Vydáno: 12. 11. 2020
Zahájení činnosti privátních lékařů a zdravotníků I. část Ing. Jana Bellová, Ph.D., Ing. Jaroslav Zlámal, Ph.D. Tímto článkem zahajujeme seriál textů určených na pomoc zejména začínajícím lékařům a zdravotníkům v právní formě FO – OSVČ, tedy privátních poskytovatelů zdravotní péče. Dílčím cílem této části je seznámit čtenáře především s podmínkami pro možnost zahájení samostatné existence, dále definovat majetkovou skladbu vybavení standardní ordinace, určit funkci odpisů a jejich druhy, určit hlavní zásady odpisování a charakterizovat způsoby nabytí a vyřazení dlouhodobého majetku. Příspěvek se tedy zabývá ekonomickou stránkou činnosti lékařů a zdravotníků s odkazem na příslušné právní normy regulující činnost lékařů a zdravotníků v této kategorii osob vykonávajících samostatnou činnost ve svých ordinacích. 1. Úvod Ve zdravotnictví České republiky nalezneme všechny tři právní formy výkonů profese, a to zaměstnance, fyzické osoby (dále také „FO“), resp. osoby samostatně výdělečné činné (dále také „OSVČ“), i právnické osoby (dále také „PO“). Počet FO pravidelně roste, v některých oborech lékařské péče jsou převažující formou (například zubní či praktičtí lékaři) stejně tak jako v oborech zdravotnických (například lékárníci nebo fyzioterapeuti či majitelé zdravotní dopravy). V našem článku se zabýváme především velkou entitou privátních lékařů, nicméně všechny poznatky se týkají prakticky všech skupin samostatných zdravotníků. V našem státě je v současné době až 30 000 zdravotníků pracujících ve formě OSVČ, kdy nemalou část tvoří privátní lékaři, v některých oborech prakticky téměř výlučně. V současné době, po reorganizaci studia zubního lékařství a udělování titulů MDDr, je také možné, aby absolventi tohoto lékařského oboru nastupovali do praxe s tím, že mohou být od absolutoria přímo OSVČ a otevřít si vlastní ordinace. Právě těmto skupinám lékařů věnujeme náš příspěvek, který obsahuje popisy činností, jež musí samostatný lékař vykonat, pokud chce působit jako OSVČ. Popíšeme si, jaké ekonomické činnosti musí vykonávat lékař, popřípadě jaké činnosti musí zabezpečovat prostřednictvím různých účetních, daňových poradců či dalších spolupracovníků. Předpokládáme, že privátní lékař má zaměstnance, alespoň zdravotní sestru, platí za úklid, případně za nájem, inkaso atd. Lékař tedy v této právní formě vystupuje prakticky jako kterákoliv podnikající osoba, tj. firma. Tato právní forma vyžaduje neustálé sledování mnoha právních předpisů, popřípadě stálou úhradu specialistů, kteří pak veškeré ekonomické činnosti vykonávají sami dle smlouvy s lékařem. Podotýkáme, že ani skutečnost, že ekonomickou agendu vede lékaři jiná osoba či celá účetní či daňová kancelář, nezbavuje lékaře odpovědnosti za správnost a včasnost ekonomických údajů. Podívejme se tedy spolu na tyto ekonomické činnosti, které musí vykonávat anebo zajišťovat každý lékař v postavení FO. 2. Zahájení samostatné činnosti privátního lékaře – FO (OSVČ) Pokud se lékař rozhodne začít provozovat svou praxi v právní formě FO, má několik možností k získání vlastní ordinace. Příklad Lékař si může například koupit stávající ordinaci (odkup funkční ordinace připadá v úvahu například při odchodu předešlého majitele do důchodu). Může si také pronajmout určité nebytové prostory a ordinaci si vybudovat, zařídit a instalovat si vlastní techniku. Nebo si může pronajmout již funkční ordinaci (většinou v budovách typu poliklinika) patřící určité společnosti nebo zakladateli (majiteli). Anebo si může si zřídit ordinaci ve vlastním rodinném domku či vile. Příklad ukazuje technické kroky podložené určitými majetkovými možnostmi a právy vůči majiteli nemovitosti, popřípadě majiteli ordinace. Avšak těmto krokům vesměs předchází (anebo jsou vyřizovány souběžně) řada ryze právních a ekonomických činností nezbytných k možnosti otevření a provozování vlastní ordinace. Které to jsou? 2.1 Podmínky pro možnost zahájení činnosti lékaře Jakákoliv činnost realizovaná na území státu musí vycházet z platných právních norem daného státu, právních norem obecných i specifických. Pokud budeme zvažovat pouze onen ekonomický aspekt, který ovlivňuje postavení privátního lékaře, tak je zřejmé, že jeho působení je dáno především úrovní, kvalitou, dimenzí a rozsahem hospodářské legislativy daného