Průvodce Koordinačními výbory, 14. část

Vydáno: 26 minut čtení

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále také „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska jsou hlavní předností KooV dvě věci: a) závěry potvrzené Finanční správou ČR lze považovat za bezpečná daňová řešení, která zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů, a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/prispevky-kv-kdp .

 

Průvodce Koordinačními výbory
Ing.
Martin
Děrgel
Nejčastěji je předmětem těchto odborných diskuzí zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), přičemž v dnešním 14. pokračování představování příspěvků z roku 2018 se dostane i na další daně.
1.
Osvobození bezúplatných příjmů od příbuzného dle ZDP u osvojení resp. od biologického rodiče
2.
Daňová uznatelnost „sankce“ udělované finančním arbitrem podle § 17a zákona o finančním arbitrovi
3.
Daň z nabytí nemovitých věcí z pohledu daní z příjmů
4.
Registrace k DPH subjektu, který změnil skutečné sídlo do ČR
5.
Podmínky pro nabývání zemního plynu a pevných paliv osvobozených od daně z energetických produktů v případě kombinované výroby tepla a elektřiny
 
1. Osvobození bezúplatných příjmů od příbuzného dle ZDP u osvojení resp. od biologického rodiče
KooV č. 526/20.06.18
Předkladatel: Ing. Jiří Gebarowský,
daňový poradce č. 104
     
Řešený problém
Cílem příspěvku je sjednotit výklad při praktickém uplatňování osvobození bezúplatných příjmů – spadajících mezi tzv. ostatní příjmy dle § 10 ZDP – z titulu příbuzenského vztahu mezi dárcem a obdarovaným po osvojení.
     
Právní úprava
§ 10 odst. 3 písm. c) ZDP:
„Od daně jsou ... osvobozeny bezúplatné příjmy 1. od příbuzného v linii přímé a v linii vedlejší, pokud jde o sourozence, strýce, tetu, synovce nebo neteř, manžela, manžela dítěte, dítě manžela, rodiče manžela nebo manžela rodičů, 2. ...,“
.
§ 771 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“):
„Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu, nebo vzniklý osvojením.“
   
Argumentace předkladatele
„Ostatní“ bezúplatné příjmy – tj., které nespadají mezi příjmy ze závislé ani samostatné činnosti, jsou od daně z příjmů osvobozeny, plynou-li od příbuzného v zákonem konkrétně vymezené linii přímé nebo vedlejší. Na první pohled jde o poměrně jasné ustanovení zákona, ukazuje se však, že vzhledem k „novým“ ustanovením OZ si i tato problematika zaslouží vyjasnit, a to zejména ohledně příbuzenství vzniklého úředně tzv. osvojením.
V praxi může nastat situace, kdy se biologický otec dozví o tom, že má potomka, který však žije pokojně již několik desítek let ve své „matrikové“ rodině. Otec mu bude chtít na sklonku života jako svému biologickému potomkovi odkázat majetek, avšak nebude chtít narušovat jeho dosud poklidné vztahy v rodině vyvoláním soudního řízení o popření otcovství ve vztahu k jeho „matrikovému“ otci a určení otcovství nového. Současně se však potomek nebude cítit povinen platit daň z tohoto daru právě s ohledem na jejich „pokrevní pouto“.
Podle autora příspěvku řešeného na KooV lze teleologickým výkladem § 10 odst. 3 písm. c) bod 1 ZDP dospět také k závěru, že zjevným záměrem zákonodárce bylo osvobodit od daně pokrevní příbuzné, aby potomci mohli zhodnocovat majetek svých předků a byli tímto současně zabezpečeni pro případ budoucnosti. Autor připomíná obecnou zásadu materiální pravdy [§ 8 odst. 1 a 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „“)], že správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní, z čehož dovozuje, že by měl respektovat skutečný příbuzenský vztah mezi biologickým rodičem a dítětem.
Dále se věnuje právnímu rozboru tří scénářů osvojení: a) Osvojení nezletilého dítěte, b) Osvojení zletilé osoby, c) Zrušení osvojení. S ohledem na rozsah příspěvku se omezíme na uvedení stěžejní části stanoviska GFŘ.
 
