1. Vyjevovací přísaha (
komparativní
historický exkurz)
Stejně jako např. předražek,
1) tak i prohlášení o majetku bylo lidu obývající české země známo již od dob Rakouska-Uherska. Dříve však bylo prohlášení o majetku nazýváno jako tzv. vyjevovací přísaha
(Offenbarungseid).
Vyjevovací přísaha se v určité podobě používá a osvědčuje i v jiných evropských státech. Právní úprava vyjevovací přísahy byla obsažena v § 47 až 49 zákona č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád),
2) který byl na českém území účinný až do roku 1950.
3) Přesný název uvedené paragrafy pojímající (právní) rubriky zněl „O přísežném udání (vyjevovací přísaze)“ – dlužník tedy pod přísahou „udával“ sám sebe. Prohlášení o majetku, chcete-li vyjevovací přísaha, existovalo v právním řádu českých zemí do roku 1950. Poté byl rakouský exekuční řád nahrazen (středním) občanským soudním řádem
4) a ten byl nahrazen roku 1964 dnešním
občanským soudním řádem, tj. zákonem č.
99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „
o. s. ř.“). Ke dni 1. 1. 2001, kdy nabyla účinnosti novela
o. s. ř. (zákon č.
30/2000 Sb.), byla do českého právního řádu po padesáti letech navrácena vyjevovací přísaha. Ačkoliv došlo ke změně názvu (vyjevovací přísaha – prohlášení o majetku), vyjevovací přísaha a prohlášení o majetku sledují tentýž účel, a sice zmapování majetkové základny exekuta (dlužníka) pro účely zdárného dokončení
exekuce
(úplné vymožení dluhu). Nelze tedy českému zákonodárci inspiraci rakouským exekučním řádem upřít, což potvrzuje i sama důvodová zpráva k předmětnému (novelizačnímu) zákonu. Graficky lze – pro přehlednost – dané časové posloupnosti znázornit na níže uvedené časové ose (vyznačené letopočty značí účinnost právního předpisu).
Srovnáme-li právní úpravu dřívější vyjevovací přísahy a nynějšího prohlášení o majetku upraveného v zákoně č.
280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „d. ř.“), můžeme dospět k několika níže uvedeným závěrům.
§ 47 rakouského exekučního řádu (odst. 1 až 5)
„Jestliže věci, na jejichž vydání nebo dodání
exekuce
se vede, nebyly nalezeny u dlužníka, má dlužník k návrhu pod přísahou udati, kde tyto věci jsou, nebo že jich nemá a že také neví, kde jsou.
Zůstane-li výkon
exekuce
pro peněžité pohledávky bez výsledku, poněvadž u dlužníka nebyly nalezeny věci, které mohly vzaty býti do
exekuce
nebo poněvadž shledány byly jenom takové věci, jejichž nedostatečnost pro jejich malou hodnotu nebo zástavní práva pro jiné věřitele již zřízená jasně na jevo vychází, nebo na které jiné osoby nárok činí má dlužník k návrhu předložiti seznam svého jmění, udati místo, kde jsou jednotlivé majetkové části, označiti při svých pohledávkách jejich důvod a průvodní prostředky a vykonati přísahu o tom, že jeho výpovědi jsou správné a úplné a že ze svého jmění vědomě nic nezamlčel.
Návrh může učiniti též finanční prokuratura a, pokud podle platných předpisů místo ní má zakročiti berní úřad, i tento, zůstali-li bezvýslednou správní
exekuce
k dobytí daní, přirážek a dávek, které jsou co do vymáhání na roveň postaveny daním. Návrh učiněn buď u okresního soudu, v jehož obvodu bylo se bez výsledku pokoušeno o exekuci.
Exekuční soud může do vyjevovací přísahy vzíti ještě jiné okolnosti, které podle daných poměrů jsou vhodné, aby vyhledány byly věci, které mají býti vydány nebo do
exekuce
vzaty.
Dříve nežli nařídí se výkon této přísahy, budiž dlužník slyšen. Přísaha smí býti vykonána teprve, až nabude právní moci usnesení, jímž se nařizuje, aby byla vykonána.“
§ 48 rakouského exekučního řádu (odst. 3)
„Jestliže dlužník nepřijde k roku k toku ustanovenému neb odepře výpověď a přísahu, exekuční soud má k návrhu naň vazbu uvaliti, aby přísežná výpověď byla vynucena. Vazba, které se podle §§ 360 až 366 vykoná, končí se, jakmile byla učiněna výpověď a vykonána přísaha, a její úhrnná doba nesmí převyšovati šest měsíců…“
Exekuční sou
