Vydáno: 30. 7. 2020
Cestovní náhrady u společníků společností s ručením omezeným a členů kolektivních statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob JUDr. Marie Salačová V poslední době se velmi často objevují pochybnosti vztahující se k otázce, jaké náhrady cestovních výdajů náleží osobám v mimopracovních vztazích, konkrétně společníkům a jednatelům společností s ručením omezeným a členům kolektivních statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob. Tato otázka je částečně zkomplikována tím, že úprava poskytování cestovních náhrad byla zařazena do základního pracovněprávního předpisu, tj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Platná právní úprava poskytování náhrad cestovních výdajů se totiž poprvé v historii dostala od 1. 1. 2007 do shora citovaného zákoníku práce. Tato skutečnost tak prakticky znamená, že tuto právní úpravu lze automaticky uplatňovat, samozřejmě při splnění stanovených podmínek, pouze v pracovněprávních vztazích. A které vztahy se pro účely citovaného zákona považují za pracovněprávní stanoví jeho ustanovení § 3 druhé věty kde přesné znění uvádí, že základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, tj. dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti. S tím však souvisí další komplikace, totiž kdyby byl obecně přijat pouze zmíněný personální rozsah, nebyla by pokryta celá reálná situace, která nastoupila po roce 1989 v důsledku změn politických a následně ekonomických v České republice. Jedná se konkrétně o to, že se i v České republice začaly tvořit, a tento proces stále pokračuje, další skupiny osob, které však fungují v ekonomickém procesu v mimopracovních vztazích. Avšak tyto osoby potřebují vykonávat a také vykonávají pracovní cesty. V tomto článku bude pozornost zaměřena na společníky a jednatele společností s ručením omezeným a členy statutárních (tedy kolektivních) orgánů a dalších orgánů právnických osob. Na tomto místě v úvodu je třeba uvést, že rozhodnutí o poskytování náhrad cestovních výdajů zmíněným osobám vychází vždy, vzhledem k platné právní úpravě, z jejich právního a daňového postavení. Poskytování náhrad cestovních výdajů předmětným osobám podle platné právní úpravy zákoníku práce se uplatňuje prostřednictvím zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně prostřednictvím jeho ustanovení § 6 odst.1 a odst. 2 nebo od 1. 1. 2012 v pracovněprávním vztahu.