Vydáno: 6. 5. 2019
Opravné položky v účetnictví a daň z příjmů Ing. Helena Machová Podle § 25 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta (zásada opatrnosti). Podle § 26 odst. 3 zákona o účetnictví pak jedním z nástrojů dodržení a naplnění této zásady jsou opravné položky. Pokud účetní jednotky opravné položky nepoužijí, účetnictví není, resp. nemusí být věrné a poctivé, tzn. aktiva jsou (mohou být) nadhodnocena. Opravné položky se vytváří k majetku Opravné položky se (v souladu s ustanovením § 55 vyhlášky č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví) vytvářejí pouze k účtům majetku (nikdy ne k účtům závazků) v případech snížení (nikdy ne zvýšení) ocenění majetku v účetnictví prokázaném na základě inventarizace majetku. Opravné položky se vytvářejí jen v případech, kdy snížení ocenění majetku v účetnictví není trvalého charakteru (v případě trvalého snížení hodnoty majetku se účtuje o odpisech nebo o vyřazení, spotřebě majetku) nebo když není snížení ocenění vyjádřeno jiným způsobem, např. reálnou hodnotou. Při inventarizaci se posuzuje výše a odůvodněnost vytvořených opravných položek.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 6/2019.