Závěry předkladatele
1.
Správce daně osvobodí bezúplatné příjmy od biologického rodiče a postačujícím důkazem pro řešení této situace by měl být znalecký posudek, např. test DNA provedený soudním znalcem.
2.
Osvobozené jsou příjmy mezi osvojencem a osvojitelem v době osvojení. Příjmy mezi osvojencem a ostatními členy původní, resp. rodiny osvojitele se řídí dle OZ, přičemž konkrétně u tří variant platí:
a)
Osvojením nezletilého zaniká právo na osvobození příjmů osvojence od členů původní rodiny.
b)
Zletilý osvojenec nepozbývá právo na osvobození dle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 ZDP ve své původní rodině, přičemž jej nezískal od členů rodiny osvojitele, ale pouze mezi ním a osvojitelem.
c)
Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr. Tím pádem bude obnoveno rovněž osvobození příjmů mezi osvojencem a původním rodičem.
    
Stanovisko GFŘ
(stručný výběr z obsáhlého vyjádření)
1.
Nesouhlas. Podle § 99 odst. 2 DŘ si správce daně nemůže učinit úsudek o otázkách osobního stavu. Při aplikaci ustanovení ZDP proto musí správce daně vycházet jen z právního stavu uvedeného v matrice, tj. z „právního otce“. Tvrdí-li někdo rozpor mezi právním a biologickým otcovstvím, musel by dosáhnout změny zápisu na základě příslušného soudního řízení, nikoli toto prokazovat v rámci správy daní.
2.
Souhlas. Používá-li však ZDP pojem, který pro své účely samostatně nedefinuje, a jde o pojem svou povahou soukromoprávní, pak je třeba užít jej ve smyslu, v jakém jej definuje soukromé právo.
a)
„Osvojení nezletilého dítěte“. Dle § 794 a násl. OZ osvojením dítěte vzniká právní příbuzenství i rodičovství s nebiologickými rodiči a zaniká příbuzenský poměr mezi osvojencem a původní rodinou.
b)
„Osvojení zletilé osoby“. Dle § 848 a násl. OZ může vzniknout osvojení dospělé osoby dohodou dotyčných osob. U tohoto typu osvojení platí zvláštní ustanovení § 849 OZ, že osvojenci nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele, a dále, že osvojenec nepozbývá práv ve vlastní rodině [tj. jeho příbuzenské vztahy k původní (biologické) rodině tímto osvojením nezanikají].
c)
„Zrušení osvojení“. Zrušením osvojení zaniká poměr vzniklý osvojením a obnovuje se předchozí příbuzenský poměr (před osvojením). Právní mocí rozsudku o zrušení osvojení se tak biologickým rodičům obnoví vůči dítěti práva a povinnosti, načež jsou v režimu, jako kdyby dítě osvojeno nebylo.
 
2. Daňová uznatelnost „sankce“ udělované finančním arbitrem podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
KooV č. 527/20.06.18
Předkladatelé: Ing. Ladislav Malůšek, JUDr. Jana Fuksová a Ing. Bc. Jan Hájek, MBA, DiS.,
daňoví poradci č. 3990, 5029 a 4503
     
Řešený problém
Cílem předkládaného příspěvku je vyjasnit režim daňové uznatelnosti „sankcí“ udělovaných finančním arbitrem podle § 17a zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOFA“).
     
