Otázky a odpovědi: Antivirus C a účtování prominutého pojistného

Vydáno: 9 minut čtení

Jakým způsobem zaúčtovat prominuté pojistné, v návaznosti na Antivirus C? Nabízí se MD 336/D 648, nebo záporně MD 524/D 336. Jaké je správné řešení? Jestliže se o vzniklém závazku vůči správě sociálního zabezpečení vůbec neúčtuje, avšak naše společnost zpracovává mzdy v účetním softwaru, který tento postup neumožňuje, jak postupovat? Výrobce softwaru o úpravě modulu mezd kvůli zákonu č. 300/2020 Sb. neuvažuje a žádný postup nám nedoporučil. Zpracování mezd mimo účetní SW nebo změna účetního systému pouze kvůli třem měsícům nepřichází v úvahu. Jaký postup byste nám v tomto případě doporučili? Jako nejvhodnější se nám jeví vystavení vnitřního účetního dokladu se záporným zápisem MD 524/D 336 a odůvodněním stejným jako výše.

Otázky a odpovědi: Antivirus C a účtování prominutého pojistného
Ing.
Martin
Děrgel
Dotazovaná podpora, respektive úleva zaměstnavatelů od části veřejnoprávního pojistného na sociální pojištění v době tzv. korona-krize označovaná jako Antivirus C je hlavní náplní zákona č. 300/2020 Sb., který nabyl účinnosti 30. 6. 2020, po schvalování ve zrychleném režimu tzv. legislativní nouze a jeho dlouhý název zní: Zákon o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon 300“).
Z tohoto stručného Zákona 300 jsou pro tazatele prakticky nejdůležitější dvě ustanovení (zkráceno):
-
§ 1 odst. 1:
„Tento zákon upravuje (...) prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „pojistné“), které jsou podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení (...) povinni platit zaměstnavatelé jako poplatníci pojistného za červen, červenec a srpen 2020. Prominutím pojistného se rozumí snížení vyměřovacího základu zaměstnavatele podle § 3.“
-
§ 3 odst. 1:
„Do vyměřovacího základu zaměstnavatele za kalendářní měsíc uvedený v § 1 odst. 1 větě první se nezahrnují vyměřovací základy zaměstnanců v pracovním poměru, jejichž pracovní poměr trvá v posledním dni kalendářního měsíce. Pokud vyměřovací základ zaměstnance uvedeného ve větě první převyšuje 1,5násobek průměrné mzdy, nezahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnavatele podle věty první jen ta část vyměřovacího základu zaměstnance, která nepřevyšuje 1,5násobek průměrné mzdy; (...).“
Je tedy zřejmé, že ono prominutí části sociálního pojistného hrazeného zaměstnavatelem má charakter snížení vyměřovacího základu, z kterého se toto pojistné vypočítává. Což lze připodobnit odčitatelné položce, o kterou se snižuje základ daně z příjmů (např. z titulu poskytnutých darů nebo odpočtu daňové ztráty). A účtoval by tazatel o takovémto odpočtu od základu daně? Nikoliv. Obdobně není důvod účtovat o snížení pojistného vyměřovacího základu, kde navíc technicky ani nejde o žádný „odpočet“, ale o dočasně odlišný způsob výpočtu vyměřovacího základu zaměstnavatele, do kterého se nezahrnou vyměřovací základy zaměstnanců v pracovním poměru (do limitu 1,5násobku průměrné mzdy).
Možná je vhodné uvědomit si, že Zákon 300 pro ony tři letní měsíce stanovuje výjimku, resp. úpravu výpočtu vyměřovacího základu sociálního pojistného hrazeného zaměstnavatelem, oproti základnímu pravidlu, které se nijak nezměnilo a stále jej najdeme v § 5a v návaznosti na § 5 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (zestručněno):
-
„Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na důchodové pojištění je úhrn příjmů, s výjimkou (...), které jsou (...) předmětem daně z příjmů fyzických osob (...) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. (...)“
-
„Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců uvedených v § 3 odst. 3.“
Teprve v dalším kroku se příslušnou sazbou určenou pro každý z těchto dvou typů vyměřovacích základů podle § 7 dtto (6,5 %, resp. 24,8 %) vypočte sociální pojistné každého poplatníka. Pro zjednodušení administrace je v souladu s § 8 odst. 1 dtto povinen odvádět obojí pojistné jen zaměstnavatel, přičemž si pojistné odvedené za jiného poplatníka – za svého/své zaměstnance zaměstnavatel srazí z jeho příjmů, které mu zúčtoval.
Z pojistně-právního hlediska tudíž zaměstnavateli – který využije možnosti „prominutí“ své části sociálního pojistného podle Zákona 300 – nevznikne buď žádný, nebo jen velmi nízký (oproti variantě nevyužití této možnosti) dluh z titulu svého pojistného. A teprve zde se dostává na scénu účetnictví, které slovy účetního zákona má podávat věrný a poctivý obraz o hospodaření dané účetní jednotky. Přičemž právní i ekonomická skutečnost je taková, že zaměstnavatel (účetní jednotka) má pojistnou povinnost nulovou či jen velmi malou, a pouze tato představuje její reálný dluh, který je předmětem účtování. Není důvod, aby zaměstnavatel účtoval o fiktivní části sociálního pojistného, které by platil, pokud by nevyužil možnosti „prominutí“ svého pojistného ve smyslu Zákona 300. Něco jiného je však povinná administrativa pro účely příslušné okresní správy sociálního pojištění, která z důvodu případné kontroly vyžaduje zaznamenání také hypotetické „plné“ výše vyměřovacího základu zaměstnavatele, přičemž tento údaj je nutno rovněž uvést do měsíčního hlášení, jak velí § 4 Zákona 300.
