Všechny právnické i fyzické osoby, které jsou spolu navzájem spojené, tedy splní podmínky dané § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “) a v případě přeshraničních transakcí podmínky vymezené v článku 9 smluv o zamezení dvojímu zdanění (dále jen „SZDZ“), musejí mít všechny transakce, které mezi sebou uskuteční, nastaveny v souladu s principem tržního odstupu. Aby bylo celosvětově zajištěno, že budou stejné transakce oceňovány stejným způsobem, přistoupila OECD1) k sepsání Směrnice OECD o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy (dále také „Směrnice o převodních cenách“ nebo „Směrnice“)2), která popisuje, jak by měl fungovat princip tržního odstupu a jakými metodami docílit správného nastavení převodních cen.
Metody k nastavení převodních cen
Vydáno:
27 minut čtení
Metody k nastavení převodních cen
Ing.
Vítězslav
Kapoun
V předchozích článcích jsem popsal definice spojených osob, fungování principu tržního odstupu a devítikrokovou srovnávací analýzu, na základě které se následně vybere správná metoda nastavení převodních cen. V dnešním článku popíšu, jaké metody doporučuje OECD používat včetně příkladů jejich nejčastějšího využití a příkladů, jak je správně použít. Celkem Směrnice pracuje s pěti metodami rozdělenými do dvou skupin:
Tradiční transakční metody:
–
Metoda srovnatelné nezávislé ceny, resp. metoda CUP (comparable uncontrolled price).
–
Metoda ceny při opětovném prodeji, resp. RPM (resale price method).
–
Metoda nákladů a přirážky, resp. C+ (cost plus method).
Transakční ziskové metody:
–
Transakční metoda čistého rozpětí, resp. TNMM (transactional net margin method).
–
Transakční metoda rozdělení zisku, resp. PSM (profit split method).
Pro každou zkoumanou transakci by vždy mělo být vyhodnoceno, která z výše uvedených metod je nejspolehlivější, přičemž dospěje-li se k závěru, že pro daný případ je stejně spolehlivých více metod, doporučuje Směrnice používat primárně metody z první skupiny a i mezi nimi upřednostňuje metodu CUP.
OECD rovněž připouští situaci, kdy ani jedna z jím definovaných metod nebude pro konkrétní situaci vhodnou. V těchto případech umožňuje použití jiných, blíže nespecifikovaných, metod. Musí však být vždy prokázáno, že ani jedna z metod popsaných ve Směrnici není spolehlivější a současně musí být takto stanovená cena stále v souladu s principem tržního odstupu. V praxi si však v naprosté většině případů vystačíme s tradičními transakčními a transakčními ziskovými metodami, případně s jejich kombinací. Používání více než jedné metody je však také velmi neobvyklé a je možné pouze ve složitých situacích, kdy od začátku připadá v úvahu více než jedna metoda a nelze jednoznačně vybrat tu pravou a současně bude doloženo, že kombinace těchto dvou metod přinese přesnější výsledky.
Metoda srovnatelné ceny
Jak už zaznělo výše, metoda srovnatelné nezávislé ceny je tou, kterou OECD upřednostňuje přede všemi ostatními, ovšem za předpokladu, že jsou ostatní metody pro daný případ stejně spolehlivě aplikovatelné. Málokdy však vůbec dochází k situacím, kdy by bylo možné říci, že je stejně dobře použitelných více metod a přistupovalo se k nějakému upřednostňování. Proto i v dnešním článku zůstanu především u definování situací, kdy se běžně metoda CUP využívá a co vlastně je jejím smy