Právní úprava
§ 24 odst. 2 písm. p) ZDP: Daňově uznatelné jsou také
„výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů,“
.
§ 25 odst. 1 písm. f) ZDP: Za daňové výdaje (náklady) nelze uznat zejména „penále, úroky z prodlení a pokuty s výjimkou uvedenou v § 24 odst. 2 písm.
zi), úroky z posečkané částky, peněžité tresty, přirážky k pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a k pojistnému na veřejné zdravotní pojištění, a náklady spojené s trestem uveřejnění rozsudku podle zvláštního právního předpisu,“
.
§ 17a ZOFA:
„V nálezu, jímž arbitr vyhovuje, byť i jen zčásti, návrhu navrhovatele, uloží současně instituci povinnost zaplatit sankci ve výši 10 % z částky, kterou je instituce podle nálezu povinna zaplatit navrhovateli, nejméně však 15 000 Kč. Zaplacení 15 000 Kč uloží i v případech, kdy předmětem sporu není peněžitá částka. Sankce je příjmem státního rozpočtu.“
§ 18 ZOFA:
„Každý účastník řízení nese své náklady řízení sám, ... Řízení se nezpoplatňuje.“
  
Argumentace předkladatelů
Institut finančního
arbitra
je státem zřízený orgán mimosoudního řešení sporů mezi finančními institucemi poskytujícími vybrané služby a jejich spotřebiteli. Řízení před finančním arbitrem se zahajuje pouze na návrh spotřebitele a je pro něj bezplatné. V případě alespoň částečného úspěchu spotřebitele, uloží finanční arbitr finanční instituci povinnost uhradit tzv. sankci. S ohledem na označení uložené povinnosti jako „sankce“ vyvstává v aplikační praxi otázka, jaký je daňový režim této částky, zda se jedná o daňový náklad podle ZDP.
Mezi daňově uznatelné náklady podle § 24 odst. 2 písm. p) ZDP spadají také náhrady nákladů řízení, které jsou poplatníci povinni platit v rámci soudních řízení, pokud souvisí s jejich podnikáním. Jde například o náhradu nákladů soudního řízení určenou soudem, jejíž povinnost úhrady vyplývá z občanského soudního řádu.
Daňově neuznatelnými náklady ve smyslu § 25 odst. 1 písm. f) ZDP jsou typicky pokuty a další obdobné platby za porušení veřejnoprávní povinnosti udělené v rámci správního či daňového řízení. Finanční plnění podle § 17a ZOFA je výslovně označované jako „sankce“. Striktním jazykovým výkladem jej tedy nelze označit za pokutu.
Cílem, ani pravomocí finančního
arbitra
, není posuzovat soulad postupu či jednání finanční instituce s právním řádem ČR, a už vůbec sankcionovat případné nedodržení těchto povinností, k tomu je příslušná výhradně ČNB. Na základě právního rozboru autoři uzavírají, že daná platba podle ZOFA označená jako „sankce“ má charakter paušální
kompenzace
nákladů řízení částečně nebo zcela neúspěšnou stranou; nejedná se veřejnoprávní sankci.
  
Závěr předkladatelů
Sankce udělovaná finančním arbitrem finanční instituci dle § 17a ZOFA lze považovat za daňový náklad.
    
Stanovisko GFŘ
Souhlas se závěrem předkladatele.
 
3. Daň z nabytí nemovitých věcí z pohledu daní z příjmů
Koov č. 528/19.09.18
Předkladatelé: Ing. Otakar Machala, Ing. Zdeněk Urban, Ing. Bc. Jiří Nesrovnal,
daňoví poradci č. 2252, 320 a 1757
     
Řešený problém
Cílem je vyjasnit účetní a daňový režim daně z nabytí nemovitých věcí (dále jen „DNNV“) u nabyvatele (kupujícího). Zda jde o jednorázový daňový výdaj při zaplacení, nebo se tato daň stává součástí vstupní ceny nabývané nemovité věci.
     
