Odpis pohledávky bývá, naštěstí v praxi ne příliš často, finálním řešením snahy věřitele o vymožení dlužné pohledávky. Pokud k této situaci dojde, je rozdíl, zda náklad, který z odpisu pohledávky vznikne, je či není daňově účinný. Bezpochyby existuje celá řada důvodů, ze kterých účetní jednotky přistoupí k účetnímu odpisu pohledávek, my se však soustředíme pouze na ty důvody a situace, ze kterých vznikne daňově účinný náklad. Klíčem ke správnému postupu je ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Chápeme toto ustanovení správně?
Odpis pohledávky – 3. část
Ing.
Ivana
Pilařová
Pokud chceme daňově účinně odepsat pohledávku, pak musíme zjistit:
–
výši
ocenění
pohledávky – tj. v jaké výši následně vznikne náklad z daňově účinného odpisu, –
zda je pohledávka k daňově účinnému odpisu vhodná, tj. zda pohledávka splňuje zákonem stanovené
vlastnosti,
–
zda nastal některý ze zákonem uvedených
důvodů
daňově účinného odpisu pohledávky (dále jen „kvalifikovaný důvod“),–
zda se jedná o pohledávku vzniklou do konce roku 2013, či počínaje 1. 1. 2014.
K daňově účinnému odpisu pohledávky dojde pouze v případě, pokud je správně oceněna, splňuje požadavky, které na ní klade návětí ustanovení § 24 odst. 2 písm. y) ZDP a souběžně nastal kvalifikovaný důvod odpisu pohledávky. Odpis je pak daňově účinný k datu, ke kterému vznikl kvalifikovaný důvod.
Pro konkrétní daňové posouzení odpisu pohledávky platí aktuální právní úprava toho zdaňovacího období, ve kterém k odpisu pohledávky dochází, nicméně stále existuje na základě přechodného ustanovení zákona odlišný pohled na odpis pohledávky vzniklé do konce roku 2013, a na pohledávky vzniklé po tomto datu.