Pro úplnost dodejme stručně věcné podmínky nároku na prominutí pojistného z programu Antivirus C, plné znění si lze lehce načíst v Zákoně 300 – posuzují se v každém měsíci zvlášť. Upřesnění a metodiku zájemce najde zejména na internetových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí: https://www.mpsv.cz/antivirus
Promíjí se pojistné za červen, červenec a srpen 2020, které platí zaměstnavatel (cca 24,8 % z úhrnu mezd).
Snížit pojistné může zaměstnavatel, který nezaměstnává v posledním dnu měsíce více než 50 zaměstnanců v pracovním poměru účastných nemocenského pojištění. Zahrnují se i zaměstnanci v pracovním poměru, kteří nepracují, například z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, pracovního volna bez náhrady mzdy (neplacené dovolené) a jiných překážek v práci, a i zaměstnanci, jimž byla dána výpověď.
Počet zaměstnanců v pracovním poměru zjištěný ke konci každého z těchto tří měsíců se porovnává se stavem takových zaměstnanců k 31. 3. 2020, a to, zda se nesnížil o více než 10 %.
Úhrn vyměřovacích základů zaměstnanců v pracovním poměru za jednotlivý posuzovaný měsíc se v porovnání s úhrnem vyměřovacích základů takových zaměstnanců v březnu 2020 nesnížil o více než 10 %.
Zaměstnavatel standardně odvedl sociální pojistné, které platí jeho zaměstnanci ve výši 6,5 % ze svých vyměřovacích základů, za každý z těchto tří měsíců ve lhůtě splatnosti (do 20. dne následujícího měsíce).
V kalendářním měsíci, za který zaměstnavatel uplatňuje prominutí pojistného, nečerpal prostředky na částečnou úhradu mzdových nákladů z „programu Antivirus A nebo B“ (pozn.: náhrady mezd zaměstnanců nepracujících z důvodů koronavirové pandemie), jehož platnost byla prodloužena do konce srpna.
Co se týká problému s účetním SW: Zcela obecně předesílám, že nedoporučuji tazateli argumentovat před správcem daně tím, že účetní nebo jiný počítačový program (SW) neumožňuje jiné řešení, protože odpovědí může být uložení (hodně nemilé až otravné) záznamní povinnosti ve smyslu § 97 daňového řádu. To ale zřejmě nebude dotazovaný případ, kdy firma díky návaznému stornování opraví původní účetní zápis, takže
de facto
ve dvou krocích dosáhne téhož, jako by rovnou účtovala o snížené sociálně pojistné povinnosti zaměstnavatele (případně jako by o něm vůbec neúčtovala, bude-li „prominutí“ ve výši 100 %). Snad pouze když dotazovaná účetní jednotka podléhá povinnému auditu, může případně
auditor
pozvednout obočí, ale rozhodně jen kvůli tomu asi nesníží hodnocení.
Upřímně řečeno, ještě jsem nezažil kontrolu berňáku pouze za účelem ověření formální správnosti účtování, přičemž je nasnadě, že v dotazovaném případě má obojí způsob účtování zcela shodný daňový dopad. Takže prakticky řečeno bude správcům daně (neoficiálně) úplně jedno, jak poplatník účetně postupoval. Navíc dnešní účetní pravidla jsou podstatně volnější, než dřívější „postupy účtování“, a firmám umožňují případné odchylky od pravidel stanovených prováděcí účetní vyhláškou natožpak doporučených Českými účetními standardy. Stěžejní je dnes důraz na to, aby účetnictví podávalo věrný a poctivý obraz hospodářské skutečnosti. A když se nad předmětnou problematikou zamyslíme, tak má věcný smysl zaznamenat do účetnictví standardní plnou výši sociálního pojistného hrazeného zaměstnavatelem vypočtenou standardně z vyměřovacího základu zaměstnavatele podle § 5a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení (tj. z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců). Existuje totiž potenciální riziko, že se posléze ukáže, že zaměstnavatel nesplnil všechny stanovené podmínky a tím pádem se v tom původním (obvyklém) rozsahu plně obnoví jeho pojistná povinnost. Rovněž lze argumentovat tím, že dočasně „prominuté“
alias
snížené pojistné zaměstnavatele naruší srovnatelnost relevantních ekonomických údajů mezi jednotlivými roky, jako např. vývoj objemu hrubých nákladů na zaměstnance a podobně. Takže lze uznat, že zdánlivě nadbytečné vykázání tohoto potenciálního dluhu z účetnictví – které je hned na to stornováno – představuje určitou hospodářsky významnou informaci.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.