Právní úprava
§ 1 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDNNV“):
„Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci.“
§ 24 odst. 2 písm. ch) ZDP: Daňově uznatelné jsou také
„daň z nemovitých věcí a daň z nabytí nemovitých věcí, pokud byly zaplaceny a nejsou součástí ocenění majetku, a to i v případě zaplacení ručitelem (…)“
.
§ 29 odst. 1 písm. a) ZDP:
„Vstupní cenou hmotného majetku se rozumí: a) pořizovací cena,31) je-li pořízen úplatně. (…)“
. [Poznámka autora článku: odkaz pod čarou č. 31 směřuje na účetní předpisy, resp. do § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)].
§ 25 odst. 5 ZÚ:
„Pro účely tohoto zákona se rozumí pořizovací cenou cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související.“
  
Argumentace předkladatelů
(velmi stručný výběr)
DNNV je u nabyvatele daňovým výdajem, pokud byla zaplacena a není součástí ocenění majetku. Přičemž daňové ocenění hmotného majetku (vstupní cena) vychází z účetní pořizovací ceny, z čehož je podle autorů zřejmé, že daňový charakter DNNV je určen účetními předpisy. Účetní ocenění majetku se podle § 24 odst. 2 písm. a) ZÚ provádí k okamžiku uskutečnění účetního případu s tím, že vedlejší výdaje související s pořízením jsou dle § 47 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „“), součástí ocenění věci, pokud vzniknou do okamžiku, kdy se pořizovaná (nemovitá) věc stala dlouhodobým hmotným majetkem v souladu s § 7 odst. 11 VÚ. Tímto datem je při převodu vlastnictví k nemovitým věcem, které podléhají vkladu do katastru nemovitostí, podle § 56 odst. 10 VÚ den doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu.
Součástí pořizovací ceny jsou i náklady související s pořízením majetku. Tento pojem lze obecně vyložit tak, že jde o náklady vzniklé v souvislosti s pořízením majetku, bez nichž by tento majetek nebylo možné pořídit, případně které by nevznikly, pokud by k pořízení majetku nedošlo. Musí tedy existovat příčinná souvislost mezi pořízením majetku a vznikem příslušných nákladů – v posuzovaném případě konkrétně nákladu z titulu DNNV.
Pro podání daňového přiznání k DNNV není – u nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí – určující okamžik nabytí vlastnického práva, ale až okamžik provedení (tj. zapsání) tohoto vkladu, viz § 32 ZDNNV. Z účetního pohledu jde o dvě, respektive tři, odlišné skutečnosti (účetní případy), které mají své vlastní způsoby účetního zachycení (účtování). První skutečností (účetním případem) je okamžik nabytí nemovité věci (a účtování o něm), který je dán § 56 odst. 10 VÚ – den nabytí právního vlastnictví, resp. doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu. Druhou skutečností (druhým účetním případem) je okamžik vzniku daňové povinnosti z titulu DNNV a povinnosti podání daňového přiznání by měl být účtován k okamžiku provedení vkladu zmíněným úřadem. Třetí skutečnost (třetí účetní případ) představuje placení předmětné DNNV poplatníkem – nabyvatelem.
Okamžik vzniku daňové povinnosti – DNNV – nastává až po nabytí nemovité věci (druhý účetní případ).
Na druhou stranu je zřejmé, že věcně a ekonomicky je DNNV nákladem souvisejícím s pořízením nemovité věci. Proto pokud účetní jednotka podle § 7 odst. 2 ZÚ usoudí, že postup dle nyní platných účetních metod není vhodný pro věrné a poctivé zobrazení předmětu účetnictví, může dle názoru předkladatelů využít účtování nákladu z titulu DNNV vůči dohadné položce pasivní již v okamžiku účtování o nabytí předmětné nemovité věci, a návazně pak v takovémto případě zahrnout příslušnou DNNV do ocenění nabývané nemovité věci. Případný rozdíl mezi výší dohadné položky a dluhu (závazku) z titulu DNNV bude v účetnictví jednorázovým nákladem.
  
