Odečet úroků z hypotečního úvěru a z úvěru ze stavebního spoření je vzhledem k preferenci vlastnického bydlení v České republice položkou, se kterou se plátci při provádění ročního zúčtování setkávají stále častěji. Pro uplatnění nároku na odečet je přitom třeba splnit více zákonem stanovených podmínek. Při současném stavu realitního trhu se objevují různá řešení bytových potřeb poplatníků, ne všechna tato řešení však zakládají nárok na uplatnění nezdanitelné částky.
Odečet úroků z hypotečního úvěru a z úvěru ze stavebního spoření v ročním zúčtování
Ing.
Jana
Rohlíková
První úskalím může být již samotný název poskytnutého úvěru. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“ či „ZDP“), v ustanovení § 15 odst. 3 upravuje, že odečet je možný u úroků z hypotečního úvěru poskytnutého bankou či úvěru ze stavebního spoření. Ustanovením § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl definován spotřebitelský úvěr jako úvěr poskytnutý spotřebiteli a odstavcem 2 téhož ustanovení spotřebitelský úvěr na bydlení jako spotřebitelský úvěr zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, účelově určený na vyjmenované bytové potřeby (které nejsou zcela totožné s bytovými potřebami definovanými ustanovením § 15 odst. 3 ZDP), a úvěr poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. Dle ustanovení § 28 odst. 3 zákona 190/2004 Sb., o dluhopisech, je hypotečním úvěrem úvěr, který je alespoň částečně zajištěn zástavním právem k nemovité věci.
Pokud je tedy již dle názvu uzavřena smlouva o úvěru podle zákona o stavebním spoření1 či o hypotečním úvěru, je splněna první z podmínek odečtu. Lze se však setkat i se smlouvou o spotřebitelském úvěru nebo o spotřebitelském úvěru na bydlení a v těchto případech je nutno dále hledat v textu smlouvy, zda úvěr je jištěn alespoň částečně zástavou nemovitosti, případně zda je poskytnut podle zákona o stavebním spoření. Nelze tak neuznat nárok na odečet jen na základě skutečnosti, že poskytnutý úvěr je nazván úvěrem spotřebitelským, a nikoli hypotečním. Na druhé straně spotřebitelský úvěr na bydlení, který není jištěn zástavou nemovitosti ani není poskytnut podle zákona o stavebním spoření, nesplňuje podmínky odečtu, i když je určen na bytové potřeby.
Bytovými potřebami dl