Závěr žalovaného, že cena za odvysílání spotů na LCD velkoplošných obrazovkách byla nepřiměřená, pak není dostatečně důkazně podložen. Žalovaný si za tímto účelem opatřil pouze smlouvy mezi provozovateli příslušných zařízení a společností X, tj. vypočetl navýšení ceny, avšak neprovedl poměření ceny sjednané ve smlouvách se stěžovatelkou s cenami, které za odvysílání spotů v obdobné lokalitě a v obdobném rozsahu zaplatily jiné (koncové) subjekty, nikoliv zprostředkovatelské reklamní agentury.
Cena obvyklá
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 7 Afs 420/2018, www.nssoud.cz
Zjišťování ceny obvyklé je věcí, která se občas musí dělat i u podvodů na DPH. V tomto ohledu Nejvyšší správní soud odmítl zkratkovitou úvahu, že cenou obvyklou je cena mezi poskytovatelem média (zde majitel LCD obrazovek) a jejich velkoodběratelem. Tato cena je zpravidla zvýhodněná právě s ohledem na objem, který velkoodběratel odebírá. Koncovým zákazníkům ale velkoodběratel službu prodává za mnohem vyšší cenu, ve které je zohledněna jeho marže.
Proto chce-li správce daně v takovýchto případech zjišťovat obvyklou cenu koncového zákazníka, pak se za tímto účelem musí zaměřit na ceny koncových zákazníků. Ceny velkoodběratelů jsou v tomto neupotřebitelné.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.