Závěr předkladatelů
(stručný výběr tří stěžejních dílčích závěrů)
DNNV je u účetních jednotek v případě nabytí nemovité věci evidované v katastru nemovitostí kupní smlouvou účetním nákladem v okamžiku provedení vkladu do katastru nemovitostí a daňovým výdajem v okamžiku zaplacení. V případě, kdy tak účetní jednotka rozhodne dle § 7 odst. 2 ZÚ, je DNNV součástí pořizovací ceny a zároveň vstupní ceny nemovité věci podle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP.
DNNV je u účetních jednotek při nabytí nemovité věci neevidované v katastru nemovitostí kupní smlouvou součástí pořizovací ceny a zároveň součástí vstupní ceny podle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP a nemůže být uplatněna jako daňový výdaj v okamžiku zaplacení podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP.
Výše uvedené postupy platí i u poplatníků, kteří nejsou účetní jednotkou (nevedou účetnictví), neboť i v tomto případě se za výdaje na pořízení hmotného majetku a vstupní cenu hmotného majetku podle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP považuje pořizovací cena stanovená podle účetních předpisů.
    
Stanovisko GFŘ
(stručný výběr)
Částečný nesouhlas s dílčími závěry předkladatele.
Jedná se o případ výslovně neupravený účetními právními předpisy, proto s ohledem na § 8 odst. 2 ZÚ účetní jednotka zvolí postup tak, aby bylo dosaženo věrného zobrazení předmětu účetnictví způsobem, který neodporuje ani ani neobchází jejich účel. V případě vzniku daňové povinnosti z titulu úplatného nabytí vlastnického práva k nemovité věci je nesporné, že náklad na DNNV má příčinnou souvislost s pořízením dlouhodobého hmotného majetku a do doby jeho uvedení do užívání (ve smyslu § 7 odst. 11 VÚ) je součástí jeho ocenění pořizovací cenou. Není-li přiměřená jistota – pokud není známa přesná výše daně – má účetní jednotka povinnost vytvořit dohadnou položku a zahrnout ji do ocenění majetku.
Pro daňovou uznatelnost DNNV bude rozhodující správný způsob zaúčtování. V případě, kdy DNNV bude zaúčtována jako součást pořizovací ceny nemovité věci, bude v základu daně uplatněna prostřednictvím daňových odpisů. Případný rozdíl mezi stanovenou daní a zaplacenou zálohou bude zaúčtován do provozních nákladů – při zrušení dohadné položky – bude daňově uznatelným výdajem podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP.
Pro poplatníky, kteří nevedou účetnictví, platí, že součástí vstupní ceny jsou povinně pouze položky, které takový poplatník eviduje, tj. uhrazené výdaje, případně dosud neuhrazené závazky, nikoliv položky neevidované, jako jsou mj. dohadné položky. Poplatník proto může zahrnout DNNV dle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP do daňových výdajů při jejím zaplacení, pokud nebyla součástí vstupní ceny.
 
4. Registrace k DPH subjektu, který změnil skutečné sídlo do ČR
KooV č. 529/19.09.18
Předkladatel: RNDr. Petr Beránek,
daňový poradce č. 803
     
Řešený problém
Cílem předkládaného příspěvku je sjednotit výklad správného postupu při registraci k DPH subjektu, který v rámci svých ekonomických aktivit přemístil skutečné sídlo z jiného státu do ČR ve smyslu § 6 ZDPH.
     
Právní úprava
§ 4a odst. 1 ZDPH:
„Obratem se pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně (...) za uskutečněná plnění, kterými jsou dodání zboží a poskytnutí služby, s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za a) zdanitelné plnění, b) plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, nebo c) plnění (...)“
.
§ 6 odst. 1 ZDPH:
„Plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, (...)“
.
§ 6 odst. 2 ZDPH:
„Osoba povinná k dani uvedená v odstavci 1 je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se (...) plátcem dříve.“
§ 6c odst. 2 ZDPH:
„Osoba povinná k dani, která nemá sídlo v tuzemsku a která uskuteční zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat daň osoba, které jsou tato plnění poskytována, nebo plnění, na která se použije zvláštní režim jednoho správního místa, je plátcem ode dne uskutečnění tohoto zdanitelného plnění.“
   
