Zaměstnávání osob ze zahraničí není v České republice jevem nijak mimořádným a zaměstnavatelé se s touto situací musejí vypořádat i v oblasti placení pojistného na zdravotní pojištění. Tito zaměstnanci mohou přicházet jak z „evropského“ prostoru, tedy ze států, kde se při zaměstnávání, resp. podnikání, postupuje podle dále uvedených koordinačních pravidel Evropské unie, tak z ostatních zemí. To znamená, že při analýze této problematiky musíme v případě osob zaměstnaných u českého zaměstnavatele důsledně rozlišovat:
Cizinci a český zaměstnavatel z pohledu zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
1.
osoby ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (což je Norsko, Island a Lichtenštejnsko) a ze Švýcarska a
2.
osoby z ostatních, tzv. třetích zemí, u kterých budeme používat i termín cizinec.
Český zaměstnavatel, ať už právnická nebo fyzická osoba, postupuje při zaměstnávání osob ze států uvedených v bodě 1) podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009. Kromě osob z těchto států mohou být zaměstnanci českého zaměstnavatele i cizinci z ostatních, tzv. „třetích“ zemí, kteří naopak podle těchto nařízení nepostupují, a platí pro ně v určitých oblastech odlišné podmínky.
Aby mohl být cizinec ze „třetí“ země přijat do zaměstnání, musí být dle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, držitelem platné zaměstnanecké nebo modré karty nebo karty vnitropodnikově převedeného zaměstnance. Cizinec může být dále přijat do zaměstnání a zaměstnáván, má-li platné povolení k zaměstnání vydané krajskou pobočkou Úřadu práce a platné oprávnění k pobytu na území České republiky. K těmto základním předpokladům se váží výjimky, uvedené zejména v § 98 zákona o zaměstnanosti.
Naopak, pokud cizinec vykonává na území ČR práci, ačkoliv nesplňuje některý z výše u