Každá právnická osoba se vyznačuje organizační strukturou a ustavením orgánů, které činnost daného subjektu řídí, rozhodují, kontrolují jeho činnost či mají jiné úkoly. Nejinak tomu je i u ústavu. Právě systematikou orgánů a vnitřní organizační strukturou ústavu se zaobírá následující příspěvek.
Orgány a organizační struktura ústavu
JUDr.
Václav
Dobrozemský
Charakteristika ústavu
Ústav je právnickou osobou soukromého práva, jehož právní úprava je zakotvena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Ústav je v zákoně systematicky řazen do samostatného oddílu 4 v části zabývající se právnickými osobami, což důvodová zpráva odůvodňuje kombinací věcného základu s osobním prvkem a jeho specifickým účelem, kterým je poskytování služeb. Dle důvodové zprávy tedy stojí ústavy vedle klasických právnických osob v podobě korporací (osobní – členský základ) a fundací (majetkový základ). Podle zákonné úpravy tak vedle sebe stojí tři typy právnických osob:
korporace
, fundace
, ústavy. V rovině teoreticko-právní se však jedná o subjekt, který má majetkový základ, jedná se tedy o právnickou osobu fundačního typu. To dovozuje jak právní teorie,1) tak i dřívější judikatura
(viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR R I 313/22, Vážný 1559: „…ústav není než druh nadace“
). Od
korporace
se ústav liší tím, že jeho osobní prvek zajišťuje řízení a fungování ústavu a není nutně spojen s členstvím v něm. Od nadace se ústav liší tím, že věcný substrát není nezcizitelný, takže majetek ústavu může být případně i zkonzumován (spotřebován).2) S majetkem, který ústav vlastní a používá pro svou činnost, může být libovolně nakládáno. Zákonodárce připouští možnost, že ústav může být založen na členském principu, resp. že s členstvím být spojen může. Tato myšlenka však není v souladu s klasickým pojetím ústavů. Rozhodování je postaveno na jiných principech než u korporací (je založeno na principu hierarchie, tedy direktivním řízení ředitelem ústavu, nikoli na principu demokracie projevující se na členských schůzích spolku), tudíž ústav svým charakterem a právní úpravou nevyhovuje aplikaci členského principu.3) Osobní složku ústavu tvoří zaměstnanci.
Charakteristickým znakem ústavu, jenž je vymezen přímo v obč. zák., je účel spočívající v poskytování služeb. Z tohoto hlediska jsou pro ústav významní ti, kdo služby ústavu užívají (destinatáři). Přestože mnohé služby poskytuje veřejná sféra, zákon ponechává institucionalizací ústavu možnost pro soukromou iniciativu. Z uvedeného vyplývá, že mohou být založeny ústavy soukromoprávní i veřejnoprávní (školy, muzea, galerie, knihovny, nemocnice, vědecké a výzkumné ústavy, vysoké školy).4)
Ústav však není zcela novou právnickou osobu, kterou by zavedl až obč. zák. v roce 2014. Tato právní forma je známá více než 200 let, avšak v minulosti byl zcela vágně vymezen, byl vyhrazen nakládání s veřejnými prostředky a sloužil zásadně veřejným účelům (např. univerzity, obecní zařízení), legislativně byl na dlouhou dobu zařazen mimo systematiku právnických osob. Lze říci, že do přijetí nového obč. zák. „suplovala“ absenci ústavu právní forma obecně prospěšné společnosti.5)
Organizační struktura ústavu
Občanský zákoník zakotvuje organizační strukturu ústavu a konstruuje bipartici povinných orgánů ústavu, kterými jsou ředitel a správní rada. Fakultativně je pak možno zřídit dozorčí radu, případně i další orgány. Zakladatel, byť může za trvání ústavu významně zasahovat do jeho činnosti pr