Případ, kdy společnost s ručením omezeným a její společníci uzavřou smlouvu o zápůjčce, je v praxi vcelku běžný. V následujícím příspěvku bychom se zabývali zejména daňovými souvislostmi a dopady tohoto postupu.
Zápůjčka mezi společníky a s. r. o.
Ing.
Zdeněk
Morávek
Právní úprava
Úvodem je vhodné uvést, že zápůjčka je upravena v § 2390 až 2394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Smlouva o zápůjčce vznikne, pokud zapůjčitel přenechá vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Občanský zákoník kromě zápůjčky dále upravuje výpůjčku a výprosu, společným znakem výpůjčky a výprosy je dočasné užívání věci určené individuálně, tedy věci ve smlouvě identifikovatelné. Naproti tomu předmětem zápůjčky je věc označená v zákoně jako „zastupitelná“, tedy věc druhově určená. Vydlužitel má právo věc užít „podle libosti“, tj. může ji i spotřebovat. Jeho povinností je vrátit věc stejného druhu.
Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, úrok je tedy v podstatě úplatou za poskytnutí zápůjčky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Nicméně sjednání úroků není povinné, zápůjčku tak lze proto sjednat také jako bezúročnou.
Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věc