Argumentace předkladatele
Podmínky, za jakých se osoba stane plátcem DPH v Česku, jsou dány zvlášť pro osoby se skutečným sídlem v ČR (§ 6 ZDPH) a odchylně pro osoby se skutečným sídlem mimo ČR (§ 6c ZDPH), což působí výkladové potíže. Příkladem čekajícím na vyjasnění této sporné problematiky je fyzická osoba, která již uskutečňovala plnění v tuzemsku výhradně pro plátce DPH, ale bydliště i skutečné sídlo měla v zahraničí (jiné zemi EU), vystupovala jako plátce DPH jiné země EU a následně změnila bydliště a skutečné sídlo do ČR. Totéž lze aplikovat i na případy změny skutečného sídla z jiných důvodů i na změny skutečného sídla právnických osob.
Vzhledem k odchylkám podmínek proto může nastat situace, kdy osoba se skutečným sídlem mimo tuzemsko (např. registrovaná k DPH v jiné zemi EU, která dodává plnění s místem plnění v ČR výhradně plátcům DPH) nemá povinnost se registrovat v ČR k DPH ani, když překročí obrat z plnění podléhajících DPH v tuzemsku za posledních 12 měsíců částku 1 mil. Kč. Pro účely DPH je totiž obrat definován v § 4a ZDPH, kde není omezení, že by se započítávala pouze plnění dosažená po dobu, kdy má uvedená osoba povinná k dani skutečné sídlo v ČR.
Při změně skutečného sídla ze zahraničí do Česka se některé osoby stanou dobrovolnými plátci DPH v ČR již od prvního dne změny sídla. Pokud k tomu nedojde a ani nevznikne povinnost stát se plátci z jiného důvodu, stanou se tyto osoby – nově již se sídlem v ČR – plátci povinně překročením limitu obratu podle § 6 ZDPH.
Jak interpretovat § 6 ZDPH a překročení obratu 1 mil. Kč při změně sídla do ČR? Autor zvažuje tři varianty:
1.
V den změny místa skutečného sídla musí osoba povinná k dani vyhodnotit, zda splňuje podmínky povinné registrace plátce v ČR z důvodu překročení limitu obratu podle § 6 odst. 1 ZDPH. Pokud je splňuje, musí do 15 dní podat přihlášku k registraci. Pokud tak učiní, není v prodlení, byť obrat překročila již dříve, neboť povinnost registrovat se nastala teprve změnou skutečného sídla. V případě, že obrat překročila teprve v předcházejícím měsíci, stává se plátcem v souladu s § 6 odst. 2 ZDPH. Jestliže limit obratu překročila teprve v průběhu měsíce, kdy změnila sídlo, podává přihlášku do 15 dnů od ukončení tohoto měsíce. A konečně když překročila limit obratu již dříve, stává se plátcem DPH v Česku od prvního dne změny sídla.
2.
Osoba povinná k dani vyhodnotí poslední den prvního měsíce, kdy je její skutečné sídlo v ČR, svůj obrat a v případě, že je větší, než limitní 1 mil. Kč, považuje se tento za měsíc, kdy překročila obrat. Plátcem se stane první den druhého měsíce po překročení (tedy první den třetího měsíce, kdy má skutečné sídlo v ČR).
3.
Pro účely výpočtu obratu se započítávají pouze plnění uskutečněná po změně sídla do ČR. Přestože osoba kontinuálně provádí ekonomickou činnost delší dobu, tak změnou skutečného sídla ze zahraničí do Česka se může stát po určitou dobu neplátcem. Plátcem DPH v ČR se stane po překročení obratu 1 mil. Kč za plnění uvedená v § 4a ZDPH počítaného od okamžiku změny skutečného sídla postupem podle § 6 ZDPH.
  
Závěr předkladatele
Obratem dle § 4a ZDPH se rozumí pouze plnění uskutečněná osobou se skutečným sídlem v ČR a tudíž správný postup je poslední výše uvedená varianta 3. Plnění uskutečněná osobou se skutečným sídlem ještě mimo ČR se do obratu pro DPH v ČR nezapočítávají, i když splňují všechny podmínky § 4a ZDPH.
    
