Vydáno: 22. 4. 2020
Pandemie a neplacené volno v souvislostech zdravotního pojištění Ing. Antonín Daněk Zaměstnanec je povinen konat práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a práci konat nemusí pouze tehdy, existuje-li některá z překážek v práci na jeho straně, se kterou zákoník práce nebo jiný právní předpis spojuje jeho právo na poskytnutí pracovního volna. V případě neplaceného volna platí, že na poskytnutí takového volna se musí zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout, neplacené volno nesmí zaměstnavatel zaměstnanci určit. Jakkoli zaměstnavatel nemůže nutit zaměstnance k dohodě o poskytnutí neplaceného volna, má v současné složité ekonomické situaci určitý manévrovací prostor. Může na zaměstnance působit třeba v tom smyslu, že bez čerpání neplaceného volna může být ohrožena samotná existence zaměstnavatele, což by vedlo k propouštění zaměstnanců, nebo může do budoucna třeba přislíbit dorovnání ztráty na mzdě. Naopak „vstřícný“ postoj zaměstnance (tedy jeho souhlas s poskytnutím neplaceného volna) může být v současné situaci projevem jeho sounáležitosti se zaměstnavatelem. O poskytnutí neplaceného volna a jeho rozsahu se vždy doporučuje sepsání písemné dohody. Neplacené volno a zdravotní pojištění Neplacené volno (resp. jeho rozsah) nemá v podstatě vliv na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, ale rozhodujícím parametrem je minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část, pokud musí být minimum u zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) dodrženo. V této souvislosti platí následující podmínky: a) pokud se na zaměstnance (a návazně tak i na zaměstnavatele) vztahuje ustanovení o povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí činit v roce 2020 tento vyměřovací základ při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc nejméně 14 600 Kč; b) pokud se snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část v důsledku existence některého z důvodů uvedených v § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (například když zaměstnání netrvá celý kalendářní měsíc – viz příklad č. 4), musí být odvedeno pojistné alespoň z této poměrné části minima; c) jestliže zaměstnanec splňuje podmínky pro to, aby naopak nemusel dodržet ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například u osoby, za kterou současně platí pojistné stát), je vyměřovacím základem vždy skutečně dosažený příjem bez ohledu na další okolnosti, jako je třeba délka zaměstnání v rámci kalendářního měsíce, období případné nemoci či neplaceného volna, souběžné jiné zaměstnání nebo samostatná výdělečná činnost apod. Nemá-li takový zaměstnanec žádný příjem, je jeho vyměřovací základ nulový. Nedosáhne-li příjem (vyměřovací základ) zaměstnance v situacích uvedených pod písmeny a) a b) povinného minima, provádí zaměstnavatel za daný kalendářní měsíc příslušný dopočet a doplatek pojistného. V dalším textu se zaměříme na postupy zaměstnavatele v různých případech bezprostředně souvisejících s délkou trvání poskytnutého neplaceného volna v situaci, kdy: zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy a pro zaměstnance (a zaměstnavatele – plátce pojistného) platí ustanovení o povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ. Neplacené volno trvající celý kalendářní měsíc Příklad 1 Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno. Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu 14 600 Kč ve výši 1 971 Kč, kdy celou částku uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb. V tomto případě je příjem zaměstnance nulový a jelikož musí být minimum dodrženo, odvede se minimální pojistné. Částku 1 971 Kč uhradí zaměstnanec zaměstnavateli po dohodě buď v hotovosti do pokladny anebo bezhotovostně převodem na účet a zaměstnavatel návazně toto pojistné poukáže v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc. Neplacené volno kratší než kalendářní měsíc Příklad 2 Zaměstnanec měl deset dnů neplaceného volna a jeho příjem činil 12 200 Kč. Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto: Ze skutečně dosaženého příjmu 12 200 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 647 Kč. Jednu třetinu (549 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 098 Kč) zaměstnavatel. Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 2 400 Kč ve výši 324 Kč – uhradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 971 Kč je zaměstnanci sraženo 873 Kč (549 + 324), zaměstnavatel hradí 1 098 Kč. Příklad 3 Zaměstnanec měl deset dnů neplaceného volna a jeho příjem činil 16 200 Kč. Protože je příjem zaměstnance vyšší než minimální mzda, je vyměřovacím základem částka 16 200 Kč, rozsah neplaceného volna nemá význam. Celková částka pojistného činí 2 187 Kč. Jedna třetina (729 Kč) je sražena zaměstnanci z platu, dvě třetiny (1 458 Kč) hradí zaměstnavatel. Příklad 4 Zaměstnanec měl v květnu deset dnů neplaceného volna, zaměstnání skončilo dne 21. 