Vydáno: 9. 9. 2019
Zálohy na daň v judikatuře správních soudů Ing. Zdeněk Burda, daňový poradce, BD Consult, s.r.o. Placení záloh na základě daňové povinnosti v uplynulém období je jednou ze základních povinností daňových poplatníků a jejich neuhrazení je sankcionováno úrokem z prodlení. Poplatník má však možnost požádat o stanovení záloh jinak (např. při nepříznivém vývoji jeho podnikání). Sporům v oblasti záloh je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů. Z judikatury Komentář k rozsudkům č. 1 a 2 V prvé řadě je nutno odpovědět jednak na otázku, zda stanovení záloh jinak je plně v libovůli správce daně, jednak zda v případě nesouhlasu s jeho rozhodnutím je možno se domáhat soudní ochrany. Odpověď nebyla vždy jednoznačná, Nejvyšší správní soud byl nejdříve názoru, že žalovat nelze. Ústavní soud však jeho rozhodnutí korigoval. I když se rozsudek týká již zrušeného zákona o správě daní a poplatků1), je využitelný i dnes. (V daňovém řádu2) je tato problematika řešena obdobně v § 174 odst. 5.) Na uvedený nález Ústavního soudu reagoval Nejvyšší správní soud změnou svého původního rozsudku obdobného jednacího čísla. Dále uvádíme již pouze „nový rozsudek“ Nejvyššího správního soudu. V něm pak soud již nedovolil nepřípustnou libovůli správce daně při posuzování žádosti o stanovení záloh jinak, a to tím spíše, že finanční orgány měly k dispozici peněžní deník poplatníka, ze kterého vyplývalo, že se mu v novém období daří podstatně hůře než v předcházejícím.