Obnova řízení je jednou z možných cest, jak zvrátit výsledek již uzavřeného daňového řízení. Pro její aplikaci však platí velmi přísné podmínky, které není vždy lehké naplnit. Zajímavým rozsudkům z této oblasti je věnován dnešní výběr z judikatury. V našem časopise jsme se rozhodnutími soudů z oblasti obnovy řízení zabývali již v čísle 2/2014. V úvodu tedy krátce shrneme rozsudky z uvedeného příspěvku.
Obnova řízení – výběr z judikatury správních soudů
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce, BD Consult, s. r. o.
Shrnutí dřívější judikatury
V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2012 čj. 1 Afs 43/2012-42 byla popsána situace, kdy
daňovému subjektu chyběly doklady,
které prokazovaly jeho tvrzení uvedené v daňovém přiznání. Proto mu byla doměřena daň a neuspěl ani v odvolání. Dodatečně pak zjistil, že předmětné dokumenty byly založeny omylem u jiného daňového subjektu
, požádal proto o obnovu řízení. Ta mu však povolena nebyla, neboť nešlo o nové doklady, které by bez jeho zavinění nebylo možno v původním řízení použít. Jinými slovy, skutečnost, že doklady byly, byť neúmyslně, chybně uloženy a našly se až dodatečně, není možno chápat jako novou skutečnost, a proto obnova řízení povolena nebyla.
Nejvyšší správní soud dne 8. 11. 2012 pod čj. 7 Afs 63/2012-34 řešil kauzu, kdy v žádosti o povolení obnovy řízení daňový subjekt tvrdil, že se stal obětí podvodů jeho účetní, která falšovala podpisy i doklady
, což měl doloženo znaleckým posudkem. O obnovu řízení žádal dokonce dvakrát – nejprve bez znaleckého posudku, posléze znovu po vypracování posudku. Jeho žádosti vyhověno nebylo, protože:–
byla podána opožděně, protože již v okamžiku trestního oznámení na svou účetní musel vědět, že doklady a podpisy jsou zfalšované a svoje námitky mohl uplatnit již v průběhu daňové kontroly,
–
později získaný posudek soudního znalce o falšování dokumentů nebyl novým důkazem, který opravňoval k vyhovění druhé žádosti o obnovu řízení. Jinými slovy, skutečnost, že účetní doklady falšuje, musela být daňovému subjektu známa již dříve a mohl tedy své stanovisko uvést již v průběhu kontroly. Obnova řízení nebyla povolena. Ústavní stížnost čj. II.ÚS 595/13 ze dne 30. 7. 2013 byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004 čj. 7 A 88/2001, zveřejněného ve Sbírce rozhodnutí NSS 1/2005 pod č. 446/2005 jsme se dozvěděli právní větu:
„Znalecký posudek, který byl vypracován po právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu potvrzujícího platnost dodatečného platebního výměru a který posoudil identifikaci zboží podle účetního dokladu existujícího v době daňového řízení jako nedostatečnou, není novým důkazem, jímž by byla prokazována nová skutečnost, která nemohla být bez zavinění daňového subjektu uplatněna již dříve v řízení [§ 54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků]. Znaleckým posudkem, jehož úkolem bylo odborně posoudit již existující soupis zboží z hlediska jeho řádné identifikace, nelze prokazovat, zda takové zboží existovalo či nikoliv.“
Judikát
NSS ze dne 13. 11. 2003 čj. 7 A 124/2001, zveřejněný ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2004 pod č. 247/2004) přinesl další právní větu: „Pokud v průběhu daňové kontroly daňový subjekt nesplnil svou povinnost podle § 31 odst. 9 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a neprokázal tak výši prodejních cen, neboť žádnou evidenci cen nevedl, není nalezení neúplné evidence cen v pozůstalosti bývalé zaměstnankyně novou skutečností nebo důkazem, který nemohl být bez zavinění daňového subjektu již dříve v řízení uplatněn a mohl mít podstatný vliv na výrok rozhodnutí [§ 54 odst. 1 písm. a) téhož zákona]“.
Změnu judikatury ve vztahu k možnosti obnovy celního řízení
řešil NSS dne 14. 11. 2013 pod čj. 7 Afs 90/2013-42. V praxi může nastat situace, že některé problémy jsou v daňovém řízení finančními orgány vyřešeny určitým způsobem a následně dojde v typově obdobném případě u jiného subjektu ke zcela odlišnému hodnocení dané problematiky soudem. Je tak logickou otázkou, zda výše popsaná situace může být důvodem pro obnovu řízení. Soudy však takovémuto postupu nakloněny nejsou.
Obdobně, ve vztahu ke správnímu řádu byl žalobce neúspěšný dne 13. 5. 2010 pod čj. 6 As 39/2009-74 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí NSS 12/2010 pod č. 2144/2010). Novější
judikatura
1. Posuzování obsahu písemnosti podle jejího názvu a profesionalita zástupce daňového subjektu – obnova řízení x odvolání
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2020 10 Afs 414/2019-39)
Komentář k rozsudku č. 1
Žalobkyně podala žádost o obnovu řízení ve věci vrácení DPH, která byla zamítnuta. Městský soud při projednávání žaloby však vycházel ze skutečnosti, že finanční orgány nemají podání daňových subjektů posuzovat podle toho, jak jsou nazvána, ale podle jejich skutečného obsahu a dospěl k názoru, že ve skutečnosti šlo o odvolání daňového subjektu. Nejvyšší správní soud však byl opačného názoru a žalobci též přitížilo, že jeho původní zástupce v daňovém řízení sice nebyl ani advokát, ani daňový poradce, ale osoba, která se v daném prostředí profesionálně pohybovala řadu let, včetně partnerství v renomované nadnárodní společnosti.
Shrnutí judikátu č. 1
Jedinou otázkou, kterou musí NSS vyřešit, je to, zda podání ze dne 23. 12. 2014 bylo vskutku jednoznačným podáním, respektive zda se k odpovídající odvolací námitce žalovaný nevyjádřil. Městský soud vyšel z toho, že žalobkyně nadepsala podání ze dne 23. 12. 2014 jako „ŽÁDOST O OBNOVU ŘÍZENÍ, ZÁKON Č. 280/2009 § 117“. Bylo tedy namístě „primárně předpokládat, že žalobkyně měla v úmyslu podat právě návrh na obno