Vydáno: 26. 5. 2020
Neziskový sektor v podmínkách zdravotního pojištění Ing. Antonín Daněk Současná situace ve společnosti, zcela zásadním způsobem ovlivněná dopady pandemie koronaviru, se projevuje i v postavení pracovníků v oblasti neziskového sektoru. Například v situacích, kdy osoby jako zaměstnanci zároveň podnikají, v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání jsou zaměstnávány osoby evidované na Úřadě práce jako uchazeči o zaměstnání, pro zajištění aktuálních potřeb jsou sjednávány dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr apod. Podívejme se blíže na postupy zaměstnavatelů i zaměstnanců v některých situacích. Zaměstnanec zároveň podniká jako OSVČ Při tomto souběhu je důležité, kterou činnost považuje pojištěnec za hlavní zdroj svých příjmů, což si rozhoduje sám. Totiž, pokud pojištěnec nepatří mezi výjimky, kdy se u zaměstnance nebo OSVČ neřeší minimum (například u tzv. státních pojištěnců), pak musí být dodržen minimální vyměřovací základ v jedné z těchto dvou činností, a to v té činnosti, kterou si pojištěnec zvolil jako hlavní zdroj příjmů. Příslušné minimum je dodrženo tím způsobem, že buď je: v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti jsou placeny alespoň minimální zálohy. Pokud je hlavním zdrojem příjmů zaměstnání (trvající celý kalendářní měsíc), pak pojištěnec v rámci své podnikatelské činnosti jednak neplatí zálohy, jednak nemusí dodržet při ročním zúčtování minimum platné pro OSVČ. Odlišně se však postupuje tehdy, je-li v daném souběhu považována samostatná výdělečná činnost pojištěncem za hlavní zdroj jeho příjmů, a zaměstnání (třeba právě v neziskovém sektoru) je tím pádem zdrojem příjmů vedlejších. A právě v případech, kdy je podnikání hlavním (nebo jediným) zdrojem příjmů, došlo zákonem č. 134/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, k zásadní změně, výrazným způsobem zvýhodňující tyto OSVČ při placení záloh v roce 2020. Odpuštění záloh v roce 2020 Za měsíce březen–srpen 2020 jsou OSVČ v podstatě plošně odpuštěny zálohy až do minimální výše. Minimální záloha OSVČ činí v roce 2020 částku 2 352 Kč. OSVČ zálohy až do minimální výše za těchto šest kalendářních měsíců neplatí. Na straně jedné je pravdou, že OSVČ je povinna zaplatit za období březen 2020–srpen 2020 rozdíl mezi zálohou vyšší než minimální a minimální zálohou. Na straně druhé je však podnikatel zvýhodněn v tom směru, že tyto platby hradit v průběhu roku 2020 nemusí a jejich úhradu provede až formou doplatku pojistného nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém v roce 2021 podá, popř. bude mít povinnost podat, Přehled za rok 2020. Jestliže OSVČ provedla platbu zálohy na pojistné za měsíc březen 2020, považuje se tato záloha za zálohu za měsíc září 2020. Osobám, které podnikaly v průběhu roku 2019, je umožněno, aby přehled za tento rok podaly zdravotní pojišťovně (zdravotním pojišťovnám v případě změny zdravotní pojišťovny v průběhu loňského roku) nejpozději dne 3. 8. 2020. OSVČ bez záloh K této tematice si ještě připomeňme, kdy OSVČ ve zdravotním pojištění zálohy neplatí. OSVČ tedy není povinna platit zálohy v situaci, kdy: se v prvním kalendářním roce samostatné výdělečné činnosti jedná o osobu, za kterou je současně plátcem pojistného stát, je při souběhu se zaměstnáním podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů, OSVČ byla uznána po celý kalendářní měsíc neschopnou práce nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů – záloha se neplatí za takový měsíc. Nekolidující zaměstnání v podmínkách zdravotního pojištění Na první pohled se může zdát nepochopitelným, že uchazeč o zaměstnání může současně pracovat a mít příjem ze zaměstnání, nicméně právní úprava tuto varian­tu nevylučuje. Podle znění ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, je za stanovených podmínek u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání, za podmínky, že příjem nepřesáhne polovinu minimální mzdy (tzv. nekolidující zaměstnání). Pro případ (třeba přechodného) zajištění různých činností využívají zaměstnavatelé v rámci této možnosti i uchazeče o zaměstnání, registrované na Úřadě práce, typicky formou zkráceného pracovního úvazku na základě pracovní smlouvy nebo prostřednictvím dohody o pracovní činnosti. Základní podmínkou pro relevantní použití tohoto postupu je příjem zaměstnance maximálně 7 300 Kč. Lze očekávat, že ze strany zaměstnavatelů bude v současné složité ekonomické situaci tato forma činnosti zaměstnance častěji využívána. Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, vyplývají pro něho úkoly jak při plnění oznamovací povinnosti, tak z hlediska placení pojistného. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři „Hromadné oznámení zaměstnavatele“ zdravotní pojišťovně (kódem „P“) skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“. V této souvislosti dodávám, že výkonem činnosti na základě nekolidujícího pracovněprávního vztahu si nelze „přivydělat“ k podpoře v nezaměstnanosti, to znamená, že není možný souběh pobírání příjmu z takového ­vzta­hu a podpory v nezaměstnanosti. Po dobu trvání nekolidujícího zaměstnání tedy nenáleží uchazeči o za­městnání podpora v nezaměstnanosti. Doba, po kterou uchazeč o zaměstnání vykonává nekolidující zaměstnání a z tohoto důvodu mu není vyplácena podpora v nezaměstnanosti, se nezapočítává do podpůrčí doby, a její běh se de facto přerušuje. Po ukončení nekolidujícího zaměstnání tak může být uchazeči o zaměstnání nadále vyplácena podpora v nezaměstnanosti. Z uvedeného vyplývá, že nekolidující zaměstnání je vhodné zejména pro ty uchazeče o zaměstnání, kterým buď nevznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti, nebo jim již uplynula podpůrčí doba pro její poskytování. K řešené tematice doplňuji, že ve zdravotním pojištění nelze akceptovat souběh evidence uchazeče o zaměstnání s výkonem samostatné výdělečné činnosti. Podmínky platné u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr Sjednávání dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce je zaměstnavateli poměrně často využíváno. Silným motivem je pro zaměstnavatele flexibilita takového pracovněprávního vztahu, spočívající v možnosti operativně zapojit zaměstnance k výkonu práce podle potřeb zaměstnavatele. Dalšími výhodami jsou jejich snadné navázání a ukončení a relativně nižší nákladovost. Naproti tomu je však pravdou, že dohody negarantují zaměstnanci takovou míru pracovněprávní ochrany jako při výkonu pracovního poměru, kdy u dohod ze zákona přímo nevzniká například právo na cestovní náhrady, odstupné nebo dovolenou. Jak dohoda o pracovní činnosti (dále jen „DPČ“), tak dohoda o provedení práce („DPP“) musí být uzavřeny písemně, jinak jsou neplatné. V dohodě musí být specifikována doba, na kterou se uzavírá. Každá z dohod může být uzavřena jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou – tuto okolnost je nutno v dohodě uvést. Pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění rozhoduje u dohod výhradně výše příjmu, zúčtovaného za rozhodné období kalendářního měsíce. Z pohledu zdravotního pojištění platí, že pokud příjem na DPČ činí alespoň 3 000 Kč anebo u DPP přesahuje 10 000 Kč, pak: vzniká ve zdravotním pojištění zaměstnání, zaměstnavatel přihlašuje (a odhlašuje) zaměstnance u zdravotní pojišťovny dle § 8 odst. 2 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvsejících zákonů,ve znění pozdějších předpisů – viz dále se odvádí pojistné takto: ze zúčtovaného příjmu (nižšího než povinné minimum) u osob nebo situací vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., zákona o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tedy když zaměstnavatel nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, s provedením dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu zaměstnance u DPČ trvající po celý kalendářní měsíc