Stanovisko GFŘ
Pokud osoba neusazená v tuzemsku přemístí své skutečné sídlo z jiného státu do Česka a stane se tak osobou usazenou v ČR, stává se plátcem podle § 6 ZDPH po překročení obratu 1 mil. Kč, do kterého se započítávají plnění uvedená v § 4a ZDPH počítaná od okamžiku změny skutečného sídla z jiného státu do tuzemska.
 
5. Podmínky pro nabývání zemního plynu a pevných paliv osvobozených od daně z energetických produktů v případě kombinované výroby tepla a elektřiny
KooV č. 531/19.09.18
Předkladatel: JUDr. Ing. Martin Kopecký,
daňový poradce č. 3826
     
Řešený problém
Nezvyklým cílem je potvrdit platnost závěrů uvedených ve stanovisku GFŘ k dřívějšímu příspěvku KooV č. 214/17.12.07
„Výklad některých pojmů v zákonech o energetických daních a týkajících se podmínek pro nabývání zemního plynu a pevných paliv osvobozených od daně z energetických produktů v případě kombinované výroby tepla a elektřiny“
. Podle autora totiž celní správa jako správce daně začala zpochybňovat některé z těchto závěrů.
     
Právní úprava
§ 8 odst. 1 písm. c) části 45
„Daň z plynu“
zákona č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSVR“):
„Od daně je osvobozen plyn určený k použití, nabízený k prodeji nebo použitý (...) pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem,“
.
§ 8 odst. 1 písm. b) části 46
„Daň z pevných paliv“
ZSVR:
„Od daně jsou osvobozena pevná paliva určená k použití, nabízená k prodeji nebo použitá (...) pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla dodáváno domácnostem,“
.
Čl. 15 odst. 1 Směrnice EU směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny:
„mohou členské státy uplatňovat pod finanční kontrolou plné nebo částečné osvobození od daně nebo sníženou úroveň zdanění na energetické produkty a elektřinu: (...) c) používané pro „KVET“ (...) h) používané domácnostmi (...)“
.
   
Argumentace předkladatele
Od roku 2008 rozšířily náš daňový systém tři nové „ekologické/energetické daně“: daň z plynu (zejména má spadeno na spalování zemního plynu), daň z tuhých paliv (hlavně postihuje pálení uhlí) a daň z elektřiny. Výše zmíněný příspěvek řešený na KooV č. 214 v roce 2007 se věnoval mimo jiné osvobození plynu a tuhých paliv od energetických daní v případě využití pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny („KVET“) v generátorech s minimální stanovenou účinností, pokud je takto vyrobené teplo dodáváno domácnostem. Přičemž objemy obou energetických výstupů – elektřiny i tepla – zde jsou významné, takže nelze jeden z nich zanedbat a nebrat v úvahu. Důvodem osvobození i takto vyrobené elektřiny je, že by zde jinak docházelo k jejímu dvojímu zdanění.
Spornou otázkou je, zda se má uvedené osvobození z titulu KVET u spotřebovaného plynu a pevných paliv:
1.
buď uplatnit pouze ve vztahu k teplu dodávanému domácnostem (bez ohledu na jejich počet),
2.
nebo osvobodit veškerou spotřebu plynu a pevných paliv, pokud jsou spotřebiteli alespoň dvě domácnosti.
V příspěvku č. 214 Ministerstvo financí ČR potvrdilo, že v případě KVET v generátoru s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu – technická záležitost, kterou považujeme za splněnou – pokud je takto vyrobené teplo alespoň z části dodáváno domácnostem, lze osvobodit všechen plyn nebo pevná paliva.
Předkladatel dále cituje
de facto
stejné stanovisko uvedené v čl. 7 odst. 2 Metodické příručky Odboru 23 Daní Generálního ředitelství cel (dále jen „GŘC“) schválené dne 21. 9. 2015:
„Podle těchto ustanovení lze osvobodit všechen plyn a pevná paliva použitá pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v generátorech s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z KVET dodáváno domácnostem.“
. K čemuž dodává, že jak závěr Ministerstva financí ČR, tak i metodické pokyny celní správy mají charakter tzv. ustálené správní (úřední) praxe, která podle judikatury Nejvyššího správního soudu vytvořila oprávněná očekávání adresátů příslušných právních norem v oblasti osvobození od daně. Proto není podle předkladatele příspěvku možné při nezměněné právní úpravě dodatečně zúžit rozsah předmětných osvobození od energetických daní.
  
