DAC 6 aneb automatická výměna informací o přeshraničních daňově optimalizačních schématech

Rada Evropské unie dne 25. května 2018 přijala novelu směrnice o správní spolupráci v oblasti daní²⁾ označovanou běžně jako tzv. směrnice DAC 6.³⁾ Smyslem této směrnice je na úrovni Evropské unie zavést automatickou výměnu informací o přeshraničních daňově optimalizačních schématech. Hlavním důvodem pro zavedení této automatické výměny informací je získání informací o slabinách daňových systémů, zejména pokud jde o možnosti vyvádění zisku do zahraničí a eroze základu daně, aby bylo možné na národní nebo nadnárodní úrovni odhalené problémy systémově řešit. Nevylučuje se však ani využití poskytnutých informací v individuálním daňovém řízení.

Automatická výměna informací podle zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů (dále jen „zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní“), může zahrnovat buď výměnu informací, které má správce daně k dispozici, nebo výměnu informací, které musí být správci daně nejprve oznámeny daňovými subjekty a až následně dochází k jejich výměně. Nově zaváděný okruh automatické výměny informací spadá do druhé kategorie, a proto právní úprava nejen vymezuje okruh informací, které se budou vyměňovat, ale také se podrobně věnuje tomu, jak tyto informace získat, tedy kdo je ve vztahu k oznamovací povinnosti povinnou osobou a jaké informace musí být správci daně oznámeny.

S ohledem na oblast působnosti směrnice DAC se tato nová právní úprava týká všech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění s výjimkou daně z přidané hodnoty, spotřebních daní regulovaných evropským právem, cla a správních a soudních poplatků.⁴⁾ I když majoritně půjde o schémata vztahující se k dani z příjmů, nelze předem vyloučit schémata, která se budou týkat jiných daní, například majetkových daní nebo nově zaváděné daně z digitálních služeb.⁵⁾

Myšlenka zavést oznamování daňově optimalizačních schémat nevznikla na úrovni Evropské unie. Již dříve bylo toto opatření analyzováno v rámci opatření č. 12⁶⁾ projektu OECD k omezení eroze základu daně a vyvádění zisků (tzv. projekt BEPS). Ani projekt BEPS však není prvním příspěvkem v této oblasti, protože oznamování daňově optimalizačních schémat bylo již dříve zavedeno ve Spojených státech Amerických, Kanadě, Jihoafrické republice, Spojeném království, Portugalsku, Irsku, Izraeli a Jižní Koreji.⁷⁾ Po finalizaci znění směrnice DAC 6 pokračovalo OECD v pracích na standardu výměny informací o daňově optimalizačních schématech a vydalo zprávu a modelovou legislativu ohledně neprůhledných offshorových struktur,⁸⁾ ke které by se mělo přihlédnout při aplikaci směrnice DAC 6.⁹⁾

V tomto článku používám pro předmět výměny pojem „daňově optimalizační schéma“, avšak směrnice DAC 6 i návrh transpoziční legislativy¹⁰⁾ pro něj používá pojem „uspořádání“. Mám však za to, že pojem uspořádání je sám o sobě nic neříkající a nevystihuje plně podstatu tohoto právního institutu.

Ani ve směrnici DAC 6, ani ve vládním návrhu zákona není obsaženo vymezení tohoto pojmu, což považuji za zásadní problém celé zaváděné právní úpravy, protože něco, co není přesně vymezeno, má být oznamováno pod hrozbou až drakonických sankcí.¹¹⁾ Bohužel však z neformálních konzultací při přípravě transpoziční legislativy vyplynulo, že absence jeho vymezení ve směrnici je záměrná, protože jde ze strany evropského zákonodárce o snahu uchopit obcházení daňových zákonů a vymezení uspořádání by tuto snahu sabotovalo, protože by se nutně mohlo stát v některých hraničních případech zužující, případně by mohlo vést k tomu, že by se obcházení zaměřilo právě na toto vymezení. To však bohužel znamená, že skutečný obsah tohoto pojmu vymezí až praxe, resp.