při příjmu alespoň 3 000 Kč nebo u DPP s příjmem převyšujícím 10 000 Kč a u každé z dohod zároveň nižším než 14 600 Kč, s provedením dopočtu a doplatku pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., při trvající DPČ nebo DPP a při poklesu příjmu v některém měsíci pod 3 000 Kč, resp. na 10 000 Kč a méně musí být osoba jako zaměstnanec na daný kalendářní měsíc odhlášena, je-li dosaženo příjmu potřebného pro vznik zaměstnání, pak taková dohoda řeší v příslušném kalendářním měsíci pojistný vztah takto zaměstnané osoby, a to bez ohledu na délku jejího ­trvání, ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo z více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zaměstnavatel přihlašuje zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření DPČ nebo DPP začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla tato dohoda sjednána. Podívejme se blíže na některé varianty, které se v praxi vyskytují. Dohoda jako jediný zdroj příjmů pojištěnce Pokud je při zaměstnání na DPČ nebo DPP dosaženo částky potřebné pro vznik zaměstnání (viz výše), má pojištěnec touto dohodou vyřešené zdravotní pojištění, veškeré zákonné povinnosti plní zaměstnavatel. Zaměstnanec pouze oznamuje zaměstnavateli případnou změnu zdravotní pojišťovny a také počátek a konec povinnosti státu platit pojistné (například při přiznání nebo odejmutí některého z důchodů). Jestliže však příjem zaměstnance nedosáhne potřebné částky příjmu, tedy částky zakládající povinnost placení pojistného zaměstnavatelem, pak si osoba sama musí řešit svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny. K takové situaci může dojít buď při sjednávání takové dohody, nebo poklesem příjmu v průběhu jejího trvání. Nemá-li v takovém případě pojištěnec jiné zaměstnání (zakládající účast na zdravotním pojištění) nebo není OSVČ anebo nepatří mezi osoby, za které platí pojistné stát, bude si platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů ve výši 1 971 Kč za každý kalendářní měsíc evidence v této kategorii. Dohoda jako vedlejší zdroj příjmů u téhož zaměstnavatele Je-li pro zaměstnance zaměstnání na základě pracovní smlouvy „hlavním“ zdrojem příjmů a souběžné zaměstnání formou některé z dohod zdrojem příjmů „vedlejších“, pak platí v souvislosti se stanovením vyměřovacího základu zaměstnance následující: oba příjmy automaticky nesčítáme proto, že každý pracovněprávní vztah (tedy pracovní smlouva i dohoda) se z hlediska stanovení vyměřovacího základu a placení pojistného posuzuje samostatně, jestliže příjem ze souběžně běžící DPČ činí alespoň 3 000 Kč nebo u DPP převyšuje 10 000 Kč, pak se do vyměřovacího základu zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc započítají oba příjmy, pokud není u příslušné dohody dosaženo částky příjmu zakládající povinnost odvodu pojistného, je vyměřovacím základem příjem zúčtovaný na základě pracovní smlouvy, případně i přihlédnutím k povinnosti dodržet minimální vyměřovací základ. Dohoda jako další zdroj příjmů u jiného zaměstnavatele Pro tohoto dalšího zaměstnavatele je primárně důležitá výše příjmu na základě sjednané DPČ nebo DPP. Pokud je tento příjem alespoň na úrovni minimálního vyměřovacího základu (tj. minimální mzdy 14 600 Kč), pak tento zaměstnavatel odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Avšak pokud příjem na dohodu nedosahuje minimální mzdy, mohou nastat tyto nejčastější varianty: 1. V jiném zaměstnání je odváděno pojistné alespoň z minima 14 600 Kč. V takovém případě tento jiný zaměstnavatel vystaví potvrzení o tom, že za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu a zaměstnavatel odvádí na základě dohody pojistné z dosaženého příjmu, tedy nižšího než 14 600 Kč. 2. Může nastat situace, kdy:Příjem u žádného zaměstnavatele nedosahuje minimální mzdy, ale v úhrnu příjmů je v daném kalendářním měsíci minimální vyměřovací základ dodržen. V takovém případě si zaměstnavatelé (zpravidla