Správce daně může zadržet jen spornou část odpočtu DPH

Vydáno: 23 minut čtení

Plátce daně z přidané hodnoty má řadu povinností, z nichž tou hlavní je přiznání DPH z jeho prodejů (až na výjimky) a její odvedení správci daně. Naopak jeho prakticky jedinou, ale významnou výhodou je možnost odpočtu – zjednodušeně řečeno „vrácení“ – DPH z jeho nákupů od jiných plátců. Odpočet daně je zcela zásadní podmínkou neutrality DPH pro plátce, kteří jsou fakticky v roli výběrčích daní zaplacených zákazníky. Cesta plátce za odpočtem daně se však podobá legendární plavbě Odyssea mezi Charybdou a Skyllou. A úskalím nejsou jen překážky v podobě mnoha podmínek stanovených zákonem o DPH , ale také úřední postupy a procesy zdlouhavého prověřování oprávněnosti odpočtu. Naštěstí ale nyní rázně „bouchl do stolu“ Ústavní soud a zastal se plátců, když uvedl, že „donekonečna“ mohou správci daně prověřovat – a tedy nevracet – pouze případnou spornou část odpočtu DPH, a nikoli paušálně celý (nadměrný) odpočet daně za prověřované zdaňovací období.

Správce daně může zadržet jen spornou část odpočtu DPH
Ing.
Martin
Děrgel
 
Význam odpočtu DPH
Aby byla DPH hodna svého jména, měli by její plátci odvádět do státní pokladny daň pouze z vlastní „přidané“ hodnoty, a nikoli z celé ceny svých zdanitelných plnění. Například Prodejce od Výrobce – oba plátci DPH – koupí koloběžku za 1 000 Kč a prodá ji s obchodní přirážkou (ziskem) 10 % za 1 100 Kč, obě částky jsou zatím bez DPH v základní sazbě 21 %. Aby Prodejce přiznal a odvedl správci daně DPH pouze ze své „přidané“ hodnoty – tedy z navýšení ceny 100 Kč – měla by jeho daň činit 21 Kč. Problémem ovšem je, že Výrobce musel k prodejní ceně koloběžky 1 000 Kč připočíst svou DPH ve výši 210 Kč. Prodejce za ní tudíž zaplatil 1 000 Kč + DPH 210 Kč, proto ji nemůže zákazníkovi prodat za nižší konečnou cenu 1 100 Kč + DPH 21 Kč, to by byl ve ztrátě.
Naštěstí na to systém DPH pamatuje tím, že jednou ze základních zásad je nárok plátce na odpočet DPH z jeho nákupu od jiného plátce, tzv. DPH na vstupu („
DPH
in
“). Prakticky řečeno
je odpočet daně pohledávkou vůči správci daně
. Pro našeho Prodejce proto DPH uplatněná Výrobcem není nákladovou položkou, kterou by měl zahrnout do kalkulace své prodejní ceny koloběžky. Jeho nákladem tak zůstává pouze kupní cena bez DPH Výrobce 1 000 Kč, k níž si připočte požadovaný zisk 10 %. Čímž dojde ke své prodejní ceně bez daně 1 100 Kč, k níž musí coby plátce přidat svou DPH z prodeje, tzv. DPH na výstupu („
DPH
out
“), která
je dluhem vůči správci daně
. Konečná cena koloběžky od Prodejce proto bude 1 100 Kč + DPH 231 Kč. DPH na výstupu tedy nebyla vypočtena pouze – z přidané hodnoty – 100 Kč, ale z celé prodejní ceny bez daně
alias
z úplaty. Ovšem z pohledu Prodejce byla odvedena DPH skutečně jen z této jeho přidané hodnoty = DPH
out
– DPH
in
= 21 Kč.
aspigetpic?section=7&pictype=2&EagriUserAddr=0.0.0.0&Id=12882.jpg
Odpočet daně
versus
nadměrný odpočet
Pomineme-li speciální případy, tak lze říci, že DPH u plátců pouze protéká zúčtovacími vztahy, aniž by ovlivnila účetní výsledek hospodaření a základ daně z příjmů. Sice musejí své (zdanitelné) prodeje zatížit DPH na výstupu, která ale neskončí v jejich kapse, protože jí dluží státu. A na druhé straně DPH na vstupu z nákupů (od jiných plátců) je coby odpočet daně jejich pohledávkou vůči státu. Přičemž pro zjednodušení administrativy se zúčtování se státem provádí úhrnem vždy až za celé zdaňovací období – kalendářní měsíc nebo čtvrtletí – kdy se (zjednodušeně řečeno) od úhrnu DPH
out
z prodejů dotyčného plátce odečte úhrn DPH
in
z jeho nákupů. Takže si pak se státem vyrovná účty pouze ohledně takto zjištěného výsledného rozdílu, který může mít trojí podobu:
Nulová daň = úhrn DPH
out
z