Vydáno: 25. 6. 2019
Zánik závazků I. – splnění Mgr. Ing. Tereza Krupová, Ph.D. Závazkový smluvní vztah, který mezi věřitelem a dlužníkem započal, dříve či později skončí. Způsobů ukončení smlouvy (závazku z právního jednání) zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také „OZ“), řadí do několika skupin. Předmětem následujícího textu bude stručný přehled možností, jak lze podle platného práva ukončit trvání smlouvy. Občanský zákoník úpravu zániku závazků řadí do části čtvrté, tedy tzv. relativních majetkových práv, konkrétně do § 1908 až 2009. Již z objemu paragrafů, které jsou této oblasti věnovány, je patrné, že jde o poměrně komplexní záležitost. Základní dělení, které je při otázce zániku smlouvy patrně nejvýznamnější, je to, zda smlouva (závazek) zaniká splněním, nebo nikoliv (tedy slovy OZ „jinými způsoby zániku“ – jedná se zejména o dohodu, započtení, výpověď či odstoupení od smlouvy). Největší prostor zákon věnuje právě různým aspektům splnění závazku (§ 1908 až 1980 OZ). Základní pravidlo, které charakterizuje splnění, hovoří o tom, že dluh má být splněn řádně a včas. Zákon zároveň uvádí, že jde na vrub dlužníka a na jeho nebezpečí, aby řádné (tedy bez vad) a včasné (v termínu) plnění dluhu zajistil. Tyto dvě podmínky, tedy řádnost a včasnost, musejí být splněny zároveň.