům a nebytové prostory podnikatelům), nezaznamená žádnou změnu a nájem nebytových prostor může zdaňovat i po uvedeném datu. Pronajímá-li však celý bytový dům jednomu nájemci (nebo část domu, v níž je alespoň 60 % podlahové plochy k bydlení) a nájem zdaňuje, od roku 2021 bude povinen nájem osvobozovat, a to se všemi důsledky ohledně nároku na odpočet daně na vstupu. Lze očekávat, že daňová správa vydá do konce roku 2020 k novému ustanovení upřesňující výklad.