Daňové doklady jsou relevantním tématem pro každého plátce DPH, protože jde o prvotní dokument, který finanční úřad vyžaduje při prověřování správnosti stanovení daně. Plátce DPH musí tedy předložit bezvadný daňový doklad s tím, že finanční úřad může požadovat další důkazní prostředky pro prokázání faktického uskutečnění daného plnění a jeho využití pro podnikání. V poslední době s nástupem elektronizace prošlo i téma daňových dokladů z pohledu DPH novelizací, která spočívala zejména v možnosti vystavování a archivaci daňových dokladů. Tento článek upozorňuje příklady na vybraná úskalí a situace, které mohou ve své každodenní praxi plátci DPH řešit.
Daňové doklady z pohledu DPH v příkladech
Mgr. Ing.
Alena
Wágner Dugová
Obecná pravidla pro daňové doklady z pohledu DPH
Problematika daňových dokladů z pohledu DPH je komplexně upravena v § 26 až 35a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). S účinností od 1. 1. 2013 byla do ZDPH implementována pravidla z evropské směrnice Rady č. 2010/45/EU, která primárně cílila na usnadnění elektronizace související s daňovými doklady. Problematiky daňových dokladů se dotkla i novela účinná od 1. 4. 2019, která zavedla nové pravidlo pro vynaložení dostatečného úsilí pro doručení daňového dokladu.
Generální finanční ředitelství (GFŘ) pak příslušná pravidla dále rozpracovalo v informaci čj. 10148/13/7001-21000-506729 s názvem „Informace GFŘ k pravidlům fakturace ve vztahu k implementaci Směrnice EU/45/2010 do zákona o DPH“.1)
Praktické situace ohledně daňových dokladů z pohledu DPH
Daňový subjekt se může v praxi setkat s různými problémy a nejasnostmi týkajícími se daňových dokladů. Níže se nachází vybrané problematické okruhy a praktické příklady k vybraným oblastem.
Vystavování daňových dokladů v elektronické podobě
Podle § 26 odst. 2 a 3 ZDPH platí, že daňový doklad může mít listinnou nebo elektronickou podobu, přičemž daňový doklad má elektronickou podobu tehdy, pokud je vystaven a obdržen elektronicky. Navíc je ale stanoveno omezení pro použití elektronického daňového dokladu, protože s použitím elektronického daňového dokladu musí příjemce plnění souhlasit. Forma souhlasu s elektronickým daňovým dokladem přitom není zákonem stanovena a tento souhlas závisí na dohodě obchodních partnerů. V praxi může jít o písemnou dohodu, o souhlas vyjádřený formou emailu, ale i mlčky (například že příjemce plnění daňový doklad přijme, zaúčtuje, uhradí). Dále platí, že plátce DPH může vystavit daňový doklad elektronicky, ale stejně jako u listinné formy musí být zaručena od okamžiku vystavení daňového dokladu až po dobu 10 let archivace věrohodnost jeho původu, neporušenost jeho obsahu a čitelnost.
Příklad 1
Vystavení daňového dokladu elektronicky
Česká společnost (měsíční plátce DPH) se zabývá nákupem a prodejem stavebního materiálu. Zákazníci jsou zejména osoby povinné k dani. Společnost by ráda přešla na vystavování daňových dokladů ve formátu PDF, které by následně zasílala e-mailem svým zákazníkům. Právní oddělení připravilo dodatek k písemným smlouvám, které byly uzavírány se zákazníky, který obsahuje souhlas zákazníka s vystavením a zasláním daňového dokladu z e-mailu společnosti, který je určen pro fakturaci na předem dohodnutý e-mail zákazníka. Je tento způsob vystavování a zasílání daňových dokladů možný?
Vystavování daňových dokladů ve formátu PDF je z pohledu ZDPH přípustné. Pokud společnost obdrží od zákazníků souhlas s vystavením, zasíláním a zpřístupněním daňového dokladu elektronicky, tak může společnost na tento způsob fakturace přejít. V praxi dokonce není