Občas se u zaměstnavatele objeví potřeba zajištění nepředpokládané (a dočasné) pracovní činnosti, třeba za dlouhodoběji nemocného zaměstnance, nebo nutnost zajistit určitý úkol, což není v silách či možnostech stávajících zaměstnanců. V takových případech zaměstnavatelé jednorázově využívají služeb určitých osob, řekněme formou „záskoku“ či krátkodobé výpomoci. A právě takové situace jsou předmětem tohoto článku.
Krátkodobé pracovněprávní vztahy ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
V souvislosti s postupem v oblasti zdravotního pojištění musí zaměstnavatel primárně posoudit, zda zúčtovaný příjem svojí výší a charakterem sjednaného pracovněprávního vztahu zakládá účast na zdravotním pojištění, což si v právních podmínkách roku 2019 předvedeme formou příkladů.
Pokud je uzavřena pracovní smlouva, třeba i na kratší dobu, podléhá zúčtovaný příjem (zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů) vždy povinnosti placení pojistného, a to bez ohledu na výši příjmu. Jinak je tomu u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V rozhodném období kalendářního měsíce neřeší pojistný vztah zaměstnání na základě dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč nebo dohody o pracovní činnosti při příjmu nižším než 3 000 Kč. Je-li pojištěnec zaměstnán za těchto podmínek, tedy s příjmy nedosahujícími těchto potřebných hodnot, pak musí mít svůj pojistný vztah řešen v příslušném kalendářním měsíci registrací v některé (tedy alespoň v jedné) z kategorií uvedených v příkladu 2. S účinností od 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. A z hlediska odvodu pojistného nesmíme