státu. Současně s tím je ovšem třeba respektovat další vrcholné právní normy ovlivňující ekonomické prostředí daného státu. Kromě Ústavy ČR, respektive Listiny základních práv a svobod, je v podmínkách ČR rozhodující právní normou, definující chování každé osoby samostatně výdělečně činné v ekonomickém prostředí, občanský zákoník, tj. zákon č. 89/2012 Sb., vždy ve světle poslední platné novely. K aktualizaci tohoto zákoníku dochází v našich podmínkách poměrně často, proto je nezbytné i změny tohoto základního zákona ovlivňujícího a definujícího podstatné ekonomické poměry v zemi ve vlastním zájmu sledovat. Péče o zdraví i ochrana zdraví, jakož i právní regulace lékařských (ba i zdravotnických) služeb a činnosti spjaté s výkonem zdravotní péče jsou samozřejmě dále regulovány v obecných právních normách, jako je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a četná další legislativní opatření typu vyhlášky Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva práce a sociálních věcí apod. Právě proto, že poskytování lékařské a zdravotnické péče je citlivou záležitostí vyžadující vysokou odbornost, kvalifikovaný a humánní přístup k nemocným a trpícím lidem, je možnost působení v oblasti lékařských a zdravotnických služeb založena na speciálních podmínkách daných především požadavky státu na výkon a kvalitu zdravotní péče. Na tyto specifické podmínky, které regulují z hlediska odbornosti i etiky stav a vývoj poskytování lékařských i zdravotnických služeb, pak navazují obecné ekonomické předpoklady pro existenci a činnost samostatné FO v ekonomickém prostředí státu. Proto v následujícím textu uvádíme v časové posloupnosti stručný přehled hlavních požadavků a podmínek pro vznik a existenci privátního lékaře provádějícího standardní i speciální lékařské výkony a odbornosti. Jednotlivé požadavky a podmínky vyžadují vždy níže uvedený předcházející dokument a jsou prakticky stejné jak pro fyzické osoby (samostatné privátní lékaře), tak i pro právnické osoby, tj. zdravotnická zařízení kolektivního výkonu lékařské péče: Licence České lékařské komory, kterou je možné získat na základě lékařského diplomu a předepsané prokazatelné praxe (tuto praxi získávají nyní studenti lékařství často již během studia). Schválení ordinačních a dalších prostor příslušnou hygienickou stanicí. Schválení hygienicko-epidemiologického režimu ordinace příslušnou hygienickou stanicí. Schválení technického a personálního vybavení zdravotnické instituce Českou lékařskou komorou nebo Českou stomatologickou komorou. Registrace a schválení dané zdravotnické instituce příslušným zdravotním radou, tj. v současné době vedoucím odboru zdravotnictví místně příslušného krajského úřadu. Uzavření smluv s určitým okruhem zdravotních pojišťoven. Lékař obvykle neuzavírá tyto smlouvy se všemi zdravotními pojišťovnami (v současné době jich v ČR působí celkem sedm), ale jen s pojišťovnami, ve kterých jsou v rozhodující míře pojištěni jeho pacienti. Lékaři jsou povinni uzavřít tzv. profesní pojištění (pojištění odpovědnosti za škody) u některé z komerčních pojišťoven, které toto pojištění nabízejí. Pokud má lékař zdravotní sestru, instrumentářku a další zdravotnický personál, musí být i tito jeho zaměstnanci profesně pojištěni, musí s nimi být uzavřeny pracovní smlouvy a stanoveny platové výměry. Další kroky jsou obecné a vyplývají z hospodářské legislativy ČR: Přidělení identifikačního čísla (IČO) zdravotnické instituci (respektive lékaře – fyzické osoby).Toto IČO přiděluje krajská správa Českého statistického úřadu, respektive rejstříkový soud v případě právnické osoby. Registrace zdravotnické instituce (respektive lékaře) u místně příslušného finančního úřadu podáním přihlášky k registraci pro fyzické osoby. Na základě této přihlášky obdrží lékař osvědčení o registraci pro příslušné druhy daní. Registrace zdravotnické instituce (lékaře) k účasti na důchodovém pojištění formou přihlášky, popřípadě formou oznámení o zahájení činnosti na místně příslušné správě sociálního zabezpečení. Lékař se může přihlásit i k nemocenskému pojištění OSVČ opět formou přihlášky. V praxi však tuto možnost velká část privátních lékařů nevyužívá a pro případ nemoci se pojišťuje spíše u komerční pojišťovny. Registrace privátního lékaře k účasti na povinném zdravotním pojištění u některé zdravotní