Daň z přidané hodnoty u nemovitých věcí

Vydáno: 16 minut čtení

V praxi se často setkáváme s dotazy směřujícími do oblasti nemovitých věcí, jelikož se jedná o poměrně specifickou problematiku, která je předmětem výkladu poměrně rozsáhlé judikatury. Pro veřejnost je k dispozici Informace k uplatňování zákona o DPH u nemovitých věcí po 1. 1. 2016 čj. 6717/15/7000-20116-101206, ve znění dodatku č. 1 čj. 162134/15/7100-20116-050485 (dále jen „Informace“), kterou zveřejnilo Generální finanční ředitelství. Ačkoli se jedná o detailně zpracovanou Informaci doplněnou o příklady z praxe, tak nelze vyčerpávajícím způsobem obsáhnout celé spektrum obchodních případů, které mohou v praxi nastat. Cílem článku je okomentovat vybrané části z této oblasti a uvést stanovisko k několika specifickým dotazům.

Daň z přidané hodnoty u nemovitých věcí
Ing.
Petr
Kupčík,
Ph.D.
S ohledem na rozvoj sdílené ekonomiky je mezi občany stále populárnější využívat služeb online platforem, na kterých může uživatel buď nabízet, nebo poptávat část bytu k ubytování. Pro účely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“) je ovšem nutné rozlišovat ubytovací službu a nájem, protože se u nich uplatňuje jiný daňový režim. Jaký je tedy rozdíl mezi ubytovací službou a nájmem a jaké daňové povinnosti plynou z tohoto určení pro daňový subjekt?
Nejdříve je nutné definovat ubytovací služby. Za tyto služby se považují služby zařazené do oddílu 55 klasifikace produkce CZ-CPA1), kam patří například:
ubytovací služby v hotelích, penzionech a rekreačních chatách, kde případně dochází k úklidovým činnostem;
ubytovací služby v nemovitostech užívaných na časový úsek (time-share), pro návštěvníky mimo jejich obvyklé bydliště;
ubytovací služby v pokojích nebo ubytovacích jednotkách, ne s každodenními úklidovými službami, např. v bytech a domech pro dovolenou, bungalovech a chatách, pro osoby mimo jejich bydliště, obvykle poskytované na dny nebo týdny.
Nájem nemovité věci (poskytnutí práva užití) ZDPH nevymezuje, a protože se jedná o pojem z oblasti DPH, jež je předmětem harmonizace v EU, tak je třeba ho posuzovat konformně s cíli evropského práva. Při aplikování právních aktů do národní legislativy se tak plně uplatní zásada přednosti