Zaměstnavatelé musejí poměrně často řešit (nejen z pohledu zdravotního pojištění) situace, kdy je zaměstnanec z nejrůznějších důvodů kratší či delší dobu nepřítomen v práci. Tato okolnost má konkrétně ve zdravotním pojištění přímý vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a plnění některých souvisejících zákonných povinností zaměstnavatelem, případně zaměstnancem. V následujícím textu uvádíme postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění při nejčastěji se vyskytujících případech nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání včetně specifického řešení situace, která může nastat u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání a zdravotní pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Nemoc zaměstnance
Nemoc neboli dočasná pracovní neschopnost je poměrně častým důvodem (mnohdy i dlouhodobějším) nepřítomnosti zaměstnance v práci. Pokud zaměstnanec na základě pracovní smlouvy nepracuje z důvodu nemoci nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění následující:
–
vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se tedy neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna),
–
tohoto zaměstnance započítává zaměstnavatel do počtu zaměstnanců v Přehledu měsíčně předkládaném zdravotní pojišťovně jako zaměstnanou osobu s nulovým vyměřovacím základem,
–
nemoc zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být období nemoci prokazatelně doloženo,
–
bez ohledu na nemoc má pojištěnec řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).
Pokud by byla po celý kalendářní měsíc nemocná zaměstnaná osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, přičemž by neměla žádný příjem, oznámil by zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnost, že se za tuto osobu stal plátcem pojistného stát. Například při nemoci od 10. 6. do 21. 8. by použil kód „L“ s datem 1. 7. a kód „T“ s datem 31. 7. Těmito kódy se vymezuje období celých kalendářních měsíců, ve kterých nemá tato osoba příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné činnosti, v důsledku čehož je za ni v tomto období plátcem pojistného stát.
V době nemoci (přesněji – v době čerpání pracovního volna pro důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce – dále jen „