každý měsíc) navzájem dokladují výši příjmu a každý odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Příjem u žádného zaměstnavatele nedosahuje minimální mzdy a ani úhrnem příjmů není minimální vyměřovací základ dodržen. V této situaci pověřuje zaměstnanec zvoleného zaměstnavatele provedením dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu. Podmínkou pro použití postupu v bodech 1) a 2) je příjem na DPČ alespoň 3 000 Kč a na DPP více než 10 000 Kč. Podotýkám, že minimální vyměřovací základ neplatí pro osoby jako zaměstnance vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Řádné rozvázání pracovního poměru Velmi obezřetný by měl být zaměstnavatel při každém rozvazování pracovního poměru se zaměstnancem, neboť nedůsledností si může způsobit zbytečné a nepříjemné komplikace, a to i ve zdravotním pojištění. Zaměstnanec totiž může napadnout postup zaměstnavatele podáním žaloby na neplatné rozvázání pracovního poměru. Rozhodne-li soud o neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, řeší zaměstnavatel ve zdravotním pojištění v návaznosti na neplatné rozvázání pracovního poměru následující: 1. Dodatečně přihlásí zaměstnance na celé období trvání neplatné výpovědi. 2. Odvede pojistné z přiznané náhrady mzdy. 3. Provede (mimo zákonných výjimek) doplatek pojistného do zákonného minima za ty kalendářní měsíce, na které byla osoba jako zaměstnanec se zpětnou platností přihlášena. Doplacení minimálního pojistného za jednotlivé kalendářní měsíce se netýká osob, které: a) nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát, dle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.), b) byly v uvedeném období zaměstnány v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění s příjmem alespoň na úrovni minimální mzdy, c) po uvedené období podnikaly a platily si alespoň minimální zálohy jako OSVČ, neboli v souběhu se zaměstnáním byla samostatná výdělečná činnost pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů (tato podmínka je splněna i tehdy, když jsou OSVČ v důsledku pandemie koronaviru zálohy na měsíce březen až srpen 2020 odpuštěny – viz výše). Ve všech situacích platí, že postup zaměstnavatele musí být doložen příslušným dokladem, který bude předložen i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. 4. Podá opravné Přehledy – od kalendářního měsíce, ve kterém byla osoba jako zaměstnanec dodatečně přihlášena. Protože zpětně dochází ke změně v počtu zaměstnanců a zpravidla i ve výši vyměřovacího základu a v částce pojistného, podává zaměstnavatel za každý kalendářní měsíc, ve kterém ke změně dochází, opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť zdravotní pojišťovna potřebuje pro svou činnost relevantní informace. Zdravotní pojišťovny musejí disponovat validními údaji již z toho důvodu, že pro každou z nich je důležité vědět úhrn pojistného, na které mají ze zákona nárok proto, aby mohly být prostřednictvím výdajové stránky systému řádně placeny hrazené služby vykázané smluvními poskytovateli zdravotních služeb. Penále a žádost o jeho prominutí Po doplacení příslušného minimálního pojistného za každý kalendářní měsíc, na který byla osoba jako zaměstnanec u zdravotní pojišťovny zpětně přihlášena, eviduje zdravotní pojišťovna penále vzniklé z důvodu opožděné (jednorázové) úhrady pojistného. O prominutí tohoto penále může zaměstnavatel v rámci tzv. institutu odstranění tvrdosti požádat, přičemž není nutno toto penále předem uhradit. V žádosti by měl zaměstnavatel vždy uvést argumenty, které v dané záležitosti hovoří v jeho prospěch, resp. popsat a okomentovat okolnosti, které vznik penále zapříčinily. Každá podaná žádost je zdravotní pojišťovnou (zpravidla k tomuto účelu ustanovenou komisí) individuálně posuzována a po zvážení všech skutečností je penále buď prominuto v plné výši, prominuto částečně anebo není promi­­nuto vůbec.
Zdroj: Unes - účetnictví neziskového sektoru, 5/2020.