Zdálo by se, že stravování zaměstnanců je jejich ryze soukromou záležitostí, kterou nemá důvod řešit, natož platit jejich zaměstnavatel. Obdobně to vidí také daně z příjmů, které a priori neuznávají výdaje na osobní potřeby zaměstnanců za daňově účinné, neboť nemají přímou souvislost se zdanitelnými příjmy zaměstnavatele. Jenže daně zdaleka nejsou neutrální (nedistorzní), ale významně podléhají nejrůznějším zájmovým skupinám a samozřejmě i vládním prioritám. Nejvíce to je vidět v zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), kde najdeme v záplavě výjimek také možnost – při splnění podmínek – daňově uplatnit výdaje na stravování zaměstnanců. Smůlu naopak mají živnostníci a další samostatně výdělečně činné osoby, které si obědy nemohou ani zčásti dát do daňových výdajů. A protože stravování zaměstnanců je poskytnutím služby, týká se rovněž všeobecné daně spotřebního typu – daně z přidané hodnoty (dále „DPH“).
Stravování zaměstnanců v daních z příjmů a DPH
Vydáno:
39 minut čtení
Stravování zaměstnanců v daních z příjmů a DPH
Ing.
Martin
Děrgel
Stravování musí firma umožnit, ale ne zajistit
Ustanovení § 236 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZP“), ukládá zaměstnavatelům povinnost umožnit zaměstnancům stravování, nemusejí jej přímo ani nepřímo poskytovat anebo nějak zajišťovat.
-
„Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování; tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu.
-
Bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, poskytuje se zaměstnancům stravování. (...)“
Požadovaným „umožněním stravování“ se rozumí poskytnutí pracovního volna a odpovídajícího místa pro přiměřeně kulturní stravování zaměstnanců. Obstarání samotného pokrmu (jídla) je starostí zaměstnanců. Stále více firem si ale uvědomuje přínos zajišťování stravování – hlavně obědů – zaměstnancům a tuto nepeněžní výhodu (benefit) jim poskytuje. Povinnost umožnit stravování zaměstnavatel nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu, kde je jim tato nepříjemnost kompenzována peněžní cestovní náhradou – stravným.
Pravidla, možnosti a další praktické podrobnosti tzv. závodního stravování by měly být stanoveny ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, případně dohodnuty s odbory v kolektivní smlouvě, a to zejména tyto otázky:
-
Forma závodního stravování
, přičemž v praxi se uplatňují hlavně následující:–
vlastní zařízení s vlastními kuchaři a dalším personálem (podniková, závodní jídelna),
–
vlastní zařízení pronajaté jinému provozovateli (kuchaři a další personál jsou z jiné firmy),
–
provozovna jiného zaměstnavatele (zaměstnanci chodí na obědy do jídelny jiné firmy v okolí),
–
stravenky (populární „papírky“ sloužící jako alternativní platební prostředek v restauraci),
–
dovoz stravy připravené v jiné firmě (restauraci) do vlastní výdejny nebo přímo na pracoviště.
-
Výše případného finančního příspěvku zaměstnavatele
.-
Způsob úhrady stravy zaměstnanci
, kde se nabízejí především tyto možnosti:–
úhrada za hotové bezprostředně předem, resp. ihned při odběru stravy,
–
zúčtování odebraných obědů vždy jednou za měsíc úhradou srážkou ze mzdy,
–
tzv. elektronické peněženky (čipové platební karty) „dobíjené“ převodem peněz z účtu.
-
Vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje.
-
Organizace stravování, tj. od kdy do kdy a kde lze stravu odebrat a další souvisící praktické otázky.
U zaměstnance samé daňové výhody
Začněme daňovým pohledem zaměstnance, který je jednodušší a příznivější. Podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je od daně z příjmů ze závislé činnosti hodnota stravování zajištěného zaměstnancům osvobozena od daně, a proto návazně rovněž od veřejnoprávního pojistného na sociální a zdravotní pojištění
:
-
„
Od daně jsou ... osvobozeny ... b) hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů ...
“Toto osvobození je značně široké a vejdou se do něj vedle klasických zaměstnanců pracujících podle pracovních smluv a dohod mimo pracovní poměr rovněž společníci a jednatelé s. r. o., členové představenstev, dozorčích rad a dalších orgánů právnických osob, jakož i bývalí zaměstnanci ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 ZDP.
Bez ohledu na rozsah financování stravování zaměstnavatelem a na to, do jaké míry u něj půjde o výdaje (náklady) daňově uznatelné, se proto u všech zaměstnanců jedná vždy o příjem plně osvobozený od daně. Nutno ale zdůraznit, že to se týká
pouze nepeněžních plnění zaměstnavatele
, kam patří mj. i poskytnutí stravenky na úhradu jídla v restauračním zařízení, byť za ně lze pořídit také mnoho jiných věcí nežli zamýšlený teplý oběd.Naproti tomu každý peněžitý příspěvek od zaměstnavatele zaměstnanci na zajištění stravování je nutno posoudit jako jeho zdanitelný příj