Závěr předkladatele
V případě kombinované výroby elektřiny a tepla v generátoru s minimální stanovenou účinností podle zvláštního právního předpisu, pokud je teplo z kombinované výroby elektřiny a tepla alespoň z části dodáváno domácnostem, lze od daně osvobodit všechen plyn nebo pevná paliva.
 
Stanovisko GŘC odsouhlasené GFŘ
Dle ustanovení § 8 odst. 1 písm. c) části 45 ZSVR a § 8 odst. 1 písm. b) části 46 ZSVR lze osvobodit všechen plyn a pevná paliva použitá pro KVET v generátorech s minimální stanovenou účinností, pokud je teplo z KVET dodáváno domácnostem. Aby mohlo být osvobození uplatněno, musí být splněny tyto podmínky:
a)
generátor pro KVET (výrobní zařízení, soustrojí),
b)
minimální účinnost, tj. efektivnost energetických procesů, vyjádřená poměrem mezi úhrnným energetickými výstupy a vstupy téhož procesu, vyjádřená v procentech, stanovená podle vyhlášky č. 441/2012 Sb., o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie,
c)
teplo je dodáno víc než jedné domácnosti.
Pokud je teplo fyzicky dodáváno domácnostem přes obchodníka, bytové družstvo nebo jinou právnickou osobu, musí být smluvně zaručeno, nebo jinak prokázáno, že teplo je skutečně fyzicky dodáno domácnostem.
Pokud jsou všechny podmínky splněné, je od daně osvobozen všechen plyn a pevná paliva použitá pro KVET, tedy i v případě, že teplo je např. z části dodáváno domácnostem a z části je dodáváno i mimo domácnosti.

Související dokumenty

Články

Průvodce Koordinačními výbory, 1. část
Průvodce Koordinačními výbory, 2. část
Průvodce Koordinačními výbory, 3. část
Průvodce Koordinačními výbory, 4. část
Průvodce Koordinačními výbory, 5. část
Průvodce Koordinačními výbory, 6. část
Průvodce Koordinačními výbory, 7a. část
Průvodce Koordinačními výbory, 7b. část
Průvodce Koordinačními výbory, 8. část
Průvodce Koordinačními výbory, 9. část
Průvodce Koordinačními výbory, 10. část
Průvodce Koordinačními výbory, 11. část
Průvodce Koordinačními výbory, 12. část
Průvodce Koordinačními výbory, 13. část
Průvodce Koordinačními výbory, 14. část
Průvodce Koordinačními výbory, 15. část
Průvodce Koordinačními výbory , 16. část
Průvodce Koordinačními výbory , 17. část
Průvodce Koordinačními výbory, 18. část
Průvodce Koordinačními výbory, 19. část
Průvodce Koordinačními výbory, 20. část
Průvodce Koordinačními výbory, 21. část
Průvodce Koordinačními výbory, 22. část
Průvodce Koordinačními výbory, 23. část
Průvodce Koordinačními výbory, 24. část
Průvodce Koordinačními výbory, 25. část
Průvodce Koordinačními výbory, 26. část
Průvodce Koordinačními výbory, 27. část
Průvodce Koordinačními výbory, 28. část

Zákony

99/1963 Sb., občanský soudní řád
Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
229/2002 Sb., o finančním arbitrovi
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí

Vyhlášky

Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví
441/2012 Sb., o stanovení minimální účinnosti užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie