Články

Konsolidační balíček přinesl celou řadu změn včetně rozsáhlé novely zákona o daních z příjmů s výrazným dopadem do oblasti zaměstnaneckých benefitů. Kromě hojně diskutovaných tzv. volnočasových benefitů, které jsou od 1. ledna 2024 osvobozené od daně z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění pouze do ročního limitu ve výši poloviny průměrné mzdy (pro rok 2024 v úhrnu do výše 21 983,50 Kč), došlo k významné změně i v oblasti stravování zaměstnanců. Nově platí limitace pro osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti pro všechny formy příspěvku na stravování poskytovaného zaměstnancům. Maximální výše příspěvku na stravování, která může být od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena (pro rok 2024 se jedná o částku 116,20 Kč), je podmíněna odpracováním minimálně 3 hodin za směnu, popřípadě 3 hodiny za kalendářní den pro zaměstnance, kteří nemají stanovenou směnu. Zákonodárce si však zřejmě neuvědomil při tvorbě novelizovaného znění zákona, že právě tato podmínka bude v praxi obtížně splnitelná u bývalých zaměstnanců, kteří mají i po odchodu do starobního důchodu umožněno nadále využívat zvýhodněné závodní stravování svého předchozího zaměstnavatele.V rámci tohoto příspěvku se proto zaměříme na daňové dopady závodního stravování poskytovaného bývalým zaměstnancům (důchodcům) dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném od 1. ledna 2024 (dále jen „zákon o daních z příjmů“), včetně souvisejících povinností, nastíníme si možnosti, jak zmírnit negativní finanční dopady stávající právní úpravy, a představíme si navrhovanou novelu, která by měla stravování bývalých zaměstnanců (důchodců) vyřešit.

Jako každý měsíc, vám nyní opět přinášíme přehled novinek a zajímavostí, které se ve světě daní a účetnictví narodily. Aktuálně za období těsně před Velikonocemi. V prvním příspěvku stručně probereme technickou novelu konsolidačního balíčku, která je aktuálně projednávána v Poslanecké sněmovně. Jak vidno, za tři měsíce fungování změn se projevily určité nedostatky, jež je potřeba napravit. V uplynulé době nelenila ani Národní účetní rada, která přišla s novou interpretací týkající se problematiky cenin. Užitečný počin vyšel z dílny Finanční správy, která zveřejnila dva dokumenty obsahující ucelený pohled na změny v zákoně o daních z příjmů tak, jak vyplývají z konsolidačního balíčku a novely zákonů v souvislosti s rozvojem finančního trhu.

Pojem „funkční měna“ byl zaveden do zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví (dále jen „ZÚ “), od 1. 1. 2024. Je možné konstatovat, že se v českém účetnictví jedná o velkou změnu z pohledu jeho vedení. Funkční měna se tak stává nástrojem, který specifickým účetním jednotkám pomůže snížit negativní dopady kurzových rozdílů na výsledek hospodaření. Funkční měnu však nemohou používat všechny účetní jednotky. Ve funkční měně mohou účtovat pouze firmy, které z hodnotového hlediska uskutečňují hospodářské operace převážně v jiné měně než v českých korunách. Současně musí platit i skutečnost, že se jedná o hospodářské operace realizované ve třech taxativně vyjmenovaných měnách, tedy eurech, amerických dolarech či britských librách.

V minulých článcích jsme se zaměřili na řešení leasingu z pohledu zákona o dani z příjmů a na charakteristiku leasingu dle jeho základního dělení na leasing finanční a operativní. Nyní nás čeká poslední část seriálu o leasingu, ve kterém se budeme věnovat problematice leasingu z hlediska zákona o dani z přidané hodnoty .

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených na Koordinačním výboru (dále jen „KooV“). Jde o léty osvědčená a uznávaná odborná projednání problémů předestřených daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy, hlavně Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska mají dvě hlavní přednosti: a) potvrzené závěry lze považovat za bezpečné řešení, které zřejmě finanční úřady nezpochybní, b) odborné názory nepadají z nebe, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování poradců i správců daně. Koordinační výbor se koná obvykle co dva měsíce a příspěvky jsou zveřejňovány na https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp/zapisy-z-jednani .

V článku se budeme věnovat zejména vymezení čistého obratu v širších účetních, daňových a dalších souvislostech. Konsolidační balíček neušetřil změn ani oblast českého účetnictví. Očekávaná novela od 1. 1. 2024 a následně i nový zákon o účetnictví plánovaný od 1. 1. 2025 přinášejí mnohé významné změny, kdy předmětem našeho zájmu se stane zejména vymezení čistého obratu a navazující kategorizace účetních jednotek. Pojďme se tedy blíže podívat na tuto velmi zajímavou oblast a otázky s tímto související právě v níže uvedeném příspěvku!

Vládní konsolidační balíček přinesl vydavatelům a prodejcům knih dárek v podobě osvobození od daně z přidané hodnoty u dodání knih při zachování nároku na odpočet. Za stejných podmínek je možné od ledna prodávat i audioknihy. Dopady této novinky do konkrétních ustanovení zákona jsou stěžejní částí tohoto článku.

„Všechno zlé je k něčemu dobré.“ Co mají společného čtyři nedávné globální potíže, které postihly také českou ekonomiku: 1. dluhová a posléze hospodářská krize, 2. covid, resp. vládní opatření, 3. válka na Ukrajině, 4. unijní Zelená dohoda alias Green Deal? Přinesly podnikatelům výhodnou možnost velmi zkrácených daňových odpisů některých nových movitých věcí, místo obvyklých 3 nebo 5 let za pouhý 1 či 2 roky! Jaký byl důvod? Podpora nákupu nových investic měla pomoci jejich výrobcům a dovozcům a dřívější odepsání kupních cen mělo skrze vyšší uznatelné výdaje firem, které je využívají, snížit daně z příjmů. Zdá se, že obojí vyšlo a pomohlo oživit naše hospodářství v prvních třech dějstvích mimořádných odpisů. Od roku 2024 přišla (zatím?) poslední, čtvrtá „zelená“ éra omezující tuto daňovou výhodu diskutabilně na bezemisní vozidla.

V posledních letech se tuzemské správní soudy opakovaně vyjadřovaly k otázce, zda činnost statutárního orgánu obchodní společnosti je sama o sobě výkonem samostatné ekonomické činnosti. Jednodušeji řečeno šlo o to, zda například jednatel společnosti s ručením omezeným, který je sám registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, může službu spočívající ve výkonu funkce jednatele této společnosti, která je také plátcem daně, fakturovat a zároveň, zda je u příjemce takové služby zachován nárok na odpočet. Věcný základ rozhodnutí správce daně, která byla v tomto ohledu judikaturně přezkoumávána, spočíval v tom, že správce daně odmítl uznat nárok na odpočet uplatněný korporací, které její vlastní statutární orgán fakturoval právě činnost typickou pro statutární orgán. Správce daně historicky vnímal statutárního zástupce obchodní korporace ve vztahu k této korporaci, za kterou byl oprávněn jednat, zjednodušeně jako insidera, a nikoliv tedy jako externího dodavatele vykonávajícího samostatnou ekonomickou činnost, od kterého korporace outsourcuje službu spočívající v činnosti statutárního zástupce. Jazykem zákona o DPH pak šlo o to, zda je činnost takového statutárního zástupce činností ekonomickou a současně (a vlastně zejména), zda je také činností dostatečně samostatnou, tj. zda jsou korporace na straně jedné a její statutární zástupce na straně druhé dostatečně samostatnými ekonomickými subjekty.

V článku se především zaměříme na daňové řešení nepeněžního příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců prostřednictvím poskytování stravenek a na daňové řešení peněžního příspěvku zaměstnavatele formou stravenkového paušálu. Rovněž si rozebereme daňové řešení pracovních obědů a občerstvení na pracovišti včetně poskytnutí pracovních snídaní, obědů a večeří při setkání s obchodními partnery.

Pro plnění povinností zaměstnavatelem je důležité, zda se osoba považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance. Osoba je ve zdravotním pojištění zaměstnancem tehdy, pokud jí plynou nebo by měly plynout příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “). Zaměstnání ve zdravotním pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 ZDP , mimo výjimek daných zákonem. Těmito, v dalším textu blíže rozebranými výjimkami jsou zejména situace, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance podle § 5 písm. a) bodů 1.–7. zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “) a pojistné zaměstnavatel neodvádí u zúčtovaných plnění vyjmenovaných v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “).

K problematice vztahů daňového a insolvenčního řízení se velmi často vyjadřuje jak judikatura správních soudů, tak nezřídka i Ústavního soudu. Poslední dobou se však zdálo, že v rámci stávající judikatury pro tuto oblast jsou již všechna sporná místa vyřešena a soudy nebudou mít už cokoli zásadního v rámci uvedené problematiky k řešení. Tento pocit netrval však dlouho, protože správní soudnictví se muselo v tomto roce zaobírat sporem mezi daňovým subjektem v úpadku na straně jedné a správcem daně na straně druhé ve věci správcem daně neuznaného nároku na vyplacení úroku z vratitelných přeplatků dle § 253a zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “).