5. 2020. Jaký musí být příjem zaměstnance, aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného? Aby zaměstnavatel neprováděl dopočet, musí činit vyměřovací základ při odvodu pojistného za měsíc květen (bez ohledu na neplacené volno) alespoň 9 890,32 Kč, kdy budeme vycházet z tohoto postupu: Poměrná část minimálního vyměřovacího základu (která musí být při odvodu pojistného dodržena) a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně: PČminVZ = (21 : 31) x 14 600 = 9 890,32 Kč kde PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu 21 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu 31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci 14 600 Kč = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2020 Pmin = 9 890,32 x 0,135 = 1 336 Kč Pmin = minimální pojistné Takže platí, že zaměstnavatel: při příjmu alespoň 9 890,32 Kč nebude provádět žádný dopočet, a vyměřovacím základem tak může být i částka nižší než 14 600 Kč; při příjmu nedosahujícím 9 890,32 Kč provede dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností Pro placení pojistného a dodržení minimálního vyměřovacího základu je důležité, kterou činnost pojištěnec v daném souběhu považuje za hlavní, resp. vedlejší, zdroj svých příjmů, což si určuje sám. V následujícím příkladě je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost. Příklad 5 Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem došlo k dohodě o poskytnutí neplaceného volna na měsíce duben až červen 2020. Zaměstnanec je současně osobou samostatně výdělečně činnou a platí si minimální zálohy. Při splnění této zákonné podmínky, tedy placení záloh na pojistné jako OSVČ alespoň v minimální povinné výši (což zaměstnanec dokládá zaměstnavateli čestným prohlášením), se v zaměstnání v měsících duben až červen z titulu poskytnutého neplaceného volna žádné pojistné neplatí, přesněji, zaměstnavatel nemusí dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ s odkazem na ustanovení § 3 odst. 8 písm. d) zákona č. 592/1992 Sb. Tento postup platí v i situaci, kdy v důsledku novely zákona č. 592/1992 Sb. není OSVČ povinna platit v období duben až červen 2020 minimální zálohy (tyto zálohy jsou OSVČ odpuštěny). Při souběhu zaměstnání s podnikáním musí být dodržen minimální vyměřovací základ v jedné z těchto činností, což je v tomto případě zajištěno placením alespoň minimálních záloh OSVČ. Poznámka: Kdyby bylo v daném souběhu hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musel by být zaměstnavatelem dodržen minimální vyměřovací základ, reálně s postupem podle příkladu č. 1. Neplacené volno trvající déle než kalendářní měsíc Pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem takto dohodnou, pak by si každopádně měli dojednat i způsob placení minimální částky pojistného na každý měsíc, tedy buď průběžně nebo jednorázově dopředu, zkrátka tak, aby měl zaměstnavatel příslušnou měsíční částku pojistného 1 971 Kč vždy k dispozici, když bude připravovat hromadnou platbu pojistného za daný kalendářní měsíc. Zaměstnavatel je vždy plátcem pojistného za zaměstnance, což mimo jiné znamená, že veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí. Kdy se pojistné v případě neplaceného volna neodvádí? Zaměstnavatel, který poskytne (a tudíž vykazuje) zaměstnanci neplacené volno nejméně jeden celý kalendářní měsíc, by žádné pojistné neplatil tehdy, kdyby: zaměstnanec splňoval podmínky uvedené v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy pro zaměstnance neplatí minimální vyměřovací základ. Žádné pojistné by se neplatilo například tehdy, kdyby zaměstnanec po celý kalendářní měsíc patřil mezi „státní pojištěnce“ nebo kdyby si jako OSVČ platil alespoň minimální zálohy, což by zaměstnavateli dokladoval čestným prohlášením (viz příklad č. 5). Ostatně, pokud zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny; zaměstnanec zároveň vykonával práci pro jiného zaměstnavatele, který by doložil, že za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu; zaměstnanec byl uvolněn pro výkon veřejné funkce a příslušný úřad by taktéž dokladoval odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Neomluvená absence Závěrem lze konstatovat, že úplně stejně by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby měl zaměstnanec ve všech pěti výše uvedených příkladech namísto neplaceného volna vykázánu ve stejném rozsahu neomluvenou absenci. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.