pojišťovny formou oznámení pojištěnce. Pokud je privátní lékař zaměstnavatelem, musí učinit přihlášení zaměstnavatele – plátce pojistného formou přihlášky, a to jak zdravotního, tak i nemocenského pojištění svých zaměstnanců. Privátní lékař musí provést registraci svých zaměstnanců k povinnému sociálnímu zabezpečení na místně příslušné správě sociálního zabezpečení. Otevření běžného (podnikatelského) účtu u některého z peněžních ústavů na základě smlouvy o zřízení běžného účtu. Přílohou smlouvy je tzv. podpisový vzor. Dle podpisového vzoru bude pak majitel účtu podepisovat všechna podání týkající se tohoto účtu. Je možné určit disponenta či další osoby oprávněné s účtem disponovat. Nepovinné je tzv. pojištění majetku proti škodám, živelným pohromám a krádežím věcí movitých. Pokud je do firemního majetku privátního lékaře vkládán majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, je potřebný písemný souhlas druhého manžela. Pro běžné ekonomické činnosti je zapotřebí mít „firemní“ razítko a dokumenty potřebné pro vedení účetnictví a hospodářskou evidenci, a to v závislosti na tom, zda lékař povede pouze daňovou evidenci, nebo účetnictví. Pokud je lékař veden jako FO – OSVČ, má možnost vést pouze daňovou evidenci (dále budeme rozpracovávat), nebo si může zvolit vedení účetnictví, které je v případě OSVČ nepovinné. Část lékařů si účetnictví volí, byť jim jej pak vede odborná účetní kancelář. V případě vedení daňové evidence není tato administrativní dokumentace příliš rozsáhlá, avšak v případě vedení účetnictví je třeba dodržovat všechny požadavky dané zákonem č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, včetně plného rozsahu hospodářské evidence (karty zásob, knihy investic, faktury a další). Další kroky mohou vyplývat z umístění zdravotnického střediska a vyžadují například různá povolení od obecního úřadu (například parkování), stavebního úřadu (stavební úpravy apod.). Všechny uvedené podmínky a požadavky pro zahájení provozu a provoz ordinace jsou nutným předpokladem pro vykazování ekonomických jevů a procesů tak, jako je tomu u běžné firmy, u všech ostatních podnikajících subjektů. V dalším textu se budeme zabývat nutnými atributy výkonů lékařské péče po otevření vlastní soukromé ordinace. Ještě než je jakákoliv činnost zahájena, musí být ordinace vybavena určitým majetkem ve formě nábytku, přístrojů či léků. Naštěstí existují firmy specializované na prodej těchto nezbytných předpokladů, firmy zdravotnického zásobování. 3. Majetek ordinace Ordinace musí být vybavena příslušnými nástroji, stroji, zařízením. Je otevřena v určité budově, která může být vlastní, případně ve spoluvlastnictví. Ordinace musí být zásobena zdravotnickým materiálem, léky, injekcemi, ale také zdravotní dokumentací, prostředky k evidenci, včetně možného počítače vybaveného příslušnými programy. Základní majetkové formy musí být v ordinaci ještě před vlastním zahájením provozu, později je možné tento majetek ještě doplňovat, vyřazovat či obnovovat. Podívejme se proto na základní majetkovou strukturu a způsoby jejího zachycení v ekonomice ordinace. Každý ekonomický subjekt musí mít ke své činnosti nutné zdroje. Ty mohou být vlastní, nebo zapůjčené. Rozeznáváme výrobní kapitál, lidský kapitál a finanční kapitál. Podstatou kapitálu je schopnost vytvářet další hodnoty, vytvářet větší bohatství. Tímto bohatstvím je i obnova lidského zdraví, tedy i poskytování lékařských a zdravotnických služeb. Z tohoto úhlu pohledu jsou výrobním kapitálem také lidé, lidské zdroje, čili lidský kapitál. Výrobní kapitál představují věcné hodnoty (stroje, zařízení, budovy, stavby, pozemky, zásoby materiálu atd., tedy statky, které byly vytvořeny, aby se podílely na tvorbě nových hodnot, tedy i obnově lidského zdraví). Finanční kapitál jsou úvěry, úspory, cenné papíry a jiné formy finančních prostředků. Tento finanční kapitál ve svém výsledku představuje finanční prostředky k nabývání dalšího majetku. Příklad Zvláště při prvotním vybavení ordinace začínající lékař obvykle potřebuje velké peníze na nákup techniky, zásob, inventáře atd. Pro tyto účely si může vzít úvěr, získat některé věci na leasing, může si půjčit od rodiny apod. Tyto zapůjčené, nikoliv vlastní peníze tak představují „cizí zdroje“. Jejich výši (zvýšenou pravděpodobně o úroky) bude muset dlužník postupně