Pokračující správní delikt

Vydáno: 2 minuty čtení

Nejvyšší správní soud považuje za klíčové, že stěžovatel zjevně z neznalosti svých zákonných povinností od dubna 2015 do února 2017 podával daňová přiznání v písemné podobě periodicky každý měsíc, respektive s nepatrnou přetržkou v prosinci 2015 a lednu 2016. Podle Nejvyššího správního soudu se tak v projednávaném případě jednalo o pokračující správní delikt s tím, že je namístě pohlížet na jednání stěžovatele jako na dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňující skutkovou podstatu stejného správního deliktu a spojené stejným způsobem provedení ve zjevné věcné a časové souvislosti (§ 7 přestupkového zákona). Nejvyšší správní soud má proto za to, že se stěžovatel dopustil pokračujícího správního deliktu, a proto mu celní orgány nebyly oprávněny uložit pokutu ve výši 42.000 Kč (tj. 21x 2.000 Kč za každé jednotlivé vadně učiněné podání). Je současně nerozhodné, jaké okolnosti stěžovatele vedly k časové přetržce v uskutečňování podání v listinné podobě (prosinec 2015 a leden 2016), neboť takto krátká přestávka v protiprávním jednání nikterak nenarušila časovou souvislost těchto dílčích útoků.

Pokračující správní delikt
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2020, sp. zn. 4 Afs 330/2019, www.nssoud.cz
Také správa daní obsahuje instituty, které jsou ve své podstatě správní trestáním. Například se jedná o penále či různé pokuty. A je to právě charakter správního trestání, který předurčuje (pro správce daně nezvyklá) pravidla. Jedním z těchto pravidel je i povinnost zohlednit pokračování ve správním deliktu, za což je třeba považovat postup, kdy se delikvent opakovaně dopouští protiprávního jednání. V takovém případě nelze jeho jednání posuzovat jako mnoho správních deliktů, avšak toliko jako správní delikt jediný/jednotný, sestávající z více dílčích útoků. To mj. znamená, že rovněž pokutu nelze uložit tolikrát, kolik jednotlivých dílčích útoků delikvent uskutečnil.
Následky výše uvedeného jsou ve správě daní zásadní. Daňové zákony velmi často za jednotlivá pochybení stanovují paušální pokuty, což v kontextu uvedeného v podstatě znemožňuje náležitou diferenciaci postihu pokračujícího jednání delikventa. Na místo udělení jedné pokuty v horní sazbě tak bude muset správce daně udělovat všem pokutu stejné výše. To ať už delikvent pochybil jen jednou, či zda se delikvent dopustil mnoha jednotlivých útoků. K diferenciaci bude možno přistoupit nanejvýš v rámci promíjení.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.