V současné době je v případě daně z nemovitých věcí velice diskutované osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona č. 338/1992 Sb. , o dani z nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), podle kterého jsou od daně osvobozeny pozemky remízků, hájů a větrolamů a mezí na orné půdě, trvalých travních porostech, pozemky ochranného pásma vodního zdroje I. stupně a pozemky ostatních ploch, které nelze žádným způsobem využívat. Výše uvedené osvobození je předmětem diskuse jak v médiích, tak i na půdě Poslanecké sněmovny, proto považuji za důležité vysvětlit jemné nuance tohoto ustanovení, jejichž neznalost činí v praxi problémy a vede k nepochopení zákonné úpravy.
Osvobození od daně z nemovitých věcí u pozemků remízků, hájů, větrolamů, mezí a pozemků ostatních ploch, které nelze žádným způsobem využívat
Ing.
Jan
Koreček
Historický vývoj osvobození a vznik problematiky remízků, hájů a větrolamů a mezí na pozemcích ostatních ploch
Osvobození podle § 4 odst. 1 písm. k) zákona bylo od jeho účinnosti 1. 1. 1993 novelizováno pouze jednou, a to zákonem č. 483/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění zákona č. 492/2000 Sb., zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č.