Podnikatelé by se neměli nechat ukonejšit aktuální vstřícností finanční správy, která je pouze důsledkem snahy podpořit domácí ekonomiku dočasně uspanou situací vyvolanou koronavirovou pandemií. Dříve nebo později správci daně opět „vystrčí drápy“ a budou zase tvrdě vybírat daně, a to včetně jejich velmi obávaného nástroje – stanovení daně podle pomůcek. Stručně řečeno jde o to, že berňák neuzná údaje uvedené v daňovém přiznání a stanoví poplatníkovi daň třeba podle jeho úspěšnějšího konkurenta. A dvojnásob tristní je, že v těchto případech už obvykle nepomůže ani soud, který prověří pouze, zda opravdu nebylo možno daň stanovit tradičně a spravedlivěji dokazováním. Zatímco volbu konkrétních „pomůcek“ pak už totiž soudy obvykle nechávají na posouzení správci daně.
Stanovení daně podle pomůcek - prověřené soudem
Vydáno:
18 minut čtení
Stanovení daně podle pomůcek – prověřené soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Toto tvrzení nelze dokázat
Tohle je logická hříčka tzv. paradoxního tvrzení vedoucí k závěru, že nepravdivé tvrzení je pravdivé… Kdo již zažil daňovou kontrolu nebo postup k odstranění pochybností (dřívější vytýkací řízení), jistě dosvědčí, jak problematické bývá dokázat správci daně „pravdu“, tedy že se věci doopravdy staly přesně tak, jak tvrdíme.
Obecně lze říci, že „
v daních je pravdou jen to, co se podaří prokázat
“. Známe to i z mnoha trestních kauz, kdy nebylo až tak podstatné, „že to tak skutečně bylo“, ale síla a relevance důkazů. Proto stejně jako může být v trestním řízení odsouzen a uvězněn zcela nevinný člověk nebo naopak zproštěn obžaloby viník, tak může být čistě jen pro nedostatek či nevěrohodnost důkazů „po právu“ doměřena daň spolu s příslušnými sankcemi poctivci anebo zrušen dodatečný platební výměr podvodníkovi. Z dnešní soudničky by tak mělo ulpět v mysli stěžejní motto: „Pravda bez důkazů přestává být pravdou!
“. Lze proto doporučit – zejména u větších a potenciálně problémových položek – věnovat důkazům náležitou péči a raději jich mít třeba i zbytečně mnoho.Provádění dokazování je svěřeno správci daně,
který je tak ve výhodné pozici žalobce i soudce, což se snaží vyvažovat zásady a postupy správy daní stanovené zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád
, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“). Na rozdíl od trestního řízení se však neuplatní zásada vyhledávací, jelikož důkazní břemeno je primárně na straně daňového subjektu. Ten sice může navrhovat důkazní prostředky (např. svědky), žel správce daně není návrhy vázán a nemusí je umožnit, resp. provést, což by ale měl vždy odůvodnit. Základním principem daňového práva dle § 92 odst. 3 DŘ je, že: „
Daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v řádném daňovém tvrzení, dodatečném daňovém tvrzení a dalších podáních.“