Na pravidelné i překotné změny daňových zákonů jsme si už v České republice útrpně zvykli. Ovšem ještě jsme si příliš nezvykli na záludnost, že se daňová pravidla mohou změnit i pouhým odlišným právním výkladem stejného textu zákona. Prakticky už 30 let je v zákoně stejně napsáno, že pro dodatečné přiznání na – nižší – daň platí dvě časové lhůty. První „objektivní“ říká, že jej lze platně podat do 3 let od původního termínu pro podání přiznání. Druhá „subjektivní“ uvádí, že se má podat do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu změny daně. A doposud je správci daně i soudy většinově vykládaly (čest výjimkám), že obě lhůty platí současně. Nyní ovšem vyšlo najevo, že to byla „dezinformace“ a že fakticky platí pouze jediné omezení – objektivní lhůta...

Zavedením legislativní zkratky v § 317 ZP „práce na dálku“ dochází k pojetí výkonu práce konaného z jiného místa, než je pracoviště zaměstnavatele, nejen jako výkonu práce z domova (tzv. home office), ale i jako možnosti výkonu práce v dohodě se zaměstnancem také z dalších míst, jako je např. z rekreačního objektu a dalších objektů včetně práce zaměstnance ze zahraničí.

Některým účetním jednotkám vzniká od 1. ledna 2024 povinnost vyhotovit zprávu o udržitelnosti, resp. konsolidovanou zprávu o udržitelnosti podle části osmé zákona o účetnictví . Jedná se o úpravu vycházející ze směrnice CSRD. Co se rozumí zprávou o udržitelnosti a kdo bude mít povinnost zprávu o udržitelnosti za účetní období 2024 vyhotovit?

V tomto článku autoři navazují na svůj předchozí článek publikovaný v časopisu UNES č. 9/2022 na s 3, který se zaměřoval na problematiku whistleblowingu a ochranu oznamovatele dle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen „směrnice“). V období od publikace předchozího článku došlo k významné změně spočívající ve vydání zákona č. 171/2023 Sb. , o ochraně oznamovatelů, a k 15. 12. 2023 již povinnosti dle zákona dopadají na všechny povinné subjekty. Právě některým otázkám vyplývajícím z této nové vnitrostátní právní úpravy bude věnován tento aktuální článek.

Hodnocení zaměstnanců je jednou z nejdůležitějších činností prováděných vedoucím zaměstnancem. Dobře uskutečněné hodnocení zaměstnance má význam nejen pro vedoucího zaměstnance – pro kontrolu a řízení zaměstnanců. Je důležité také pro samotné zaměstnance, jejich zpětnou vazbu, motivaci či jistotu v pracovních vztazích. Významně může přispět ke stabilitě pracovního poměru a k vytvoření a udržení vzájemné důvěry mezi vedoucím a zaměstnancem. Hodnocení zaměstnance má své místo i v oblasti veřejné správy. Zde má logicky, s ohledem na specifika veřejné správy proti soukromoprávní oblasti, své odlišnosti. Tento příspěvek si klade za cíl seznámit čtenáře s těmito odlišnostmi a zejména poukázat na důležitost hodnocení zaměstnance i v této oblasti, a to jako nástroje účinného řízení a péče o zaměstnance.

Roční zúčtování záloh je konkrétně upraveno v § 38ch zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), ale váže se k němu řada dalších ustanovení ZDP . Smyslem ročního zúčtování je, aby zaměstnanci, kteří kromě příjmů ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců nemají jiné zdanitelné příjmy, nebyli zatěžováni povinností podávat daňové přiznání. Výsledného celoročního zdanění je tak u těchto poplatníků dosaženo prostřednictvím ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, o které mohou ve stanovené lhůtě požádat svého zaměstnavatele.

V sérii příspěvků v tomto periodiku jsme se v uplynulém období zabývali problematikou odměňování členů zastupitelstev obcí, včetně analýzy nové právní úpravy promítnuté do novely zákona o obcích , která nabyla účinnosti 1. 1. 2024. V tomto příspěvku se zaměříme na odměňování osob, které nejsou členy zastupitelstva obce, za výkon funkce ve výborech zastupitelstva, komisích rady či zvláštních orgánech obce.

V následujícím příspěvku vám přinášíme druhý díl seriálu, ve kterém se věnujeme účetní závěrce. V minulém příspěvku, který jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 2/2024 na s. 9, jsme se věnovali mj. přípravným pracím, inventarizaci majetku, zaúčtování závěrkových operací, v tomto čísle pokračujeme sestavením účetní závěrky.