Dani nepodléhá líh, který byl již jednou zdaněn

Vydáno: 23 minut čtení

Následující příspěvek je úvahou na tím, zda úprava právní normy a její výklad může vytvořit prostor pro korupční jednání. Zamyšlení, proč je v zákoně cosi napsáno, co podle státních orgánů vlastně v praxi nemůže, či nemá existovat. Přesto ale existuje, stát to připouští a toleruje. Ale jen u vybrané skupiny osob. Ze zákona o spotřebních daních u lihu vyplývá skutečnost, že pro účely neuvedené v § 71 je možno nakoupit líh s daní, tedy ve volném daňového oběhu, aniž by konečný výrobek obsahující tento líh podléhal opětovnému zdanění. Přesto státní orgány trvají na výrobě konečného výrobku v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně a dané ustanovení zákona, ustanovení § 67 odst. 4 zákona o spotřebních daních, zcela ignorují.

Dani nepodléhá líh, který byl již jednou zdaněn
Ing.
Ivo
Šulc,
daňový poradce
Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), národní předpis, který patří do soustavy právních norem českého právního systému, je opředen nejedním tajemstvím, či nejednou nevyjasněnou záhadou. Mezi ně patří i zdánlivě jednoduchá věta, která je uvedena v odstavci čtvrtém ustanovení § 67 zákona o spotřebních daních a je také nadpisem tohoto zamyšlení (dále také jen „předmětná věta“).
Ustanovení § 67 (Předmět daně z lihu) odst. 4 zákona o spotřebních daních:
(4) Dani nepodléhá líh, který byl již jednou zdaněn,
pokud u něho nebylo uplatněno vrácení daně podle § 14. Toto ustanovení se nepoužije v případech podle § 11 odst. 2, § 14 odst. 7, § 66 odst. 1 písm. c) a v případech, kdy došlo k dodatečnému vyměření daně na základě vzniku povinnosti daň přiznat a zaplatit při nabytí, prodeji nebo zjištění nezdaněného lihu [§ 68 písm. d)].“
Předmětná věta nabízí hned několik výkladových problémů a jeden existenční. Proč existenční? Než začneme rozebírat výkladové problémy, musím již v tomto úvodu poznamenat, že se stát chová prostřednictvím legislativního odboru Ministerstva financí ČR, prostřednictvím výkonné složky státu – Celní správy ČR, a co hůře i prostřednictvím moci soudní, jako by tato předmětná věta v zákoně o spotřebních daních uvedena nebyla. Všechny tyto složky státu mají totiž za to, že není potřeba tuto předmětnou větu, tuto „fakultativní možnost úlevy“ využívat,1) a tedy i akceptovat, i když je v zákoně o spotřebních daních obsažena. Je nutno přiznat, že aplikace tohoto ustanovení je sice dosti svázaná, nebude využitelná absolutně, ale určitě nelze tvrdit, že tato předmětná věta v zákoně o spotřebních daních není, nebo že ji nelze vůbec využívat.
 
1. Existenční záhada předmětné věty („fakultativní možnosti úlevy“)
Ono