Vydáno: 12. 2. 2020
Správce daně může zadržet jen spornou část odpočtu DPH Ing. Martin Děrgel Plátce daně z přidané hodnoty má řadu povinností, z nichž tou hlavní je přiznání DPH z jeho prodejů (až na výjimky) a její odvedení správci daně. Naopak jeho prakticky jedinou, ale významnou výhodou je možnost odpočtu – zjednodušeně řečeno „vrácení“ – DPH z jeho nákupů od jiných plátců. Odpočet daně je zcela zásadní podmínkou neutrality DPH pro plátce, kteří jsou fakticky v roli výběrčích daní zaplacených zákazníky. Cesta plátce za odpočtem daně se však podobá legendární plavbě Odyssea mezi Charybdou a Skyllou. A úskalím nejsou jen překážky v podobě mnoha podmínek stanovených zákonem o DPH, ale také úřední postupy a procesy zdlouhavého prověřování oprávněnosti odpočtu. Naštěstí ale nyní rázně „bouchl do stolu“ Ústavní soud a zastal se plátců, když uvedl, že „donekonečna“ mohou správci daně prověřovat – a tedy nevracet – pouze případnou spornou část odpočtu DPH, a nikoli paušálně celý (nadměrný) odpočet daně za prověřované zdaňovací období. Význam odpočtu DPH Aby byla DPH hodna svého jména, měli by její plátci odvádět do státní pokladny daň pouze z vlastní „přidané“ hodnoty, a nikoli z celé ceny svých zdanitelných plnění. Například Prodejce od Výrobce – oba plátci DPH – koupí koloběžku za 1 000 Kč a prodá ji s obchodní přirážkou (ziskem) 10 % za 1 100 Kč, obě částky jsou zatím bez DPH v základní sazbě 21 %. Aby Prodejce přiznal a odvedl správci daně DPH pouze ze své „přidané“ hodnoty – tedy z navýšení ceny 100 Kč – měla by jeho daň činit 21 Kč. Problémem ovšem je, že Výrobce musel k prodejní ceně koloběžky 1 000 Kč připočíst svou DPH ve výši 210 Kč. Prodejce za ní tudíž zaplatil 1 000 Kč + DPH 210 Kč, proto ji nemůže zákazníkovi prodat za nižší konečnou cenu 1 100 Kč + DPH 21 Kč, to by byl ve ztrátě.
Zdroj: Daňová a hospodářská kartotéka. DHK, 3/2020.