vrátit. Na druhé straně je finanční kapitál představován jakýmisi „odloženými“ vlastními finančními prostředky. Lékař si může vlastní vytvořené zdroje uložit například na spořící účty, různé fondy, vložit své peníze do jiných majetkových forem představujících zhodnocení vlastního kapitálu (například do nemovitostí, šperků, obrazů, starožitností apod.). Obě dané formy představují finanční kapitál. Obchodním majetkem nazýváme souhrn majetku ve formě výrobního a finančního kapitálu a závazků vzniklých lékaři v souvislosti s výkonem jeho profese. O tomto obchodním majetku musí být učiněn zápis (seznam) a musí být vedena jeho evidence (průběžně zachycováno jeho pořízení, doplňování, vyřazování). Čistým obchodním majetkem nazýváme majetek po odečtení závazků (dluhů) vzniklých lékaři v souvislosti s výkonem jeho profese. Čistá hodnota majetku se nazývá kmenový kapitál. Příklad Závazky lékaře vznikají nejčastěji ve formě povinnosti úhrad laboratoři. Ale v případě pořízení investic formou úvěru či leasingu se jedná rovněž o závazky pravidelných splátek. Rovněž závazky (a současně i pohledávky – opačná situace) musí být dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, rovněž evidovány. Je třeba rovněž odlišit osobní majetek lékaře, kterým v případě výkonu profese ve formě FO (OSVČ) rovněž ručí za své závazky. Přitom tento osobní majetek může být přítomen i ve vlastní ordinaci, případně lékař může například i k výkonu své profese používat své vlastní osobní (občanské) auto – viz dále v pokračování tohoto seriálu. Proto je třeba pečlivě odlišit majetek vložený do ordinace (tedy majetek „firemní“) a majetek čistě osobní, a to i přesto, že v případě neúspěchu je to pak lhostejné. Majitel může přijít o obě majetkové formy. Odlišení (což znamená především přesný seznam „firemního majetku“, tedy toho, co do vybavení ordinace patří) je nutné především v době úspěšného výkonu profese, neboť to má vliv na vykazování výsledku hospodaření. Příklad Právě v tom, zda a do jaké výše lékař kryje, nebo nekryje závazky vzniklé z výkonu jeho profese, se odlišují různé právní formy. Připomínáme, že FO kryje své závazky veškerým svým majetkem, tedy i majetkem ryze osobním. 3.1 Členění majetku Věcný majetek se dělí na: a) Majetek oběžný – tento majetek představují zásoby materiálu, zásoby nedokončených výrobků, zásoby hotových výrobků (například u zubního lékaře se jedná o dokončenou náhradu, protézu, kterou si dosud pacient nevyzvedl), peníze v pokladně, pohledávky, peníze na účtech v bance. Tyto oběžné prostředky se tedy dále dělí na:zásoby,drobný dlouhodobý majetek – viz dále,oběhové prostředky (například CD putující mezi lékařem a zdravotními pojišťovnami),speciální přípravky. b) Majetek neoběžný (dlouhodobý, dříve investiční) – pozemky, budovy, stroje, zařízení. Tento majetek v současné terminologii nazýváme dlouhodobý hmotný majetek a dlouhodobý nehmotný majetek. Oba typy majetku má lékař obvykle společně. V obou případech se jedná o velké majetkové skupiny, které se ještě podrobně dělí. Každý ekonomický subjekt, ať je předmět jeho činností vymezen jakkoliv, je vybaven určitým potřebným majetkem, jehož množství a struktura se v důsledku činností (ale i nečinností) mění. Množství a skladba jsou závislé na rozsahu hlavní činnosti subjektu, na jeho profesi, převažujících výkonech atd. Zatímco například dopravní firma bude mít většinu svého majetku v dopravních prostředcích, obchodní firma má obvykle značnou část svého majetku v zásobách zboží, firma výrobní má své hlavní majetkové složky ve výrobním zařízení, v rozpracované výrobě nebo v zásobách zboží atd., lékař pak bude mít hlavní majetkové složky obsaženy především v technických prostředcích a dalších přístrojích, automobilu, pokud je součástí firemního majetku, přístrojích a zásobách zdravotnického materiálu, popřípadě ve vybavení ordinace a čekárny. 4. Závěr této části V úvodní části příspěvku jsme se zabývali podmínkami pro otevření soukromé ordinace a zahájení činnosti lékaře jako OSVČ. Dále jsme zahájili téma nutného vybavení ordinace majetkem. V příštím části se budeme zabývat jednotlivými skupinami majetku a tím, jakým způsobem může být tento majetek získán a jak se podílí na hospodářském výsledku nebo na celkových příjmech lékaře. Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.