Související předpisy

Zákon 592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Zákon 262/2006 Sb. zákoník práce

Související výkladová hesla

Pojistné na sociální a zdravotní pojištění u fyzických osob


Vydáno: 22. 4. 2020
Otázky a odpovědi: Částečná nezaměstnanost a zdravotní pojištění Ing. Antonín Daněk Jsme právnická osoba a máme zaměstnankyni, která pracuje na 6 hodin denně, od pondělí do pátku. Zaměstnankyně není zaměstnána u jiného zaměstnavatele, není OSVČ, nepatří mezi osoby, za které platí pojistné na zdravotní pojištění stát, ani není osoba bez zdanitelných příjmů, tzn. doplatky do min. vyměřovacího základu ZP jí srážíme. V dubnu měla pokračující pracovní neschopnost z března (od 17. 3. 2020), tedy od 1. 4. do 5. 4., od 6. 4. do 19. 4. chodí do práce a od 20. 4. do 30. 4. bude pobírat náhradu mzdy ve výši 60 % v důsledku překážky v práci na straně zaměstnavatele – částečná nezaměstnanost. Za měsíc duben by si měla vydělat: - hrubá mzda za 8 pracovních dní (48 hodin): 3 648 Kč, prémie 15 %: 547 Kč, náhrada za svátky: 1 328 Kč, překážka na straně zaměstnavatele – náhrada 60 %: 3 584 Kč. Kolik korun bude sraženo zaměstnankyni na zdravotním pojištění a kolik uhradí zaměstnavatel? Období nemoci (tj. 1. – 5. 4.) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, která musí být při odvodu pojistného dodržena. Ta poměrná část minima za kalendářní dny mimo nemoc tak činí 12 166,66 Kč [(25 / 30) x 14 600]. Úhrn příjmů činí 9 107 Kč (3 648 + 547 + 1 328 + 3 584). Odvod pojistného proběhne takto: Ze zúčtovaného příjmu 9 107 Kč činí 13,5 % pojistného po zaokrouhlení částku 1 230 Kč. Srážka zaměstnanci činí 410 Kč, zaměstnavatel hradí 820 Kč. Z rozdílové částky 3 059,66 Kč činí 13,5 % pojistného (rovněž zaokrouhleno nahoru) 414 Kč. Z celkové částky pojistného 1 644 Kč hradí zaměstnanec 410 Kč a zaměstnavatel 1 234 Kč (820 + 414). Z ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. vyplývá, že pokud je vyměřovací základ nižší než minimální vyměřovací základ zapříčiněn překážkami v práci na straně zaměstnavatele, přechází povinnost úhrady doplatku do minima na zaměstnavatele. Nejedná se o situaci, kdy by byl příjem nižší než minimum zapříčiněn výhradně ze strany zaměstnance, je zde účinný prvek překážky v práci na straně zaměstnavatele. Právní úprava zdravotního pojištění nehovoří o tom, že by se doplatek do minima dělil na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem. Buď je doplatek v plné výši sražen zaměstnanci nebo hrazen zaměstnavatelem za podmínek definovaných v § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.