V § 170 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,DŘ “ anebo ,,zákon“) je upraven institut zástavního práva správce daně. Vychází se obecně z toho, že k zajištění neuhrazené daně je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu anebo k majetku vlastníka, který je odlišný od daňového subjektu. Nutno dodat, že oproti obecné úpravě zástavního práva v občanském zákoníku, obsahuje DŘ speciální úpravu tohoto institutu v již zmíněném ustanovení § 170.Dle tohoto ustanovení zákona je správce daně oprávněn zřídit zástavní právo k majetku daňového subjektu.
Zástavní právo správce daně nejen ve světle judikatury
Mgr.
Petr
Taranda
K podmínkám vzniku zástavního práva správce daně
V souladu s § 170 odst. 1 DŘ platí, že
podmínkou pro vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva je skutečnost, že splatná daň nebyla uhrazena (...) současně však správce daně musí vážit, zda zřízení zástavního práva je aktem nezbytným a postupovat v souladu se zásadou přiměřenosti. Podle § 5 odst. 3 DŘ je totiž správce daně povinen šetřit práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob a používat při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují, a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní,
jak dovodil ve svém rozsudku sp. zn. 30 Af 98/2018 Krajský soud v Brně nebo Krajský soud v Praze ve svém rozsudku sp. zn. 48 Af 40/2017.Na rozdíl od občanského zákoníku vzniká zástavní právo dle tohoto zákona k zajištění daňové pohledávky doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva, jak ostatně plyne i z § 170 odst. 4 zákona. Účinnost je v takovém případě od okamžiku doručení tohoto rozhodnutí, nikoliv až právní mocí vkladu u Katastrálního úřadu (jak je tomu v případě úpravy obecné, resp. dle občanského zákoníku ve vztahu k nemovitým věcem). V souvislosti s účinky rozhodnutí o zřízení zástavního práva správce daně třeba připomenout, že tu oproti obecné právní úpravě existuje další odchylka, která jde proti zásadě publicity a priority v rámci řízení o vkladu do katastru nemovitostí a nutí ostatní účastníky tohoto řízení, popř. i další osoby, které by mohly být tímto řízením dotčeny na svých právech, k maximální obezřetnosti. V souladu s § 170 odst. 4 DŘ vzniká zástavní právo správce daně
doručením rozhodnutí o zřízení zástavního práva katastrálnímu úřadu a jak již zmíněno výše, je okamžik vzniku zástavního práva správce daně odlišný od okamžiku vzniku zástavního práva u nemovité věci, kde podle obecné úpravy vzniká toto zástavní právo zápisem do katastru nemovitostí. Při vkladu zástavního práva správce daně do katastru nemovitostí má toto pouze
V případě movitých věcí vzniká toto zástavní právo doručením rozhodnutí o jeho zřízení daňovému subjektu nebo osobě, která poskytla věc náležející do její vlastnictví jako zástavu k zajištění daňového nedoplatku daňového subjektu. I v tomto případě zde existuje odchylka oproti obecné právní úpravě v občanském zákoníku. Je tomu tak zřejmě z důvodu, že erár chce deklaratorní
charakter. Na tom nic nemění ani skutečnost, že zástavní právo se zapisuje vkladovým řízením, tj. provedením vkladu. Pro vznik tohoto zástavního práva dle DŘ není proto nutný zápis zástavního práva do katastru nemovitostí formou vkladu.eliminovat
případy, kdy by daňový subjekt se špatnou platební morálkou mohl v rozporu s cílem správy daní zašantročit svůj majetek ještě před tím, než jej bude moci správce daně zpeněžit v průběhu daňové exekuce
.