Vydáno: 3. 7. 2019
Vybraná ustanovení zákoníku práce v kontextu zdravotního pojištění Ing. Antonín Daněk Je všeobecně známo, že zákonná úprava zdravotního pojištění nefunguje izolovaně, ale je v mnoha případech navázána na související právní úpravu, mimo jiné i na oblast pracovního práva, především pak v přímé souvislosti na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Jaké jsou některé přímé dopady právní úpravy zákoníku práce do zdravotního pojištění? Nástup do práce v den pracovního klidu V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a § 36 zákoníku práce se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu (nebo také státní svátek), považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru, uvedený v pracovní smlouvě. To znamená, že například v případě sjednání pracovního poměru od 1. 1. 2019 vzniká účast na zdravotním pojištění tímto dnem a k tomuto datu přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance v zákonné osmidenní lhůtě u zdravotní pojišťovny.
Zdroj: Unes - účetnictví neziskového sektoru, 6/2019.