Zatímco v dřívějších dobách byla často registrace za plátce DPH pouhou rutinní formalitou, v posledních letech se tato zdánlivě jednoduchá operace stává častým střetem sporů mezi daňovými subjekty a finančními úřady. Jedním z důvodů je skutečnost, že se některé firmy nechávaly zaregistrovat za plátce DPH úmyslně, aby mohly realizovat daňový podvod v této oblasti. V návaznosti na zmíněnou skutečnost správci daně nepostupují vždy pružně a rychle a registrace se stává v praxi někdy noční můrou i pro subjekty, které po plátcovství DPH nijak netoužily, ale jen se snaží naplnit požadavky zákona. Sporům z oblasti registrací k DPH je věnován dnešní výběr z judikatury správních soudů.
Registrace za plátce DPH v judikatuře správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
Shrnutí dřívější judikatury
V našem časopise jsme se problematikou registrace za plátce DPH částečně zabývali již v č. 3/2015 v článku „Registrační údaje v judikatuře správních soudů“. V úvodu tedy stručně shrneme východiska judikatury ze zmíněného článku. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2010, čj. 8 Afs 74/2009 – 104 jsme se dozvěděli, že:
„Přidělení daňového identifikačního čísla pro účely intrakomunitárního dodání ve smyslu § 4 odst. 1 písm. u) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je možno prokázat různými druhy důkazních prostředků. Při kolizi mezi některými z nich je správce daně povinen v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvést, proč přisuzuje některému z důkazů nižší důkazní hodnotu či jej vůbec neosvědčuje za důkaz.“
„I. Registrační povinnost (§ 125 až § 131 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) je otázkou pouze evidenční, nikoliv rozhodující pro plnění povinností a uplatnění práv plátce. II. Nepřiznání nároku na odpočet DPH je výjimkou ze základní zásady, kterou tento nárok představuje, proto nepřiznání nároku na odpočet odběrateli nelze opírat toliko o zjištění, že dodavatel nebyl plátcem registrovaným.“
„Pravidlo § 11 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, o místu plnění při pořízení zboží z jiného členského státu lze užít pouze u „pořizovatele“ zboží. Signálem, že by jím určitá osoba mohla být (a většinou také v běžných obchodních případech bude), je, že svému dodavateli poskytne své identifikační číslo. Poskytnutí identifikačního čísla však není samo o sobě dostatečným důvodem pro závěr, že osoba, která je poskytla někomu, kdo následně do jiného členského státu, než státu její registrace k dani dovezl určité zboží, je pořizovatelem onoho zboží. Bude tomu tak jen tehdy, jestliže si ten, kdo své identifikační číslo údajnému dodavateli poskytl, toto zboží u dodavatele také vskutku objednal.“
Zdaňování DPH u obcí„Jestliže obec, která byla registrována jako plátce daně z přidané hodnoty, uskutečňovala úplatné převody movitých věcí nikoli „při výkonu působnosti v oblasti veřejné správy“ ve smyslu § 5 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ale jako subjekt soukromoprávních vztahů, byla u těchto prodejů povinna uplatnit daň na výstupu, bez ohledu na to, zda se jednalo o transakce se opakující či jednorázové
spolupráce mezi manželem a manželkou
a s tím spojené dělení výdajů mezi ně v rámci daně z příjmů fyzických osob má vliv na obrat pro registraci za plátce DPH. Nejvyšší správní soud se však přiklonil k názoru, že daň z příjmů a daň z přidané hodnoty spolu nelze tímto způsobem spojovat. Obrat pro účely DPH je nutno vzít z celých příjmů manžela, k rozdělení na spolupracující manželku nelze u DPH přihlížet. Spory o správnost registrace mohou vznikat až při odregistrování.
V rozsudku ze dne 21. 1. 2005 se od Nejvyššího správního soudu pod čj. 4 Afs 3/2003 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 5/2005 pod č. 531/2005) dočteme, že žalobkyni nebyla povolena odregistrace plátce DPH. Ta přitom argumentovala skutečností, že vůbec jako plátce DPH zaregistrována být neměla, protože neuzavřela smlouvu o sdružení a nepřekročila stanovený obrat. Krajský soud se však v řízení o odregistraci nechtěl zabývat okolností, zda žalobkyně měla být původně vůbec zaregistrována. To však bylo podle Nejvyššího správního soudu chybou, s uvedenou námitkou je třeba se vypořádat. Konečně, Krajský soudu v Hradci Králové dne 31. 5. 2005 pod čj. Ca 50/2005 dospěl k názoru, že obrat není automaticky překročen na základě souhrnného zaúčtování příjmu jedním dokladem na konci roku.
Správce daně nebral ohled na svědecké