Co se týče „pozdního“ předložení pokladní knihy, konstatuje soud, že daňový subjekt má právo předkládat důkazy na podporu svých tvrzení v zásadě kdykoli během daňového řízení. Okamžik předložení důkazu pak v zásadě nemůže hrát z hlediska jeho vypovídací hodnoty roli. Na druhou stranu je logické, že v případě předložení určitého důkazu až v pozdější fázi řízení, jde-li o důkaz, který daňový subjekt zjevně měl k dispozici již dříve, může u správce daně vyvolat oprávněné pochybnosti o jeho věrohodnosti. Okamžik předložení takového důkazu tak může být podpůrným argumentem ve vztahu k otázce věrohodnosti důkazu, nikoli však argumentem zásadním, či jediným.
Pozdní předkládání důkazních prostředk